
Na amerických křídlech
Sociální sítě jsou plné škodolibosti a sžíravé ironie, a proto obraz, který světu nabízejí, často zakryje podstatné významy událostí a rozpustí je do nicneříkající mlhy. Příkladem budiž návštěva premiéra Petra Fialy ve Spojených státech amerických, která se v perspektivě sítí jeví jako komické povídání u vetchého staříka v Bílém domě, jež je jakousi zvláštní kratochvílí politických autistů a nemá vliv vůbec na nic.
Taková interpretace je možná, neodpovídá však realitě. Fialova návštěva byla sice podobně protokolární jako před pěti lety cesta Andreje Babiše k Donaldu Trumpovi (její smysl, zdá se, spočíval jen v Babišově výroku, že on a Trump jsou stejné nátury), přichází však v době mnohem napjatější. Fiala u Bidena potvrdil, že Češi chtějí zůstat v Evropě i ve světě aktivní proamerickou silou, že na bezpečných amerických křídlech chceme letět dál, což se o celé Evropě říct nedá.

Vypadá to jako riskantní podnik v době, kdy se v USA chystají volby, v nichž může vyhrát člověk, který v kampani na Evropu spíše plive a bagatelizuje válku na Ukrajině, do níž jako do politického tématu číslo jedna naopak česká vláda investovala veškerý zahraničně-politický kapitál. Fiala a jeho bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, který je faktickým tvůrcem této politiky, jak potvrzuje i jeho fyzická přítomnost u jednání s Bidenem, věří tomu, že po volbách bude vše jinak. I když Trump vyhraje, nestane se z hlediska NATO a stability Evropy nic podstatného.
Česko sází ve velké geopolitické hře o nové přerozdělení světa, na níž se s Putinem válčícím na Ukrajině podílí i ekonomická velmoc Čína, vše na Spojené státy americké. Sázíme na nejsilnějšího ve hře, na velmoc, která už v minulosti mnohokrát pomohla. Děláme to v dobré víře, že se i s případným novým prezidentem, který roste z antisystémového hnutí, jež sám vytvářel, znovu otočí čelem ke své staleté demokratické tradici. Sázíme na to, že podrývavá síla trumpismu je jen vnější hra, která nemění podstatu demokratické americké politiky.
Petr Fiala tak ve Washingtonu nepůsobil jako typický evropský politik současnosti, nýbrž jako evropský konzervativec z osmdesátých let minulého století, který stojí po americkém boku, ať se děje, co se děje. Zda to byla správná strategie, se ukáže až po prezidentských listopadových volbách v USA. Dnes se dá říct, že při absenci společné evropské bezpečnostní strategie, na níž nikdo nepracuje, je to vlastně jediná možnost. Celá Evropa nakonec dělá totéž – spoléhá dál na USA –, jen vytváří dojem, že má jiný plán a není tak proamericky aktivní jako Petr Fiala.
Sociální sítě se mohou dál smát a karikovat Fialovo sezení u Bidena, jak chtějí, podstatné je, že v zahraniční politice je teď zcela jasno. A bude minimálně do voleb na podzim 2025, kdy se geopolitické místo Česka ve světě, tedy pozice na mapě aktuálních konfliktů, stane jedním z klíčových témat voleb. Kampaň začala – Fiala u Bidena otevřeně potvrdil, kde a za čím stojí.

