Krize demokratického kapitalismu

Historicky byli někým, koho jsme museli dohánět, samozřejmě hlavně proto, že české země byly po léta německy mluvícími lidmi ovládány. Ale i v této době někteří kritici české ekonomické závislosti na Německu mluví o koloniální podřízenosti, jež se po karnevalové revoluci v roce 1989 obnovila dravým vstupem německého kapitálu na české území.

Svět se ovšem dávno změnil, je globálně propojený, ostatně ten moderní byl takový vždycky. A jen těžko se dá mluvit o národních ekonomikách, když největší podnikatelské společnosti ve státě jsou nadnárodní firmy.

Národní hospodářství je pak spíše celkový životní systém dané země, v němž se většina může kulturně a civilizačně rozvíjet jenom díky tomu, že má slušnou ekonomickou výkonnost a sociálně udržitelnou distribuci bohatství.

Rovněž v tomto směru bylo Německo náš vzor. Po roce 1989 politici slibovali, že do deseti let budeme žít jako Němci, což dnes roztomilým slibem platů na úrovni Německa napodobuje premiér Petr Fiala. Německo ještě v oné přelomové době naplno rozvíjelo základ své společenské smlouvy, takzvané sociálně-tržní hospodářství. Tedy model, v němž se díky tržním principům vytváří bohatství, jež neustále zohledňuje potřebu sociálního smíru. Čím více lidí má pocit, že se jim žije dobře, tím snadnější je udržovat zemi v relativní stabilitě. Německo bylo schopné takovou představu naplňovat, protože vsadilo na globální obchod, díky němuž se rozvíjelo a rostlo – ekonomicky, sociálně, kulturně. Německo bylo uskutečňovanou utopií demokratického kapitalismu.

To se v novém urychleném světě globální cirkulace zboží, peněz a informací mění. Známý komentátor Financial Times Martin Wolf o tom napsal knihu, v níž na stovkách stran popisuje krizi demokratického kapitalismu. Tedy představu o tom, že demokracie a kapitalismus si nejenom rozumí, ale dokonce k sobě nerozlučně patří. Německo prochází podobnou krizí či rozpadem této staré identity. Zůstane koncept sociálně-tržního hospodářství dál spojující ideou Německa? Nebo Němci pod tlakem dynamické proměny současného světa musí zvolit nový model, protože tento sociální stát už nefunguje? Na každý pád Německo momentálně prožívá ekonomickou deziluzi a nemilé prozření, neboť zjišťuje, že zaspalo, že se civilizačně zastavilo, přestalo být avantgardou pozdní moderny, kterou bylo v Evropě přinejmenším od 70. let minulého století. O německé krizi se v tomto čísle dočtete na spoustě stran, mimo jiné se na nich píše i o tom, jak tato krize rozkývala německou politiku a proč Německo rychle směřuje k předčasným volbám. Socialistu Scholze v kancléřském křesle zřejmě nahradí konzervativec Friedrich Merz, který má jediný úkol: rozjet novou modernizaci Německa.

Česko v této krizi nemůže mít Německo za vzor, ale příčiny ekonomického a civilizačního zpomalení jsou i u nás vlastně stejné. Je třeba otevírat cesty k nové modernizaci 4.0. V Německu i v Česku. Vlastně to je jediná disciplína, v níž dnes zpomalené ospalé Němce můžeme předehnat.