Napraví Turecko žena?

Tureckou centrální banku vede od konce minulého týdne poprvé v historii žena, Hafize Gaye Erkanová. Trhy sázejí na to, že má za úkol pomoci skoncovat s „erdoganomikou“. Zřejmě už i samotného prezidenta země, v květnu znovuzvoleného Recepa Tayyipa Erdogana, se totiž podařilo přesvědčit, že cestou pekelnou je jeho boj s pádivou inflací prostřednictvím nastavování nizoučkých úroků, jen zčásti kompenzovaných velmi drahými intervencemi na posílení turecké liry. Zbavil se tak dosavadního šéfa centrální banky Sahapa Kavcioglua, jenž mu na cestě do pekel šel velmi loajálně na ruku.

Lira se ovšem dále propadala také po jmenování nové šéfky centrální banky. Jde o důsledek zásahu ministra financí Mehmeta Simseka, který je zřejmě tím, kdo Erdogana přesvědčil jak ke skoncování s „erdoganomikou“, tak ke jmenování Hafize Gaye Erkanové do čela centrální banky. Ukončení „erdoganomiky“ totiž nemůže proběhnout ze dne na den a bez dopadu.

Ministerstvo financí pod Simsekovým vedením nařídilo centrální bance, aby „ubrala plyn“ z intervencí na podporu liry. To je tedy teprve začátek konce „erdoga­nomiky“. Turecká centrální banka totiž intervenuje za silnější liru skrze její nákupy v podání státních bank, které dohlíží.

Jestliže nyní intervence na Simsekův pokyn slábne, znamená to, že Turecko prodává méně amerických dolarů ze svých devizových rezerv, aby tak liru stahovalo z trhu. Ta si tudíž musí do značné míry „poradit“ bez této podpory. A slábne. A slábnout bude i dále.

Odstranění podpory je tedy nutně bolestivým prvním krokem ke změně měnové politiky. Takže i když jeho důsledkem turecká lira dále slábne – minulý týden v pátek ráno klesla na historické minimum i vůči české koruně (jedna lira spadla na 0,924 koruny) –, trhy důvod tohoto slábnutí vnímají pozitivně. Protože zkrátka intervenci nešlo provádět donekonečna. Protože ani zásoby dolarů v tureckých státních sejfech nejsou bezedné. Což zřejmě konečně došlo i samotnému Erdoganovi.

Šílená měnová politika

Nová šéfka centrální banky má – podobně jako o minulém víkendu jmenovaný ministr financí Simsek – za sebou působení ve vysokých patrech amerického finančnictví. Pracovala v Goldman Sachs, a dokonce se dělila o nejvyšší ředitelský post v bance First Republic, jež zkolabovala letos v květnu. To už v ní ale nově nastupující šéfka turecké centrální banky déle než rok nepracovala.

Lidé jako Simsek nebo Erkanová evidentně bijí na poplach. Vždyť turecká lira se minulý týden pod psychologickou úroveň jedné koruny české propadla vůbec poprvé v historii. Rekordně slabá je turecká měna ale hlavně vůči dalším, světově významným měnám v čele s americkým dolarem.

Turecká lira oslabuje dlouhodobě. Stěžejním důvodem je právě svérázná představa staronového tureckého prezidenta, že lékem na inflaci je ve skutečnosti snižování úrokových sazeb. Tato představa, již ovšem odmítá drtivá většina světových ekonomů, tvoří páteř zmíněné „erdoganomiky“. Ta se projevuje ponejvíce právě extrémně uvolněnou měnovou politikou i v čase, kdy by ji valná většina jiných zemí razantně zpřísňovala. Erdogan v uplynulých letech instaloval do čela turecké centrální banky takové lidi, kteří byli co možná nejloajálněji ochotni přistoupit na praktickou aplikaci svérázu „erdoganomiky“.

Není ovšem příliš divu, že tato ekonomická cesta končí fiaskem. Za dobu Erdoganova prezidentování – od konce srpna roku 2014 – turecká lira oslabila proti prakticky všem měnám světa, výjimkou je argentinské peso. Česká koruna za dobu jeho vlády zpevnila vůči turecké liře o více než 900 procent. Zatímco na začátku Erdoganovy éry coby prezidenta se lira prodávala i za více než 10,50 koruny, nyní už je tedy za méně než korunu. Z evropských měn už více vůči liře v dané době zpevnil pouze švýcarský frank.

Erdoganova zpátečka

Po svém květnovém znovuzvolení prezidentem Erdogan evidentně zařazuje zpátečku. Nejprve předminulý víkend jmenoval ministrem financí Simseka, někdejšího bankéře z Wall Streetu, stratéga americké investiční banky Merrill Lynch.

Mezinárodní trhy vsadily na to, že Simsek s „erdoganomikou“ skoncuje, alespoň tedy v její vyhrocené podobě. V prvním prohlášení po svém jmenování nový ministr opravdu deklaroval úmysl návratu ke konvenční hospodářské politice. Doslova uvedl, že „kompatibilita s mezinárodními normami bude patřit k jejím klíčovým principům“.

Simsek, prvotřídní bankéř i podle západních standardů, si je samozřejmě dobře vědom nebezpečnosti „erdoganomiky“ a navíc zjevně jako jeden z mála o ní dokázal přesvědčit, alespoň zčásti, dokonce samotného Erdogana. Ten si ostatně jistě nepřeje vstoupit do tureckých dějin jako muž, jenž zničil národní měnu a rozvrátil tamní hospodářství. Což je přesně to, co Turecku při pokračujícím bezhlavém uplatňování „erdoganomiky“ hrozí.

Lira tudíž v těchto dnech citelně oslabuje nikoli proto, že by se trhy obávaly pokračování či vyhrocení „erdoganomiky“, ale paradoxně proto, že již začíná být patrný jistý odklon od ní. „Erdoganomika“ totiž spočívá nejen v udržování nízkých úrokových sazeb v době pádivé inflace. Aby bylo za takových podmínek zachováno zdání alespoň jakés takés stability, centrální banka, respektive státní turecké banky musí mohutně intervenovat za stabilitu kurzu. Vlastně uplatňuje extrémně vyhrocenou podobu přístupu, jejž v uplynulém zhruba roce praktikuje také Česká národní banka: nezvedá úrokové sazby, ale devizovými intervencemi – přímými či jen slovními – udržuje kurz měny výše.

V uplynulém týdnu ale turecká centrální banka, zjevně již pod Simsekovým vlivem, zmírnila své dosavadní nákladné, byť zastřené intervence na podporu liry, jež se staly nedílnou součástí „erdoganomiky“. Oslabování liry vůči měnám ve světě, včetně koruny, tak ještě nabralo na tempu.

To je jistě dobrá zpráva pro české turisty, kteří se letos do Turecka chystají na dovolenou. I navzdory citelné inflaci v zemi, jež se pohybuje stále kolem 40 procent, by měli mít relativně velmi levné nákupy suvenýrů, potravin, hodování v restauracích a barech nebo různé výlety či služby.