Manažeři stagflace
Opoziční koalice se pomalu probírají z euforie vítězství nad Andrejem Babišem.
Bylo to vítězství spíše náhodné, jemuž pomohlo nečekané propadnutí milionu hlasů pro strany, které nepřekročily pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. Je to ale vítězství legitimní, protože touha po změně byla ve společnosti skutečně veliká. Zbývá maličkost – naplnit ji dobrou vládní politikou.
Jenže právě to bude v dnešní situaci mimořádně obtížné. Světem obchází strašidlo stagflace – propadnutí do situace, kdy rostou ceny, ale ekonomický výkon klesá. Potvrzují to už plánované výpadky ve Škodě Auto, ale i v německé centrále Volkswagenu. Jeho šéf Herbert Diess vyhlásil plán na snižování nákladů, v němž je zahrnuto i propouštění 30 tisíc zaměstnanců. Automobilky celého světa – a ty v Česku se s dodavatelskými řetězci (pracuje tu dohromady půl milionu lidí) podílejí na výkonu celé ekonomiky deseti procenty – trpí nedostatkem čipů, zádrhely v globálních obchodních cestách a rostoucími cenami energií, což bude ještě nějakou dobu trvat. Nejsilnější tahoun ekonomiky vážně oslabuje, a to je teprve začátek.
Před pádem do stagflační krize varuje Mezinárodní měnový fond, centrální banky, Světové obchodní fórum, proti stagflaci už zasahují evropské vlády. Francouzská a španělská chystá kompenzace vysokých cen energií pro nízkopříjmové skupiny, aby zahladila i psychologické hrany zelené politiky na ochranu klimatu. Francouzský prezident Emmanuel Macron oznamuje investiční injekci ve výši 30 miliard eur pro francouzský průmysl. Svět politiky se staví na hlavu, aby stagflační existenci globálního hospodářství zabránil.
Příliš rychlá konsolidace může ve stagflační fázi způsobit více škody než užitku. Opatření na udržení ekonomického výkonu a zaměstnanosti a současné snížení inflace bude třeba vážit na jemných vahách.
Přebírat vládnutí v Česku v tak nepříznivé situaci není nic záviděníhodného. Nový kabinet Petra Fialy, který se rýsuje navzdory naznačované vůli vážně nemocného prezidenta, bude muset proplout mezi oběma riziky – stagnací ekonomiky a inflací – elegantně. Aniž by narušil sociální smír, který Babiš a spol. udržovali za cenu dotací pro všechny, kdo si řekli. Musí vyrovnat schodky, avšak příliš rychlá konsolidace může ve stagflační fázi způsobit více škody než užitku. Opatření na udržení ekonomického výkonu a zaměstnanosti a současné snížení inflace bude třeba vážit na jemných vahách. Vážnost přicházející krize si žádá dobré národohospodáře a citlivé politiky. Fialova vláda je bude muset najít, chce-li být úspěšná a v příštích volbách za špatný krizový management nedostat tvrdý voličský úder.
Andrej Babiš se chválil, že je krizový manažer, v covidové krizi však selhal. Nová vláda o krizových manažerech zatím nemluví, ale bude je muset ve svých řadách rychle najít. Politici se jimi musejí vmžiku stát, jinak se volební naděje na změnu rozplyne v táhlých ekonomicko-sociálních problémech, jež připraví půdu pro návrat „krizového manažera“ Babiše. A to by byl pád ještě horší než planetární stagflace.
