Laschet, nebo Söder?

Všechno to vypadalo jednoduše. Během koronakrize se vládě Angely Merkelové velmi dařilo, obliba Křesťanskodemokratické unie (CDU) letěla prudce vzhůru a dosáhla dlouho nevídaných 40 procent. Jenže potom přišel přelom roku a zpackané očkování. Hlavní zbraň, s níž kancléřka proti viru od počátku počítala, selhala. A bylo to vinou kancléřky, protože za německého předsednictví Evropské unie se o nákupu vakcín rozhodovalo, EU vedla Merkelová, ona měla hlavní slovo.

Únava z dlouhého boje s nemocí a logistické karamboly v některých centrech CDU zase oslabily. Strana má momentálně v průzkumech 27 procent, druzí Zelení se už vyšvihli na 23 procent a vážně doufají ve volební vítězství. Vůbec poprvé v historii půjdou do voleb s vlastním kancléřským kandidátem. Zda to bude čtyřicetiletá spolupředsedkyně Annalena Baerbocková, nebo jedenapadesátiletý Robert Ha-

beck, se rozhodne už dnes (19. dubna). Koho vyšle do boje dvouhlavá křesťanská unie CDU/CSU?

Kancléřský sen

Kandidátem, s nímž se počítalo, měl být nový předseda strany Armin Las­chet. Na virtuálním sjezdu CDU 22. ledna zvítězil suverénně, podporu měl i od kancléřky. Úřadující ministerský předseda vlády spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko si v té chvíli myslel, že všechno bude pouhá formalita. Pak však přišla porážka CDU ve dvojích zemských volbách a kancléřský sen se katolíkovi z Cách začal nebezpečně vzdalovat. Jeho postavení mezi německými politiky už vypadá tristně. Laschet je po­dle čerstvého průzkumu společnosti Insa až 12. nejpopulárnějším politikem Německa, před ním jsou oba konkurenti ze strany Zelených (5. a 6. místo), kandidát SPD a ministr financí Olaf Scholz (4.) i lídr liberálů z FDP Christian Lindner (7.). Na čele tohoto žebříčku je – ano, správně, Markus Söder! Ten těsně předběhl i kancléřku a jeho pozice je dlouhodobě velmi dobrá. Čím si to předseda Křesťanskosociální unie (CSU) a šéf bavorské vlády zasloužil?

Čtyřiapadesátiletý Söder je katolík – ostatně jako každý politik, který chce v Bavorsku něco znamenat, takové je Bavorsko. Jinak ale jako tradiční konzervativec příliš nevypadá, i když takové vyjádření by nebylo přesné. Söder je spíš velmi pružný a umí pracovat s PR. Když je potřeba, nechá se vyfotit s migranty nebo s tradiční dechovkou, diriguje orchestr nebo velmi uvolněně oblečen přijde na pivní slavnost. Během pandemie patří Bavorsko k nejzasaženějším zemím Německa, na covid tu zemřelo 13 700 lidí, Söderova popularita však přesto trvá, protože vystupuje velmi rázně a přísně. Více mrtvých než Bavorsko (o jeden tisíc) vykazuje už jen Severní Porýní-Vestfálsko, kde vládne právě Söderův kancléřský konkurent Armin Laschet. V Bavorsku ovšem žije o čtyři miliony lidí méně než v 17milionovém nejlidnatějším Severním Porýní-Vestfálsku. Z pohledu pouhých čísel je Laschet v pandemii vlastně úspěšnější než Söder, to ale o popularitě a šancích na zvolení evidentně nerozhoduje.

Kdo je fotogeničtější

Söder staví na osobním kouzlu, které vyzařuje už jeho vysoká postava i způsob řeči. „Viděl jsem ho několikrát v minulosti v akci a musím říct, že působil velmi dobře. Osobní kouzlo má, jeho charisma tak nějak přirozeně zabere celý prostor,“ říká Robert Schuster, politolog a germanista, asi největší český odborník na politiku německy mluvících zemí, dnes po Ústavu mezinárodních vztahů působící v Lidových novinách. „Zažil jsem ho i v Ingolstadtu, což bylo město jeho stranického konkurenta Horsta Seehofera. Jenže během několik desítek minut Söder během diskuse publikum přetáhl na svou stranu, bylo to opravdu působivé,“ dodává Schuster. Laschetovi takové charisma zcela chybí. Je to vcelku milý čerstvý šedesátník, jehož vystupování má spíše úřednický charakter. Působí jako politik z dávné doby, zejména ve chvílích, kdy mu teče do bot, jako teď, kdy se mezi ním a Söderem rozpoutal otevřený boj o kancléřskou kandidaturu. Laschet si myslel, že vše vyřešila podpora grémia CDU, jenže úplně stejnou podporu získal v bavorské CSU Söder.

Zlom se čekal od jednání společné unionistické frakce v Bundestagu −

a tady se odehrálo pro Lascheta nepříjemné překvapení. Z reportáže ze sezení, kterou přinesl během minulého týdne magazín Der Spiegel, se zdá, že frakce se přikláněla spíše na stranu bavorského kandidáta. Už předtím se několik poslanců CDU vyslovilo pro Södera, otázka „kancléř“ ale ještě nikdy nebyla tak nakloněna bavorskému politikovi jako teď. Laschetova nervozita byla patrná i na tiskovce po společné návštěvě poslanecké frakce. Söder působil klidně až tajemně, jako by schovával v rukávu trumfy, Laschet byl v obličeji šedivý, na své poměry docela neklidný a evidentně nejistý. Kdo tuto tiskovou konferenci viděl, na první dobrou by si určitě také vsadil na Södera, a to nejen proto, že je o dvě hlavy vyšší než jeho konkurent.

Laschet však přešel do protiútoku − získal podporu stranického veterána a současného předsedy Německého spolkového sněmu Wolfganga Schäuble­ho. Velmi ostrým dopisem, útočícím na Södera a jeho politickou prázdnotu, podpořil Lascheta zcela nečekaně také Friedrich Merz, který prohrál poslední volbu předsedy CDU, a obecně se mělo za to, že je typově spíše bližší Söderovi. Tedy upřednostňuje hlavně byznys, jistěže se sociálními ohledy v mezích zákona. Nyní vše záleží na dohodě Södera a Lascheta. Pokud k ní v dohledné době nedojde (není vyloučeno, že když čtete tento text, už je hotovo), může nakonec rozhodnout poslanecký klub.

Poslanci CDU/CSU tlačí na dvojici svých předsedů, aby se do tohoto úterý dohodli, kdo se bude za ně ucházet o post kancléře. Jinak dosavadní pat rozhodnou hlasováním sami. Klub v parlamentu je totiž jediným mistem, kde politici CDU a CSU zasedají společně.

Bavora nechceme

To se stalo v historii už jednou, když o kandidaturu na kancléře v roce 1979 usiloval silný bavorský lídr Franz Josef Strauß a svou buldočí vůlí přetlačil premiéra dolního Saska za CDU Ernsta Albrechta. Strauße pak přesvědčivě porazil sociální demokrat Helmut Schmidt. Strauß byl na Němce příliš zemitý konzervativní bavorský katolík, neměl šanci. Od té doby se také traduje, že politik z Bavorska nemůže být kancléř, protože Bavorsko je stát ve státě a se zbytkem Německa se kulturně vůbec neprolíná. Potvrdilo se to ostatně i v historicky druhém pokusu protlačit šéfa CSU do německého kancléřství.

Bavorský premiér Edmund Stoiber se v roce 2002 také stal kancléřským kandidátem křesťanské unie a i on nakonec prohrál s obhajujícím kancléřem, tenkrát s Gerhardem Schröderem. Stoiber měl trochu smůlu, protože vláda Zelených a sociální demokracie velké úspěchy neměla, Schröderovi pomohla až rychlá reakce během povodní, kdy byl Stoiber mimo hru, protože se nemohl jako kanc­léř Schröder fotit v proudech vody kolem Drážďan v holínkách a pláštěnce. To je samozřejmě politická anekdota, ale něco na ní je. Ukazuje totiž, že volby už dlouho nerozhodují programy, ale osobnosti, které stranu táhnou, jsou-li uvěřitelní v pravou chvíli na pravém místě. To je také důvod, proč se část poslanců CDU přiklání na stranu Markuse Södera, který je podle nich během současné pandemie přesvědčivější než Laschet.

Faktor Merkelová

Do hry o rozseknutí otázky „K“ může ještě vstoupit Angela Merkelová. I když to asi nebude ona, kdo o věci rozhodne, oba kandidáti se k ní v poslední době intenzivně hlásí. Vypadá to někdy až směšně, když se dva muži v pokročilejším věku točí kolem odcházející kancléřky jako malé děti kolem své matky. Oba věří, že přízeň kancléřky zvyšuje jejich šanci na vítězství. Merkelová ale mlčí.

„Lidé by si měli všímat, kdo je kancléřce v poslední době nejblíž,“ prohodil v jedné debatě vtipně jen tak Söder, narážeje na to, že s ní velmi často seděl na tiskových konferencích kvůli proticovidovým opatřením. „Musíme navázat na vše dobré, co jsme v posledních letech za vlády Angely Merkelové vykonali. Nepřišel jsem udělat radikální řez, chci navázat a rozvíjet, co se povedlo,“ prohlásil Laschet při prezentaci vyhlídek CDU, které narychlo pod tlakem Söderova nástupu sestavil a které jsou jakýmisi programovými tezemi jeho kancléřství.

Modernizace, digitalizace, tradice, přísná rozpočtová politika, ale také solidarita, která má držet Německo pohromadě odolné vůči rizikům, jakým je a bude covid-19. I v tomto je mezi Laschetem a Söderem rozdíl. Druhý jmenovaný nemá žádnou obzvláště jinou agendu, ale dokáže ji shrnout do jedné věty, třeba když v rozhovoru pro vlivný časopis Der Spiegel řekne, že „Unie musí být sexy a solidní zároveň“. „Sexy a solidní!“ – to už je skoro moderní volební slogan, který by od bavorského katolíka asi nikdo nečekal.

Podle Södera potřebuje CDU/CSU nastavit jakýsi „Modus Red Bull“, který by dával Německu křídla. „Volby do spolkového parlamentu můžeme vyhrát jen díky správné rovnováze. Nesmíme říkat ,takhle, jak to dělám, dál‘, ani ,všechno jinak‘. Musíme spojit stabilitu s ambicí,“ říká Söder a všichni asi cítí, že jeho důraz na vyváženost širokého politického středu, kde Merkelová rozprostřela svůj velkokapacitní voličský stan, je poněkud obecný až prázdný. Söder si svou analýzu německé politiky ale udělal velmi přesně: „Liberální FDP sází na maximální víru v tržní hospodářskou politiku. Sociální demokraté na maximální levicovou politiku přerozdělování, Zelení se zavděčují maximální jednostrannou ekologickou politikou Friday for Future. Samé extrémy, žádný střed. My musíme ztělesňovat nároky středu a viditelně spojovat protiklady: jak uvést ekonomiku a ekologii do rozumné rovnováhy.“

Česko bere oba

Z českého pohledu se tato Söderova řeč velmi blíží tomu, co svého času ve vládě prosazoval předseda českých Zelených Martin Bursík. Smiřovat ekologické ohledy s ekonomickým výkonem chtěl i jeho nadřízený ve vládě, expre­miér Mirek Topolánek. Výsledkem byla divoká finanční hra se solárními elektrárnami, kterou často karikuje a kritizuje prezident Miloš Zeman. Všechno se ale hned nepovede, a trend „musíme maximalizovat ekonomický výkon, a přitom brát ohled na přírodu“ drží v české politice prakticky všechny strany od středu doprava.

Včetně Občanské demokratické strany, která je velmi skeptická ke konceptu udržitelnosti i k intenzitě boje proti ničení klimatu, který velmi často považuje za novou nebezpečnou ideologii. Söder by to asi takto přímo neřekl, ale je tomu v kritickém postoji k Zeleným velmi blízko. CDU/CSU je tu dnes podle něj hlavně od toho, aby držela na uzdě divokost Zelených, ostatně přesně tak také popsal možné fungování černo-zelené koalice CDU/CSU/Zelení, která je dnes nejjistější možností sestavení budoucí německé vlády. Nakonec ani České pirátské straně není jistá ekonomicko-ekologická přiměřenost či vyváženost úplně cizí, jakkoli by v omezování byznysu v zájmu ochrany planety šla asi teoreticky dál než STAN, TOP 09, KDU-ČSL nebo ODS.

Söderova tvář by asi byla pro Evropu přijatelnější, protože v sobě nese jistý závan novoty, i když to u konzervativního Bavora zní poněkud absurdně.

Podobně jako Söder to vnímá i Armin Laschet, neumí to sice tak jasně a marketingově vyslovit, ale ani on nevidí jinou možnost než vyvažování podnikatelských zájmů a ekologických, zejména klimatických potřeb. Z tohoto pohledu je pro Česko i EU vlastně úplně jedno, kdo ze soupeřící dvojice nakonec bude usilovat o post kancléře, a to s velkou nadějí, že po zářijových volbách obsadí i berlínský Kanzleramt. Söderova tvář by asi byla pro Evropu přijatelnější, protože v sobě nese jistý závan novoty, i když to u konzervativního Bavora zní poněkud absurdně. Pokud to CDU/CSU nakonec zkusí s šéfem CSU Söderem, může jenom překvapit. CDU se vždy může odvolat na to, že se alespoň jednou pokusila vyjít přímo vstříc hlasu lidu. Půjde-li do boje za Unii Armin Laschet, bude každá ztráta brána jako osudová katastrofa.

Stupňující a protahující se konflikt momentálně poškozuje všechny. Söder jen tak neustoupí, a pokud svůj boj prohraje, využije každou Laschetovu ztrátu a slabost k budoucímu zisku. Může si čtyři roky počkat, jednou mu to vyjde. Tolik politických talentů Německo nemá.