Malý podíl alternativ může zlepšit výnos a diverzifikaci

Jan Macek z investiční společnosti Conseq mluví o dlouhodobém investičním produktu jako logickém doplňku penzijního systému, o dopadech vysokých sazeb na investiční strategii, přehřátých valuacích amerických technologických akcií i o podhodnocených příležitostech v Evropě. V rozhovoru pro týdeník Euro se věnuje také realitním fondům, proměně investičního chování mladší generace a rostoucí roli alternativ včetně private equity.

► Vláda spustila dlouhodobý investiční produkt (DIP) jako doplněk penzijního systému. Může tento nástroj sám o sobě skutečně zlepšit finanční připravenost Čechů na stáří?

Samotný DIP problém s nízkými důchody nevyřeší, ale je to krok správným směrem. Velká penzijní reforma už zřejmě neproběhne, takže stát alespoň vytvořil nový nástroj, jak lidi motivovat k vlastnímu spoření na penzi. Přínos DIP závisí na tom, jak moc ho lidé skutečně využijí. Pokud si někdo nebude ochoten pravidelně odkládat část výplaty, žádné zlepšení se nedostaví. Čím více si dnes uspořím, tím více mi to v penzi pomůže. DIP je dobrý nástroj, ale není samospásný.

► Po roce fungování DIP eviduje desítky tisíc smluv. Velký zájem překvapivě přišel i od zaměstnavatelů. Čím je podle vás DIP atraktivní pro firmy i pro jednotlivce?

U firem je to především konkurenční boj o zaměstnance. Příspěvek na DIP se rychle stal populárním benefitem. Daňový limit je štědrý a zaměstnanci to vnímají jako peníze navíc na důchod. U jednotlivců se zase potkala rostoucí finanční gramotnost s novým produktem, který demokratizuje spoření na penzi. Do loňska existovaly jen dvě státem podporované cesty: penzijko a životní pojištění. DIP nabízí třetí, mnohem flexibilnější možnost, kde může člověk investovat do fondů, akcií či ETF, a ještě získá daňovou úlevu.

► Učebnicovou poučkou je, že nejlepší čas na nákup dluhopisů je ve chvíli, kdy čekáme pokles úrokových sazeb. V jaké situaci jsme teď?

Myslím, že jsme v relativně stabilní době. Základní dvoutýdenní sazba České národní banky je dnes kolem 3,5 procenta a trh očekává, že se postupně sníží na 3,25 procenta. To znamená, že nás čeká už spíše jen pozvolná korekce, nikoli velké skoky o celé procentní body. Zároveň ale nevylučujeme ani opačný scénář. Inflace sice výrazně klesla, ale není ještě úplně zkrocená. Pokud by se znovu rozjela, sazby by mohly jít zpátky nahoru. Ne asi na sedm procent jako jsme viděli v minulosti, ale nárůst je možný. I proto se v našich dluhopisových fondech držíme spíše kratších splatností, abychom omezili dopad případného růstu sazeb na ceny dluhopisů.

► Americké technologické akcie táhnou indexy nahoru, ale jejich valuace jsou extrémní. Čekáte korekci? A kde vidíte příležitosti jinde?

Řada amerických technologických firem je podle mě předražená, férová cena by byla nižší. Ty akcie stojí na očekávání, že firmy budou i v dalších letech růst současným tempem, což není reálné. Proto je nekupujeme, dokud nezlevní. Naopak Evropa nebo rozvíjející se trhy nabízejí příznivější ocenění. Evropa má kvalitní průmysl a banky, Asie dlouhodobý růstový potenciál. Investoři, kteří se podívají mimo úzký okruh amerických technologických titulů, najdou mnoho zajímavých možností.

► Jak si ve srovnání s Amerikou stojí Evropa? A třeba konkrétně střední Evropa?

Když se podíváme na srovnání, střední Evropa je valuačně úplně jinde než Amerika. U nás se akcie obchodují v průměru na sedminásobku ročních zisků, zatímco v USA je to často přes dvacet a u velkých technologických firem klidně i čtyřicet nebo padesát. Rozdíl je především oborový. V Americe mají investoři k dispozici technologické giganty typu Nvidia nebo Alphabet, které táhnou celé indexy nahoru. Ve střední Evropě dominují banky a průmyslové firmy, jež nejsou v očích investorů tak atraktivní, i když jsou z hlediska ocenění mnohem příznivější. Pro českého investora navíc hraje velkou roli kurz koruny vůči dolaru. Zatímco americký investor vidí čistý výnos akcií, český musí započítat i ztrátu z oslabení dolaru.

► Tuzemské realitní fondy teď nakupují nemovitosti, zatímco zahraniční hráči z českého trhu spíše odcházejí. Čím to je?

Zahraniční vlastníci realizují zisky, a přesouvají se do jiných zemí, kde vidí atraktivnější nákupní příležitosti, v podobě levnějších nemovitostí. To však neznamená, že by na českém trhu nebyly zajímavé nemovitosti k nákupu, zejména pro lokální fondy s perfektní znalostí českého trhu a prostředí. Například prime budovy v centru nebo logistické haly mají stále silnou poptávku. Proto věříme, že nemovitosti zůstanou důležitou součástí portfolia.

► Nehrozí podle vás, že zvýšené úrokové sazby nebo trend práce na dálku do budoucna sníží hodnotu některých typů komerčních nemovitostí?

O dopadu práce z domova na kancelářský sektor se hodně mluvilo. Přiznám se, že jsem sám čekal, že to bude dramatické, ale nestalo se. Naopak dnes vidíme, že firmy v Česku i jinde ve světě zaměstnance spíše svolávají zpět do kanceláří. Jde to těžko, ale cílem je dostat lidi zpátky. Někde vám ani nedají na výběr. Proto už bych se neobával, že by se kanceláře plošně vyprazdňovaly. Trend práce z domova se částečně projevil, ale ne tak zásadně, jak se původně zdálo. Pokud jde o zvýšené úrokové sazby, to je samozřejmě riziko, které může negativně ovlivnit výnosy fondů. Vyšší sazby tlačí na ocenění nemovitostí, protože investoři chtějí vyšší výnos. To se na trhu projevilo, ale zároveň to otevírá příležitosti k výhodnějším nákupům.

► Češi tradičně patří spíše mezi konzervativní investory. Vidíte v tom poslední době nějaký posun?

U mladších lidí určitě ano. Ta generace přeskočila všechny postupné fáze a skočila rovnou do nejspekulativnějších investic, jako jsou vybírání jednotlivých akcií nebo aktivní trading. Je to částečně dáno gamifikací a vlivem mobilních aplikací. Nemyslím si, že to je vyloženě špatně. Dlouhodobě tak majetek nevybudujete, ale je to způsob, jak se lidé vůbec začnou zajímat o finance a investování. Kdo si projde touto cestou, často zjistí, že nemá čas nebo chuť neustále obchodovat, a nakonec se přikloní k rozumnějšímu řešení – třeba k fondům nebo ETF. Proto to beru jako vstupní bránu do světa investic, která je rozhodně lepší než úplná nečinnost a nechat peníze celý život ležet jen na spořicím účtu.

► Alternativní investice jsou čím dál populárnější. Je dobře, že se dostávají i do penzijního spoření?

Ano, pokud je to v rozumné míře. Malý podíl alternativ může zlepšit výnos a diverzifikaci. Nemovitosti, infrastruktura nebo private equity dělají portfolio odolnější. Ale musí to být doplněk, nikoli jádro. Střadatel by měl mít většinu peněz v akciích, dluhopisech či nemovitostech a jen menší část v alternativách. Pak to dává smysl.

► Private equity a private credit se dříve považovaly za doménu velkých hráčů. Jak se k nim stavíte vy?

Private equity je dnes velmi silnou součástí investičního světa a nabývá na síle i u nás. My jsme v této oblasti aktivní již několik let a to prostřednictvím tzv. feeder fondů. Příkladem je naše nedávná spolupráce s BNP Paribas, největší bankou eurozóny. Vzali jsme jejich velký fond pro institucionální investory, obalili ho českou fondovou strukturou a zpřístupnili domácím investorům už od jednoho milionu korun. Přidali jsme měnové zajištění do koruny, takže je to dostupnější i pro menší klienty.

Podobně jsme přistoupili i k private creditu, tedy soukromému financování mimo banky. Tam už jsme vytvořili čistě vlastní fond, který poskytuje nebankovní úvěry, často developerům. Je to oblast, kde vidíme velký potenciál, a proto chceme, aby z ní mohli těžit i naši klienti. Private equity i private credit podle mě budou hrát čím dál větší roli v portfoliích a my se snažíme, aby byly dostupné i v českém prostředí.