Ministr zahraničí Petr Macinka disponuje ohromnou schopností mediálního mlžení. Zakrýt vlastní pochybení zcela přehnaným výrokem, který zaujme pozornost, to mu jde náramně. Problém je v tom, že jde o hyperboly, které mají právě svou přefouknutou velikostí zakrýt podstatu věci. A tak se Petr Macinka v diskusi dopustil výroku, podle něhož je bavorský premiér, který přijel podpořit česko-německé usmiřování do Brna, na úrovni plzeňského hejtmana – není tedy důvod, proč by se s ním měl někdo z vlády setkávat. „Divím se, že do toho prezident takto vstupuje a přijme bavorského premiéra. Zrovna u této příležitosti bych to nedělal. Není to ani jeho váhová kategorie, ale kategorie například plzeňského hejtmana,“ řekl Macinka.

Ministr Macinka nejen přehlédl diplomatickou „drobnost“, tedy únorovou návštěvu Andreje Babiše a Karla Havlíčka v Mnichově, kde se jako dvojjediní lídři ANO s Markusem Söderem sami sešli, aby upevnili zásadní obchodní vztahy Česka a Bavorska. Český premiér tehdy neměl problémy sejít se s nevýznamným „plzeňským hejtmanem“, aby potvrdil, jak důležité jsou vztahy druhé největší spolkové země a České republiky. Nebylo divu: Bavorsko vytváří ročně hospodářský výkon v hodnotě přes dvacet bilionů korun (824 miliard eur), ekonomicky je tedy dvaapůlkrát větší než ČR. A pro Česko je to klíčový obchodní partner. To by samozřejmě Petr Macinka jako ministr zahraničí měl vědět, když už zabrušuje do detailů mezinárodních vztahů se sousedním Německem. Stejně tak by měl vědět, že šéf CSU je politicky velmi blízko kancléři za CDU Friedrichu Merzovi.  Je s podivem, že mu v tom jeho velcí rádci ve věcech Německa, Jan Zahradil a Václav Klaus, lépe neporadili. Ministr se mohl vyhnout blamáži z velmi nepovedené snahy ponížit zahraničního partnera, který mu názorově nevyhovuje. Macinka evidentně raději s kolegou Filipem Turkem věnuje čas moudrého mediálního výkladu na to, jak neefektivní je napínání vztahů s pevninskou Čínou vůči Tchaj-wanu, než aby přiznal, že bavorský premiér Söder je ve vládním pragmatickém obchodním pojetí diplomacie podstatnější zahraniční partner, než jak ho Macinka symbolicky vykresluje.

Bavorsko zůstává šestým největším českým obchodním partnerem s objemem výměny přes 22 miliard eur (568 miliard korun), Česko má přitom pozitivní bilanci o bezmála deset miliard eur (233 miliard korun). Popisovat takového partnera jako hejtmana Plzeňského kraje je nejenom neuctivé k Markusi Söderovi a hejtmanovi Plzeňska, ale vykazuje se tím i totální ztráta smyslu pro realitu, která je v pragmatickém pojímání české zahraniční politiky základním a nutným instinktem.

Petr Macinka ale žije především v mediální realitě. Nejvíce ho zajímají odpovědi na jeho vlastní slovní provokace a vibe, který to vyvolává, ať už je praktická realita jakákoliv. Markus Söder má momentálně smůlu: přijel na Babišovou vládní koalicí nevítaný sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, na výroční zasedání spolku, který patří tradičně k Bavorsku, protože tato spolková země je sudetským Němcům dodnes vděčná za to, že tak zásadně po válce pomohli k dnešnímu bavorskému a potažmo německému blahobytu. Bavorský premiér je desítky let tradičním patronem odsunutých sudetských Němců, což by samozřejmě měl vědět nejen ministr Macinka, ale i premiér Babiš.

Český ministr zahraničí, s jehož prací je navíc předseda vlády Babiš velmi spokojen, tak pokračuje v ponižování ostatních lidí i na mezinárodní úrovni. Už mu nestačí označovat méněcenné politiky na domácí scéně, ale musí útočit i na politickou reprezentaci sousedního Bavorska, z jehož ekonomické výkonnosti velká část Česka žije. Ministr si zřejmě nemohl pomoct, když už tu konfrontační atmosféru tak nakypřil šéf Sněmovny a koaliční kolega z SPD Tomio Okamura a do českého národního závodu o nejkontroverznější výrok o sudetských Němcích se zapojili i dva bývalí prezidenti Klaus a Zeman. Macinka zjevně nesměl být přeslechnut, a tak se do dějin jistě těch nejlepších českých vztahů s německou spolkovou zemí Bavorsko zapíše zlatým písmem jednou z nejhloupějších hyperbol.

Omezená a předsudečná vládní reakce na sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, který v průběhu několika dnů potvrdil silnou smiřovací a sbližovací náladu, rozdrtil na padrť ideu pragmatické české zahraniční politiky. Pokud nedokážeme racionálně prakticky uvažovat ve známých nejbližších, takříkajíc našich regionech, jak se potom přizpůsobíme ve vzdáleném světě, kterému nerozumíme skoro vůbec. V pragmatické politice – sliboval premiér Andrej Babiš – měly být zájmy českého hospodářství bližší než jakýkoliv ideologický kabát. Ve vztahu k Bavorsku a sudetským Němcům, kteří k této spolkové zemi po válce neodmyslitelně patří, česká diplomacie ve své současné hlavě vykázala hlubokou praktickou neznalost, ba co hůř: místo pragmatismu se svezla po trapně politizované antiněmecké hysterii z dávné socialistické minulosti. Z všelikého lidského mumraje v Brně mohly být ty vůbec nejlepší česko-německé vztahy v novodobých dějinách. To by ale o nich musel přemýšlet třeba prakticky zaměřený hejtman Plzeňského kraje, a ne amatérský národovecký ideolog z Černínského paláce…