Supersilným větrníkářům slábne vítr

Když se dánská energetická společnost Orsted, specializující se na obnovitelné zdroje, snažila po nepříznivém roce napravit svoji reputaci, dostala se do hledáčku konkurenta z druhého břehu Severního moře. Po několika měsících tichého skupování jejích akcií norský státní ropný a plynárenský gigant Equinor v říjnu oznámil, že vlastní desetiprocentní podíl, a přislíbil svou „podporu“.

Takový postup není na evropském, vysoce konkurenčním trhu s energiemi nijak neobvyklý. V určitém smyslu šlo o vyjádření důvěry Orstedu, jehož hodnota v důsledku chybných kroků managementu a obtížné ekonomické situace od roku 2021 spadla o sedmdesát procent. A Equinoru to umožnilo relativně levně pokračovat v dekarbonizaci, v níž pokročila do té doby jen pomalu.

Zajímavé na celém případu však je, že část Orstedu, největšího světového provozovatele offshore větrných elektráren z hlediska provozní kapacity, jenž se stal hrdým symbolem přechodu Dánska na nízkouhlíkovou energetiku, kupuje norský konkurent, který je stále silně navázán na fosilní paliva – loni směřoval do obnovitelných zdrojů a zachycování uhlíku jen dvacet procent investic.

Od vrtařů po ekopionýry

Proměna Orstedu za uplynulých patnáct let – z provozovatele vrtů na fosilní paliva v průkopníka v oblasti obnovitelných zdrojů energie – je odrazem pozoruhodného vývoje, jímž prochází celý energetický sektor v rámci celosvětového úsilí o dekarbonizaci. Ukazuje rovněž, že snaha o rychlý růst s cílem splnit klimatické závazky naráží na ekonomické, politické a praktické mantinely. Firma se začala potýkat s rostoucími náklady a musela vzdát nebo i pozastavit významné projekty, a to nejen v oblasti offshore větrné energie, ale také v segmentu vodíku a zelených paliv.

Podobně na tom je řada dalších evropských podniků, neboť skončila éra velmi levných půjček, investiční boom ESG je na ústupu a snaha o „čistou energii“ se zadrhla ve frontě na připojení obnovitelných zdrojů k elektrické síti. Investoři poukazují, že obnovitelná energie stále drží správný kurz. Loni přibylo přibližně 565 gigawattů nových elektráren na obnovitelné zdroje, což je nejrychlejší tempo za posledních dvacet let – a to hlavně díky obrovskému rozmachu solární energetiky v Číně. Sektor je navíc čím dál více nákladově konkurenceschopný. Pokud jde o specializaci Orstedu, tedy offshore větrné elektrárny, klesly podle nejnovějších údajů agentury Bloomberg NEF celosvětové průměrné náklady ze 137 dolarů za megawatthodinu v roce 2018 na nynějších 81 dolarů. Pro srovnání: u uhelných elektráren je to 72 dolarů za megawatthodinu a u plynových elektráren 83 dolarů, což ještě před několika lety byly nemyslitelné hodnoty. „Dříve byl růst obnovitelných zdrojů založen na klimatických cílech, nyní je za tím velmi silná ekonomická logika,“ říká bývalý náměstek ředitele Orstedu Martin Neubert, nynější investiční ředitel skupiny pro obnovitelné zdroje u gigantu Copenhagen Infrastructure Partners.

Trumpem vzedmutý vítr

Přesto se akcie Orstedu po znovuzvolení Donalda Trumpa minulý měsíc znovu propadly. Americké volby způsobily v energetickém průmyslu další zemětřesení a odklon od fosilních paliv se najednou zdá být méně jistý; alespoň v nejbližší době. Nastupující americký prezident, který označil změnu klimatu za „podfuk“, se zavázal stopnout klíčové ekologické dotace z končící Bidenovy éry a odstoupit od Pařížské dohody. Pohrozil také, že „hned první den“ zruší projekty na stavbu offshore větrných elektráren a zavede nová cla, která zvýší náklady na zelené technologie.

Analytici zatím čekají, zda své sliby (či hrozby) naplní, ale už teď je jasné, že cesta k zelené energii bude klikatá a mnohem krkolomnější, než mnozí doufali. „Máme čím dál větší obavy, že náš plán na dosažení čisté nuly neuskutečníme,“ uvedla v nedávné zprávě výzkumná poradenská společnost Thunder Said Energy a poukázala na problém omezené ochoty platit za dekarbonizaci, roztříštěnou globální politiku a pomalý pokrok ve vývoji zachycování uhlíku. Kořeny transformace samotného Orstedu sahají do doby příprav mezinárodní konference OSN o změně klimatu v Kodani roku 2009. Národní energetická společnost se tehdy jmenovala Dong Energy a její ropné a plynové vrty a uhelné elektrárny se podílely na celkových dánských emisích CO2 přibližně jednou třetinou. Někdejší vysoký úředník dánského ministerstva financí Anders Eldrup, který byl v té době generálním ředitelem společnosti Orsted, z konference odcházel plný nadšení. Ještě před jejím začátkem oznámil ambiciózní plán, podle něhož má společnost do roku 2040 vyrábět 85 procent elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, zatímco tehdy to bylo jen patnáct procent. Přestože někteří členové představenstva vyjadřovali pochybnosti, Eldrup dával najevo odhodlanost: „Byla to správná věc a také dobrý obchod,“ říká dodnes.

Díky státní podpoře, prudkosti větru v Severním moři i skutečnosti, že poblíž sídlí výrobci turbín Siemens Energy a Vestas, se rodící se odvětví offshore větrné energie ukázalo jako dobrá byznysová sázka. Orsted brzy tlačil celý „větrníkářský“ sektor kupředu a budoval stále větší farmy – například v únoru 2019 spustil farmu Hornsea 1 u pobřeží hrabství Yorkshire, která jako první na světě přesáhla svou kapacitou jeden gigawatt. „V té době nebyla tak velká konkurence, výkupní tarify (dotace) byly dostatečně vysoké a Orsted byl první,“ dodává Anders Eldrup. Bohatnoucí firma také přestavěla některé uhelné elektrárny na spalování biomasy – hlavně dřevní štěpky a pelet. Ačkoli toto palivo řada ekologů neschvaluje, v Dánsku a dalších zemích se považuje za uhlíkově neutrální, pakliže pochází z udržitelných zdrojů.

Síla nad mořem krocená

Výkonný ředitel Jonathan Cole z konkurenční společnosti Corio Generation, jíž vlastní australský fond Macquarie, říká, že dánská firma byla inovativní i z jiného hlediska: toho finančního. „Byli jedním z prvních velkých průmyslových hráčů v oblasti veřejných služeb, kteří přišli na způsob, jak spolupracovat s institucionálním kapitálem a už od počátku jej zapojit do projektu,“ líčí Cole.

Za deset let do roku 2018 investoval Orsted spolu s partnery do zelené energie 165 miliard dánských korun (asi 555 miliard korun českých). Mads Nipper, nynější CEO Orstedu, říká, že firma byla do jisté míry „jako Tesla v oblasti offshore větrné energie; dokázala, že lze dosáhnout škálovatelnosti, kterou nikdo nepovažoval za možnou“. Roku 2017, tedy rok poté, co dánská společnost vstoupila na kodaňskou burzu, prodala za více než jednu miliardu dolarů (23,9 miliardy korun) své aktivity v oblasti těžby ropy a plynu chemickému impériu Ineos. Byla také překřtěna na počest dánského fyzika 19. století Hanse Christiana Orsteda, objevitele elektromagnetismu (mimochodem žaloba jeho potomků, kteří se proti tomu ohradili, skončila až u dánského Nejvyššího soudu).

V roce 2018 oznámila, že její výroba elektřiny je ze 75 procent ekologická, čímž výrazně překonala svůj cíl. Emise na kilowatthodinu se za pouhé čtyři roky snížily o 64 procent. Takový výkon korespondoval s obrovským nárůstem kapacity obnovitelné elektřiny, k čemuž přispěly velmi nízké úrokové sazby. V letech 2010 až 2020 bylo celosvětově vybudováno 644 GW – což je dostatek energie pro zásobování stovek milionů domácností. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) mezitím výrobní náklady klesly díky technologiím o 48 až 85 procent.

Koncem roku 2020 dosáhla hodnota Orstedu 51 miliard liber (úctyhodného 1,55 bilionu korun), což je více než hodnota firmy BP, oproti níž přitom vyrábí jen zlomek energie. Tahle jízda však netrvala dlouho. Po pandemii vyskočily úrokové sazby, dodavatelské řetězce se napnuly k prasknutí a investoři se začali poohlížet po vyšších výnosech jinde, a tak se Orsted i další společnosti dostaly pod čím dál větší tlak. K zajištění financování řada z nich zafixovala ceny elektřiny. To byl problém zejména v USA, kde Orsted přecenil schopnost vyjednat u vlády daňové úlevy. Když firma v srpnu 2023 oznámila, že jednání nepostupují dobře, dostali investoři strach.

Doba, kdy se obrátil vítr

Počátkem listopadu loňského roku pak Orsted ohlásil, že vzdává dva velké projekty offshore větrných elektráren v americkém New Jersey, což snížilo jeho hodnotu přibližně o čtyři miliardy dolarů (95,5 miliardy korun) a jeho akcie se propadly téměř o třetinu! Následujících dvanáct měsíců nebylo věru jednoduchých. Společnost oznámila odchod finanční- ho a provozního ředitele, pozastavení vyplácení dividend, snížení svého cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie na 35 až 38 gigawattů do roku 2030 (z původní vize padesáti GW) a zrušení až 800 pracovních míst.

Stáhla se také z trhů s offshore větrnou energií v Norsku, Španělsku a Portugalsku. „Byl to annus horribilis, straš- ný rok,“ říká hlavní akciový analytik Tancrede Fulop z Morningstaru. Manažeři firmy ovšem trvají na tom, že jeden špatný rok pro společnost nepředstavuje dlouhodobou krizi – ceny elektřiny se zvedly, aby pokryly vyšší náklady na projekty, a dodavatelské řetězce na mnoha trzích se přizpůsobily. Analytici však dodávají, že Orsted není jediným energetickým podnikem, který se potýká s problémy, a že celé odvětví je vlastně křehčí, než by se na první pohled zdálo. „V závislosti na způsobu měření je čistá energie pětkrát až desetkrát citlivější na změny úrokových sazeb (než fosilní paliva),“ poznamenává kupříkladu vedoucí oddělení klimatických řešení Nick Stansbury ze společnosti Legal & General Investment Management.

Letošní cíle pro nové projekty v oblasti obnovitelné elektřiny už snížily i evropské energetické společnosti Statkraft a EDP. Šéfka prvně jmenované firmy Birgitte Vartdalová přitom jako důvod zmiňovala „náročné“ podmínky na trhu. Další developeři offshore větrných elektráren jako Equinor a Vattenfall rovněž ustoupili od plánů na další expanzi. Náklady sice klesly, ale Stansbury si klade otázku, na jak dlouho: „Další zlepšení bude možná mnohem menší, než se dříve myslelo.“

Německý energetický gigant RWE před měsícem uvedl, že napřesrok vynaloží na ekologické projekty méně peněz než letos a místo toho odkoupí vlastní akcie v hodnotě 1,5 miliardy eur (37,6 miliardy korun). Proč? Společnost jako důvody zmiňovala rizika pro offshore větrné elektrárny v USA spojená s Trumpovými hrozbami a také zpoždění rozvoje evropského zeleného vodíkového průmyslu, který je velkým potenciálním spotřebitelem elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Evropská unie pro výrobu a využití vodíku zavedla ambiciózní, smělé cíle. Odvětví však brzdí vysoké náklady a nedostatečná infrastruktura – a také omezená poptávka. Investoři pak mluví o překážkách, kterým čelí méně vyspělé technologie. „Nyní se nacházíme ve velmi odlišném ekonomickém prostředí,“ míní Ralph Ibendahl, globální vedoucí oddělení transformace energetiky v mezinárodní společnosti RBC Capital Markets. „Prostě je k dispozici méně kapitálu,“ akcentuje.

Transformace na křižovatce

Analytici společnosti Jefferies tvrdí, že energetická transformace se nachází v „nové rozhodující fázi“, a v nedávné zprávě vyloženě píší: „Makroekonomické podmínky se výrazně změnily, technologie a obchodní modely dosahují zlomových bodů, některé již začínají nabývat skutečné velikosti a významu, zatímco jiné zažijí falešné začátky.“ Tento posun dává příležitost těm, kdo si mohou dovolit dlouhodobě plánovat, jako je například společnost Masdar, jež nedávno skoupila evropské větrné a solární farmy a do roku 2030 hodlá vybudovat portfolio o výkonu 100 GW, dvojnásobek původního cíle Orstedu. Nicolai Tangen, výkonný ředitel norského státního investičního fondu, který je třetím největším akcionářem Orstedu, říká, že „odpor vůči ESG“ způsobuje úbytek konkurentů pro projekty obnovitelných zdrojů, což ale nabízí atraktivní možnosti pro investory: „Vidíme velké příležitosti.“

Proti tomu všemu samozřejmě stojí realita globálního oteplování. Navzdory prudkému nárůstu kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů v průběhu roku 2023 vzrostla také poptávka po energii a emise dosáhly rekordní výše 37,4 miliardy tun. V globálním energetickém mixu se podíl fosilních paliv za poslední dvě desetiletí nijak zvlášť nesnížil, a ta tak stále tvoří více než osmdesát procent veškeré spotřeby energie. Po více než šedesátiprocentním růstu z roku 2023 očekává Mezinárodní energetická agentura (IEA), že letos dojde k dvacetiprocentnímu růstu energie z obnovitelných zdrojů. IEA zvýšila svá očekávání ohledně kapacity obnovitelných zdrojů do konce desetiletí na 9 765 GW – tento údaj však ani náhodou nedosahuje cíle 11 tisíc GW stanoveného na klimatickém summitu COP28 minulý rok. Agentura proto varuje, že tempo stále není dostatečně rychlé. Její analytici v říjnu uvedli, že k dosažení čistých nulových emisí je zapotřebí, aby čistá energie rostla „v Číně 1,5krát rychleji, dále 1,9krát rychleji ve vyspělých ekonomikách a třikrát rychleji v ostatních rozvíjejících se tržních a rozvojových ekonomikách“.

Kingsmill Bond z think-tanku RMI však vyjadřuje optimismus a poukazuje na růst solární energie, baterií i elektromobilů a na nákladovou konkurenceschopnost. „Zavádění čistých technologií a investice do nich se nadále pohybují po křivce adopce nových technologií a do roku 2030 budou dominovat výdajům,“ tvrdí. Podle listopadového průzkumu Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA) vyjadřuje stále větší část odborníků optimismus, že emise v Číně dosáhly nebo příští rok dosáhnou vrcholu. To by znamenalo významný zlom. „Dveře jsou otevřené,“ dodává Bond a pokračuje, že „otázkou nyní je, zda bude politika brzdit ekonomické síly“.

Nadějné zítřky a zodpovědnost

Orsted se snaží obnovit svoji důvěryhodnost a zaměřuje se na splnění sníženého cíle 35 až 38 GW kapacity obnovitelných zdrojů do roku 2030. Přibližně tři pětiny z toho budou pocházet z offshore větrných elektráren, zbytek z větrných a solárních elektráren na pevnině. Plánuje také rozsáhlé investice do baterií pro ukládání elektřiny z větrných farem. Do konce desetiletí se pokusí získat přibližně 115 miliard dánských korun (387 miliard korun) prodejem podílů ve větrných elektrárnách a dalších aktivech. Minulý měsíc prodal podíl 12,45 procenta ve čtyřech větrných farmách ve Velké Británii kanadskému infrastrukturnímu gigantu Brookfield, za což získal zhruba 1,75 miliardy liber, tedy 53,3 miliardy českých korun. Další zkouškou bude příští rok prodej podílu v obří offshore farmě Hornsea 3, jež se nachází u pobřeží hrabství Yorkshire, za 8,5 miliardy liber (259 miliard korun). „Mají plán, jak se z toho dostat,“ říká vedoucí oddělení veřejných služeb Deepa Venkateswaran ze společnosti Bernstein. „Teď ho ještě musí realizovat,“ dodává věcně. Generální ředitel Orstedu Nipper je optimistou. Tvrdí, že „extrémní“ okolnosti posledních několika let se už normalizují. „Je to obtížnější než před osmi nebo deseti lety? Rozhodně ano,“ hodnotí prostředí pro offshore větrnou energii. „Ale jsou to úplně jiné podmínky? To nikoli!“

Společnost Orsted, která již vzdala dva velké projekty v USA, ale získala povolení pro další, je – možná paradoxně – méně vystavena politické turbulenci v případě druhého Trumpova funkčního období než jiní konkurenti. Jak velký dopad bude mít nástup Trumpa a navrhovaného ministra energetiky, těžařského šéfa Chrise Wrighta, se teprve uvidí. Během Trumpova prvního prezidentství obnovitelné zdroje energie rostly a republikánské státy čerpaly výhody ze zákona o snižování inflace, který se teď má zrušit. Plány na zvýšení cel na dovoz by však mohly zvýšit náklady v USA. Mezitím producenti ropy a zemního plynu díky vysokým cenám fosilních paliv přehodnocují své pozice a společnosti Shell či BP brzdí plány na diverzifikaci směrem od fosilních paliv. Někteří aktivisté je za to kritizují, ale řada akcionářů se na ně dívá s větším pochopením. „Ještě před časem panoval názor, že (cesta společnosti Orsted) je příkladem pro všechny další ropné korporace,“ říká ředitelka pro udržitelnost Nazmeera Moola ze společnosti Ninety One, ale „stále více docházíme k závěru, že je to naivní očekávání – jedná se o zásadně odlišné podniky“.

Někdejší boss Eldrup přesto trvá na tom, že cesta Orstedu byla navzdory problémům správná. „Svět se mění a vy musíte změnit obchodní model. Často se setkáváme s tím, že to firmy udělají příliš pozdě. Nám se podařilo získat náskok,“ tvrdí. A bývalý náměstek Neubert souhlasí, že obnovitelné zdroje jsou stále tou správnou cestou: „Je mnohem lacinější svět zachránit než ho zničit.“

Rachel Millardová, Malcolm Moore, FT