Maďarská cesta

V horký zářijový podvečer je sál kultur­ního střediska v Bánovcích nad Bebravou zcela zaplněn. Přes tři stovky lidí se těší na příchod favorita slovenských voleb Roberta Fica a jeho kolegů z vedení strany Směr-sociální demokracie. Ta si v předvolebních průzkumech udržuje náskok nad hlavním konkurentem, liberálním hnutím Progresivní Slovensko (PS).

Program zahajuje folklorní soubor z Holíče. „Padá, padá rosička, spaly by moje očička,“ pobrukuje si se zpěváky jedna z divaček. „Líbí se vám to? Však jsme na to hrdé,“ říká asi pětašedesátiletá dáma, která neskrývá nedůvěru k českým novinářům. „Proč sem jezdíte? Vy nás zase budete v Česku pomlouvat,“ stěžuje si. O sobě nechce nic prozradit. „Koho budu volit? To je moje věc,“ odpovídá úsečně. „A napište mi své jméno, já si vás pak najdu.“ Její kamarádka na vedlejší židli je sdílenější. Ani ona nechce zveřejnit své jméno, ale o volbách má jasno. „Určitě budu volit pana Fica a Směr,“ říká.

Po lidovkách přichází ve vydýchaném sále na řadu mužské pěvecké trio se směsicí populárních písní a poté hity v podání známé skupiny Modus. Když její frontman ohlašuje další a další písně, některým divákům už dochází trpělivost. „Fico!“ ozve se občas z publika výkřik nedočkavých fanoušků bývalého premiéra, který má v těchto volbách velkou šanci na politický comeback.

Uvnitř panuje vedro a dusno, ale venku u stánků s kofolou, krušovickou desítkou, gulášem a trhancem s malinami je příjemně. Desítky lidí, kteří se nevešli do sálu, vše sledují na velké obrazovce před vchodem. „Přijely nás tři autobusy. Pan Fico je státník, takových máme málo,“ říká sedmašedesátiletý Miroslav Jalůvka z Prievidze. „Progresivisté nemají podporu, platí je neziskovky, s tím bude po volbách konec,“ tvrdí. „A nebojte se, my vám v boji proti totalitě pomůžeme, ať se otevřou oči i lidem v Čechách,“ slibuje.

Bánovce volí Fica

Dvacetitisícové Bánovce nad Bebravou leží v podhůří Strážovských vrchů asi 25 kilometrů jihovýchodně od Trenčína. Po druhé světové válce se město stalo průmyslovým centrem regionu a kopřivnická Tatra zde vyráběla některé modely svých nákladních vozů. Industrializaci a rostoucímu počtu obyvatel padl za oběť historický ráz města, v němž se několik dochovaných historických budov ztrácí mezi bytovkami a paneláky. Na sídlišti stojí i sál městského kulturního střediska, který kdysi sloužil jako tělocvična tatrováckého učiliště.

Celý region je jednou z bašt Ficova Směru. V Bánovcích tato strana vyhrála každé parlamentní volby za posledních sedmnáct let, ty poslední v roce 2020 se ziskem necelých 26 procent hlasů. A na vítězství se těší i tentokrát. „Určitě tady vyhraje Směr, koho jiného bychom měli volit?“ uvažuje muž ve středních letech, který se nechce představit. „Snad ne ty, kteří tady způsobili ten zmatek?“ říká s odkazem na liberální koalici stran OLaNO, Jsme rodina, SaS a Za lidi, jejíž chaotické vládnutí skončilo před dvěma lety rozpadem kabinetu.

Dnes se všechny strany bývalé vládní koalice pohybují kolem pětiprocentní hranice. Tu je nutné překonat pro vstup do jednokomorové Národní rady. Velká část jejich voličů letos přešla k Progresivnímu Slovensku (PS), které vystupuje jako hráz proti „ficoismu“.

„Na Slovensku vždycky soupeří dva tábory a je jedno, jak se ty strany v těchto táborech zrovna nazývají. Teď jsme měli vládu prodemokratického tábora, která skončila katastrofálně, a obhájit setrvání u moci, i když s jiným lídrem, bude pro liberály extrémně těžké,” domnívá se politoložka a proděkanka Filozofické fakulty bratislavské Univerzity Komenského Aneta Világi.

Kdo dostal po papuli

„Mená lodí stratených, nevráti sa žiadna z nich,“ zpívá v bánoveckém kulturním středisku skupina Modus a snaží se roztleskat publikum, které je ale natěšené na jinou hvězdu. „Už je tady, Fico už přijel,“ nese se polohlasně mezi řadami židlí. Šéf Směru je ale zatím v zákulisí a mezi lidi u venkovních stánků vyšli další populární straničtí politici – bývalý ministr vnitra Robert Kaliňák a někdejší policejní prezident Tibor Gašpar.

Den před bánoveckým mítinkem zahýbala předvolební kampaní na Slovensku bitka mezi Kaliňákem a šéfem OLaNO a bývalým premiérem Igorem Matovičem. Ten se v Bratislavě pokusil narušit tiskovou konferenci Směru před úřadem vlády. Přijel autem s nápisem „My vás mafii neprodáme“ a z reproduktorů kritizoval Fica a jeho kolegy. K autu přiběhl Kaliňák a začal se s Matovicem za volantem postrkávat. Potyčka vyvrcholila několika údery do Matovičovy tváře a kopancem, který Matovič uštědřil Kaliňákovi.

„Žádného vítěze ten konflikt neměl,“ říká charismatický Kaliňák mezi focením se s fanoušky v Bánovcích. „Pan Matovič chce na sebe upoutat pozornost. Ale byla to chyba, takové věci by se dít neměly,“ říká smířlivě. Úbytku voličů kvůli incidentu, který obletěl slovenské sociální sítě, se ale neobává. „Myslím, že je spíš odradí chaos, který tu někteří předvádějí. Agresivitu a hrubost jsme do kampaně nevnesli my,“ tvrdí. Za chvíli jej ale na pódiu budou oslavovat jako někoho, kdo dal provokatérům „po papuli“.

Uvnitř už dohrála hudba a s devadesátiminutovým zpožděním začínají nastupovat politici. Jako první jde symbolicky poslední, stopadesátý kandidát na volebním lístku Artur Bekmatov, bývalý člen ústředního výboru slovenských komunistů a dnes šéf strany Socialisti.sk.

Chválí publikum za to, že minulá generace zajistila místnímu kraji nebývalý rozkvět. „Byl to takový rozkvět, že ještě třicet tři let po revoluci je v tomto státě stále co rozkrádat,“ vemlouvá se posluchačům. „Jako zástupce mladé generace říkám, klobouk dolů a všechna čest před tím, co jste vybudovali,“ říká třia­třicetiletý Bekmatov a čeká na potlesk.

Důchody, Ukrajina a vrtulník

Mítink má propracovanou dramaturgii a kandidáti vědí, jak postarší diváky oslovit. Europoslankyně Monika Beňová říká, že program Progresivního Slovenska počítá se zlegalizováním všech drog a zavedením ideologické sexuální výchovy do škol, což ona jako matka a babička nechce. Poslanec Richard Takáč omlouvá zpoždění způsobené účastí stranických předáků na odhalení sousoší svatých Cyrila a Metoděje a biskupa Gorazda na Bratislavském hradě. „A víte, kdo se tak významné akce nezúčastnil?“ ptá se. Publikum to ví: „Čaputová, Čaputová,“ křičí lidé.

Z pódia zaznívají další černé scénáře v případě vítězství Progresivního Slovenska: sníží se důchody, přijedou migranti a manželství nebude svazek muže a ženy, ale „někoho s něčím, nějakým vrtulníkem“, jak říká poslanec Takáč. „Jsou takoví, kteří nevědí, jaké barvy má slovenská vlajka, a myslí si, že je žlutomodrá nebo má takové ty hvězdičky a pruhy,“ naráží na dosavadní zahraniční orientaci Slovenska bývalý ministr financí Ladislav Kamenický. Kombinace slibů, hrozeb, co se stane, pokud Směr-SD nevyhraje, a vtipů, kterými řečníci prokládají svá vystoupení, na publikum zabírá, potlesk je častější a hlasitější.

Téměř hodinu a půl po začátku akce konečně přichází Robert Fico. Začíná zlehka: říká, že i on stárne, zítra má narozeniny, a vypráví anekdotu, jak se lékař ptá pětaosmdesátiletého pána, jak to, že tak dobře vypadá. „Ženil jsem se před šedesáti pěti lety a s manželkou jsme se dohodli, že když se bude schylovat k hádce, půjdu se projít ven. A víte, pane doktore, pětašedesát let na čerstvém vzduchu udělalo své,“ vypointuje Fico svůj vtip a publikum jej ocení bouřlivým potleskem.

Pak ale zvážní a dává lidem na výběr dvě možnosti: stabilní, suverénní a sociálně orientovaná vláda Směru, nebo slepenec stran bez společných hodnot. „Slovensko má nejhorší veřejné finance, ale naše konsolidace bude postupná. V letech 2023 až 2027 musíme zapomenout na vyrovnaný státní rozpočet,“ oznamuje Fico. Zadlužení umožní udržet sociální standardy a nastartovat Slovensko veřejnými investicemi. Zdaní se zisky bank a zachovají se sociální příspěvky.

Pak přejde k Ukrajině. „Rusko Krym ani obsazená území nikdy neopustí, tak pro koho je to válčení dobré? Pro zbrojařské firmy z USA?“ ptá se. „My jsme mírová strana a na Ukrajinu nepošleme ani jediný náboj,“ říká do potlesku. Vstup Ukrajiny do NATO bude jeho vláda vetovat.

Zmíní i bratislavskou „kavárnu“, která chce pokračování války na Ukrajině, ale sama by bojovat nešla. Vláda Směru-SD zruší nesmyslné protiruské sankce, protože nefungují, a navíc „svoboda přišla z východu, ne ze západu“. Na Slovensko nepustí žádné ilegální migranty. „Policii všichni řeknou, že se jmenují Abdul, narodili se 1. ledna 2000 a pocházejí z Aleppa. Ale vždyť mezi nimi mohou být teroristé a nakažení infekcemi,“ popisuje zážitky z návštěvy hraničního přechodu na jižním Slovensku.

Přijde řeč i na genderovou výchovu ve školách. „Někdo může ráno přijít do školy a může mňoukat, štěkat a možná se tento člověk bude tvářit, že je vrtulník, ale učitel to bude muset respektovat. Ne. Tři facky a ne respekt,“ prohlásí do všeobecného veselí.

V uvolněném duchu už mítink pomalu končí. Přicházejí další představitelé Směru a na závěr Robert Fico všechny vyzve ke společnému zpěvu jedné z nejznámějších slovenských lidovek, Na kráĺovej holi. Když dozní, spokojený dav se vydává do setmělých ulic. „Bylo to krásné, určitě je budu volit,“ pochvaluje si jeden z diváků. „Už tady konečně musí někdo udělat pořádek,“ dodává muž, který nechce sdělit své jméno. Směr-SD budou volit i štamgasti nedaleké sídlištní hospody, kteří na mítink vůbec nešli a pivo si zaplatili sami. „Jedině Směr,“ ozývá se od jejich stolu.

Ulice Roberta Fica

Fico svým voličům rozumí jako málokdo. Pochází z 35 kilometrů vzdálené obce Hrušovany a do nedalekých Topoľčan se jeho rodina přestěhovala, když bylo malému Robertovi šest. Do školy chodil v Tríbečské ulici, kde podle některých místních obyvatel i žil. „Támhle v tom vysokém paneláku bydleli, naproti hospodě,“ odpovídá asi čtyřicetiletý muž na dotaz po Ficově někdejším bydlišti. I on bude volit Směr.

V pivnici Marina naproti škole je ve čtvrtek večer živo a s přibývajícím časem se hospoda ještě zaplňuje. Hraje se kulečník a automaty, popíjí se Zlatý bažant, Krušovice a borovička. „Vůbec nevím, že tady někdy bydlel, jsem tu teprve rok,“ říká usměvavá číšnice.

O politice se místní bavit nechtějí. „Nic vám říkat nebudu,“ odmítá diskusi mladík s dredy, který sedí s přáteli na zahrádce. Pak se ale nechá vyprovokovat. „A koho bych měl volit? Progresivní Slovensko? To nikdo mimo Bratislavu nezná,“ říká rezolutně. A bude tedy volit Směr? „Už ne,“ ukončuje debatu. Sdílní nejsou ani jeho kolegové. „Bez komentáře,“ reaguje jeden z nich. Pak se ale ukáže, že sám ve volbách kandiduje – na okně visí jeho plakát s logem Slovenské národní strany. „Nic vám neřeknu,“ odmítá další dotazy.

Okolo sedící štamgasti zavzpomínali, že Fico bydlel někde poblíž centra. To je v pátek ráno jako po vymření. Slovensko slaví svátek patronky země, Panny Marie Sedmibolestné, a obchody, restaurace i kavárny jsou zavřené. Pozdně barokní kostel je ale plný, lidé stojí i venku. Jeden z kolemjdoucích tvrdí, že Fica znal, volit ale bude hnutí Republika. „Já neuznávám ty homosexuály,“ vysvětlí.

Homofobní útoky zaznívají v předvolební kampani na Slovensku z mnoha stran. Fico je ale podle politologů spíše pragmatik a oportunista a vyhrocenou rétoriku používá k mobilizaci voličů. „Když byl předseda vlády, tak chtěl do tvrdého jádra Evropské unie, a dnes mluví o bruselském diktátu,“ popisuje politolog Grigorij Mesežnikov. „Chová se však podobně jako představitelé pravicových až krajně pravicových stran. Používá xenofobní, homofobní, nacionalistickou až násilnickou rétoriku,“ dodává.

Ficova strana tradičně vítězí i ve zhruba tisícové obci Abrahám nedaleko Trnavy, asi padesát kilometrů jižně od Topoľčan. Abrahám je poslední slovenskou obcí; sousední, o dva kilometry jižněji ležící vesnice Malá Mača už je převážně maďarská a tabule označující začátek a konec obce nesou i maďarský název Kismácséd.

V Abrahámu žije Jana Hanuliaková, jedna ze zakladatelek Progresivního Slovenska. „Podle mě jde skutečně o souboj mezi minulostí a budoucností. Mrzí mě, že Robert Fico, který už měl být zapomenut, dokázal takto vstát z mrtvých,“ vypráví Hanuliaková na návsi u kostela. Dominance Směru ve slovenských regio­nech se nebojí. „Byli jsme na Kysucích, na Oravě, na východním Slovensku a vnímáme, že společnost je sice rozdělená, ale hodně lidí nám vyjadřuje podporu, to nás mile překvapilo,“ tvrdí dvaačtyřicetiletá politička.

„Je těžké přebít negativní kampaň, která se proti nám vede, ale právě já jsem příkladem, že se zabýváme i problémy lidí na malých městech a obcích,“ říká a popisuje iniciativu, která pomáhá vesnicím získat přístup k pitné vodě. „Uvidí se ale až po vyhlášení výsledků.“

Bratislava a další velká slovenská města jsou naopak tradičním zázemím liberálů. Na bratislavském předměstí Rača probíhá vinobraní a kontaktní kampaň zde vede další z kandidátek PS Zora Jaurová. „V Bratislavě jsme vždycky vyhráli, ale volby se budou rozhodovat jinde,” říká. Kritiku programu svého hnutí od strany Směr považuje padesátiletá filmová producentka za lži. „To je to nejbizarnější, že všechny tyto věci jsou čisté lži, že to nejsou ani nějaké upravené formulace. Třeba to snižování důchodů si kompletně vymysleli a překroutili jednu větu mého kolegy. My máme v programu naopak zvyšování důchodů,“ rozhorlí se.

Fica podle ní všichni odepisovali, ale kvůli špatné politice Igora Matoviče a jeho vlády se mu podařilo vrátit se zpět. „Od té doby nabírá hlasy právě díky agresivní kampani, ale otázkou je, jak velká je ta skupina voličů, které je to sympatické,“ dodává.

Pyrrhovo vítězství?

Kromě prvenství půjde ve volbách i o to, které další strany bude mít vítěz k dispozici pro vytvoření koaliční vlády. Směr by podle Fica nejraději vytvořil vládu se stranou Hlas-sociální demokracie Roberta Pellegriniho, která se před dvěma lety odštěpila od Směru a průzkumy jí přisuzují zhruba patnáctiprocentní podporu. Do parlamentu zřejmě pronikne i otevřeně protiliberální a proruská Republika, jež se odštěpila od Kotlebových národovců a podle zářijového průzkumu agentury Focus by získala osm procent hlasů.

Situace v liberálním táboře je složitější. Progresivní Slovensko by mohlo vytvořit vládu s několika subjekty a stranami, které se ale všechny pohybují na hranici zvolitelnosti nebo pod ní. V posledních týdnech se proto objevily hlasy, že by liberální voliči měli zvážit volbu menších stran, aby mělo PS v parlamentu spojence. „Všechny by nás potěšilo, kdyby PS porazilo Směr. Pokud se ale všichni, kdo zvažujeme volbu Demokratů, SaS nebo KDS, necháme zvábit vůní porážky Směru a vítězstvím PS, mohlo by se nám velmi lehce stát, že to bude Pyrrhovo vítězství,“ uvedl bývalý prezident Andrej Kiska. To se pochopitelně nelíbí Progresiv­nímu Slovensku, které má šanci na celkové vítězství. „Vládu bude sestavovat vítěz voleb. V této chvíli se rozhoduje o tom, jestli to bude Robert Fico, nebo my,“ říká nesouhlasně Jaurová.

Průzkumy voličských preferencí také naznačují, že se do parlamentu nedostane žádná strana zastupující maďarskou menšinu. V minulosti jejich koalice tvořily na bouřlivé slovenské politické scéně stabilizující faktor, pak se ale rozdělily a v posledních volbách neuspěla ani jedna z nich. Proorbánovská Aliance má nyní v průzkumech mezi třemi a čtyřmi procenty a liberální Most-Híd, který se spojil se stranou Modří bývalého premiéra Mikuláše Dzurindy, ještě méně.

„Jdeme si pro vítězství,“ odpovídá s hořkou ironií kandidát strany Modří, Most-Híd Konrád Rigó na dotaz, jaký výsledek očekává. Je brzké páteční odpoledne a čtyřiačtyřicetiletý Rigó je u stánku své strany v centru Dunajské Stredy. Město je ale jako vymetené a o domácí palačinky, které u stánku připravují kandidáti a jejich příznivci, moc velký zájem není. „Jsou dobré,“ pochvaluje si jeden z mála kolemjdoucích, který se před dunajskostredským kulturním domem zastavil. „Ale nevím, jestli je budu volit. Ještě jsem se nerozhodl,“ říká.

Rigó doufá, že se karta ještě obrátí. „Nejsme slepí a vidíme průzkumy, jež nám dávají kolem dvou procent. Na Slovensku se ale vždycky v posledních dnech před hlasováním ještě dějí velké změny, takže nic není hotové,“ tvrdí. „V minulých volbách volilo hodně Maďarů OLaNO a teď to vypadá, že velkou část voličů dokáže oslovit Směr. Díky tomu, že jim dost výrazně pomáhá maďarská propaganda,“ domnívá se Rigó.

Předvolební úzkost

Obavy o následování Orbánova modelu vládnutí má i Rigó. Fico je podle něj velmi schopný technolog moci a nemůže si dovolit ji znovu ztratit. „Velká část společnosti má obavu, že začne předělávat základy demokratického systému. Začne s médii, bude pokračovat se soudní mocí a tak dál, přesně jak jsme to viděli v Maďarsku nebo v Polsku,“ popisuje Rigó.

Obavy o budoucnost sdílí i bratislavská politoložka Világi. „Šlo by o snahu zabetonovat nebo stabilizovat získanou moc pomocí změn, které by určitě nenastaly za týden nebo za půl roku. Volební období by ale bylo využito k přípravě změny volebního systému, případně některých ústavních změn, jež by zabezpečily dominanci vybraných politických stran,“ naznačuje Világi jeden z možných povolebních scénářů.

Jiní politologové, s nimiž týdeník Euro mluvil, jsou optimističtější. „Fico je mentálně nastavený na takový typ politiky, ale jeho strana nemá 50 procent, nemá ústavní většinu. Koncentrovat moc na Slovensku nelze kvůli poměrnému volebnímu systému tak snadno jako v Maďarsku,“ míní politolog Mesežnikov. Slovenská občanská společnost je podle něj organizovanější a akčnější než ta maďarská a reakce na výraznější změny politického systému by mohla přijít i z Evropské unie.

Představitelé Směru-SD úvahy o povolební orbánizaci Slovenska odmítají. „Samozřejmě nic takového nechystáme,“ usmívá se bývalý policejní prezident Tibor Gašpar, který má na kandidátce Směru číslo 9. „Nějaké změny bychom samozřejmě provedli, přestali bychom třeba podporovat neziskové organizace, které se místo pomoci lidem pouštějí do politiky,“ naznačuje. Jak se však v případě vítězství a sestavení koaliční vlády podle svých představ Fico skutečně zachová, si netroufá nikdo odhadovat.

„Znepokojený samozřejmě jsem,“ přiznává Grigorij Mesežnikov. Podle něj jde o „tradiční slovenskou předvolební úzkost“, protože se v každých volbách vybírá mezi prozápadními a nacionalistickými stranami a často není jasné, kdo vyhraje. „Pár lidí mi už ale říkalo, že pokud to tak dopadne, tak tady nezůstanou.“