Krize německého ekonomického modelu

Německý ekonomický model se vyznačuje velkou závislostí na zahraničním obchodu. Na jedné straně potřebuje exportní trhy, na straně druhé dováží suroviny, energie a komponenty pro průmysl nebo chemické odvětví. Jeho struktura je převážně průmyslová a závisí na dovozu fosilních paliv, většinou z autokratických zemí. V oblasti obrany se zcela spoléhá na spojenectví s USA, které garantují německou bezpečnost a nesou drtivou většinu jejích nákladů. Vojenské kapacity a infrastruktura jsou dlouhodobě pod­financované, přičemž namísto nich jdou peníze na velkorysý sociální stát. USA tuto skutečnost kritizují, především bývalý americký prezident Donald Trump na ni často poukazoval.

Zatímco ve vyspělých zemích s vysokými příjmy se podíl průmyslu na celkovém výkonu ekonomiky snižuje, v Německu navzdory mírnému poklesu zůstává vysoký. Klíčovou roli v ní hraje automobilový průmysl, a to nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni – v roce 2018 německý podíl na něm v Evropské unii činil 48,3 procenta. Německý ekonomický model čelí nejen vnějším geostrategickým vlivům, ale čekají ho i vnitřní demografické změny, v jejichž důsledku se sníží počet lidí v pracovním věku. Do roku 2030 poklesne kvůli stárnoucí populaci a odchodu silných ročníků do důchodu počet aktivně pracujících o pět milionů. Tento obrovský pokles nelze krátkodobě kompenzovat a bude mít dopad na výběr daní a odvody, čemuž bude nutné přizpůsobit sociální stát.

Automobilový průmysl a energetika

Německý automobilový průmysl závisí na Číně, především automobilka Volkswagen spojila svou existenci s jejím trhem. Provozuje 120 továren po celém světě, z nichž 25 je v Číně, nejvíce ze všech zemí, v samotném Německu jen 24. Navíc v říši středu prodává skoro polovinu produkce a generuje třetinu zisků. Její závislost na Číně je obrovská, přičemž odmítá kritiku, že má závod i v provincii Sin-ťiang, kde jsou převýchovné tábory ujgurského obyvatelstva. Celkově produkce německého automobilového průmyslu klesá, od roku 2018 se z různých důvodů – od obchodních konfliktů s Čínou přes covidovou krizi a nedostatek polovodičů až po válku na Ukrajině – snížila o 35 procent. Tento pokles má dopad na subdodavatele, v důsledku čehož je ohroženo mnoho pracovních míst. Navíc v Německu roste podíl státní sféry na ekonomice a průmyslová výroba stagnuje.

Německo si stanovilo ambiciózní cíl přechodu na obnovitelné zdroje energie (OZE) a svým příkladem chce motivovat mezinárodní společenství, aby ho následovalo. Po 30 letech budování OZE však fosilní paliva stále tvoří hlavní část německého energetického mixu, obnovitelné zdroje energie představují pouze 15 procent. Podle současné vládní koalice (SPD, FDP a Zelení) by však zhruba do 20 let měla být německá ekonomika zcela dekarbonizovaná a založená jen na OZE. Budování nového energetického systému a růst cen energií na světových trzích ale zatím oslabují mezinárodní konkurenceschopnost Německa, což odrazuje od domácích i zahraničních investic do jeho hospodářství. V důsledku drahých energií se pak energeticky náročná výroba v chemickém a strojním průmyslu přesunuje do USA a zemí v Asii.

Na cestě k dekarbonizaci se již Němec­ko posunulo, přičemž emise oxidu uhli­čitého snížila především likvidace vý­chodoněmeckého průmyslu po znovu­sjednocení země v roce 1990. Do roku 2030 se očekává, že se spotřeba elektřiny zvýší o 25 procent, pravděpodobně však o víc. Navíc skončí uhelné a atomové elektrárny, které se v roce 2021 ze 40 procent podílely na výrobě elektrické energie. Do roku 2030 tedy musí být nahrazeno zhruba 70 procent její produkce z OZE, přičemž zprovoznění jedné větrné elektrárny trvá v optimálním případě čtyři až pět let. V zimě sice fouká vítr, ale nesvítí slunce, proto je potřeba rezervní systém. Ten měly přechodně zajistit plynové elektrárny, ale po vypuknutí války na Ukrajině a odklonu od ruského plynu se Berlín vrací k uhelným elektrárnám, což zhoršuje německé životní prostředí.

Další problém představuje ideologická bariéra Strany zelených, která vznikla z hnutí proti atomovým elektrárnám. Ta ovlivňuje rozhodnutí vládní koalice a znemožňuje společenskou diskusi i výzkum alternativních řešení, jako jsou reaktory zpracovávající vlastní odpad nebo izolace a uskladňování oxidu uhličitého pod zemí. Energetická závislost na autokratických režimech pak zvyšuje strategickou korupci, jak označuje nezisková organizace Transparency International snahu například Ruska, Ázerbájdžánu nebo Kataru využít tuto závislost k prosazení vlastních zájmů nejen v Německu, ale i v Evropské unii.

Příkladem té ruské v Německu je bývalý kancléř Gerhard Schröder, který se stal poté, co skončil v politice, členem správní rady společnosti Rosněfť a vedení plynovodu Nord Stream 2. Rusko neovlivňuje rozhodnutí Berlína jen personálně, ale i finanční podporou proruských lobbistických skupin a šířením dezinformací, aby v energetice posílilo své geostrategické postavení.

Ohrožující závislost

Digitalizace, robotizace a umělá inteligence by měly pomoci udržet sociální stát a řešit problém stárnutí populace a poklesu zaměstnanců platících daně. Posun k informační ekonomice však představuje další problém pro Německo, protože ani jeden z velkých světových hráčů v něm nebyl založen. Firmy, jako jsou Microsoft, Alphabet (Google), Amazon, Meta (Facebook), Alibaba nebo Apple, mají několikrát vyšší tržní hodnotu než automobilky a tomuto odvětví patří budoucnost. V informační ekonomice rostou pracovní místa, ale Německo v tomto ohledu zůstává pozadu. Kvalita internetového připojení je nízká a budování rychlých přenosových sítí značně zaostává za asijskými zeměmi, jako je Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Platba v hotovosti je stále upřednostňovaná, v Německu často nejde platit kartou.

Vývoj digitálních technologií se ode­hrá­­vá především v USA a v Asii a Němec­ko se může rozhodovat jen mezi používáním těch amerických nebo čínských, přičemž jeho závislost na zahraničních dodavatelích je strategická. Berlín se často dostává do konfliktu s USA, které vyvíjejí tlak, aby nezaváděl ty čínské, protože představují bezpečnostní riziko. V důsledku této závislosti se mezinárodní ekonomická přitažlivost Německa neustále snižuje. Vedle přebujelé byrokracie, vysokého daňového zatížení a neochoty k inovacím jeho konkurenceschopnost snižují vysoké ceny energií a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, přičemž export hraje v ekonomice Německa hlavní roli. Více než 30 procent německé produkce se vyváží a v průmyslové oblasti dokonce více než 60 procent.

Obchod s Čínou tvoří deset procent celkového německého zahraničního obchodu. To sice neznamená nezdravou dominanci, ale více než 50 procent německých firem, které s ní obchodují, závisí na dodávkách kritických komponent z této země. V mezinárodním srovnání je jejich německý dovoz vysoký – 19,7 procenta. USA se sedmi a Čína s 8,8 procenty jsou na tomto dovozu mnohem méně závislé. Deglobalizace, tedy návrat výroby do Německa, tento problém neřeší, protože obnáší vysoké náklady, které momentálně převyšují její klady. Čína snižuje závislost na západních technologiích a know-how, přičemž důležitost čínské ekonomiky pro Německo a EU se zvyšuje. Německo se na ní stalo v automobilovém průmyslu nebo v obnovitelných zdrojích energie natolik závislé, že by v případě uzavření čínského trhu nemusely přežít.

Autor je publicista, který žije v Mnichově