Nechceme zůstat v zajetí malých čísel

Nová doba s sebou přináší nové výzvy, a to i v konzervativním světě advokacie. Po více než třiceti letech na trhu tak advo­kátní kancelář Císař, Češka, Smutný mění jméno na Portos, čímž podle spolu­zakladatele Jaromíra Císaře a společníka Petra Michala nejen reaguje na aktuál­ní trendy v oboru, ale cílí i na vytvoření takzvaného lovebrandu.

„Jako Portos si mnohem lépe můžeme říct, že nejsme jen česká advokátní kancelář, ale mezinárodní strategický právní poradce, který chce být vedoucí entitou celého odvětví,“ říká Michal v rozhovoru pro týdeník Euro s tím, že právě v oblasti komplexního poradenství spatřují v kanceláři největší potenciál. „Tato konkurence je pro nás momentálně i více než konkurence s ostatními advokátními kancelářemi,“ dodává Císař.

Dovolil bych si začít ohlédnutím do minulosti, Jaromír Císař právní dějiny učí na fakultě, tak mu to jistě nebude vadit. Vaše advokátní kancelář loni oslavila třicet let. Jaké to vlastně bylo, když jste se s Pavlem Smutným jako dva absolventi těsně po revoluci rozhodli, že si založíte společnou kancelář?

JC: Už jsme načali jednatřicátý rok naší společné existence. Nicméně k té historii – začátky všeho velkého bývají prozaické. V tomto případě to bylo tak, že jsme s kolegou Smutným působili v akademické sféře, profesor Zdeněk Češka už se věnoval advokacii. Jako frankofonního právníka mě oslovila firma vyrábějící vysokozdvižné vozíky, že potřebuje pomoc s vyřešením situace s několika desítkami nezaplacených kusů ve Francii, a na základě toho jsme si s Pavlem Smutným řekli, proč se nevrhnout do vlastní právní praxe.

Navíc jsme chtěli založit Institut pro studium demokracie a na to si člověk taky musel nejprve nějak vydělat. Profesor Češka byl už na škole naším vzorem jako akademik a velký expert na procesní právo a dohodli jsme se, že si jako advokát dokončí své případy a připojí se k nám. Takže nebyl u samého vzniku kanceláře, ale do roka už byl její pevnou součástí a de facto ho jako zakladatele bereme.

Příběh Petra Michala je v rámci kanceláře také zajímavý, protože si tu odbyl vlastně všechny role od studenta až po společníka. Považujete to za výhodu, že jste vlastně celou svou kariéru strávil na jednom místě?

PM: Bezesporu. Upřímně si myslím, že takto by se to mělo dělat. Je to jako druhá rodina. Dnes to hodně studentů a absolventů bere tak, že si zkusí velkou a malou advokátní kancelář, pak nějakou instituci a podnikového právníka a až pak se rozhodnou. Nicméně podle mě se nerozhodnou, protože často ani pořádně nevědí, co kde poznali. V jedné kanceláři máte mnohem více prostoru na to vyrůst a rozkvést. Myslím, že takové to těkání mezi různými pozicemi v různých kancelářích ani nemá žádnou větší přidanou hodnotu.

Jeden z vás je v advokacii od devadesátých let, druhý od přelomu tisíciletí. Co myslíte, že se v oboru za tu dobu nejvíce změnilo a je to dnes úplně jiné než ve vašich začátcích?

JC: Pomiňme takové ty očividné věci jako vzestup internetu a technologií obecně. Advokacie je profese stará celá staletí a věci se v ní mění pomalu, skoro bych řekl, že jeden lidský život nemůže zaznamenat úplný převrat, ale posuny tu jistě jsou. Z mého pohledu se hodně změnila práce s lidmi, a to bohužel ne úplně k lepšímu. V devadesátých letech byla celá společnost a mladí lidé zejména plní ctižádosti a chuti něčeho dosáhnout tvrdou prací. Dnes jde mnohem více o rovnováhu mezi prací a volným časem, což je na jednu stranu legitimní, ale vede to k tomu, že když hledáme mladé talenty ochotné jít do toho naplno, tak paradoxně – ač je absolventů více – těch pro nás vhodných lidí je mezi nimi méně. A není to problém jen u nás, řeší to všechny velké kanceláře. Musíme dosahovat lepších výsledků s méně lidmi.

PM: To je pravda, ale řekl bych, že to do značné míry souvisí se změnou produktu, který dnes advokáti poskytují. V devadesátých letech advokát víceméně dělal takový kvalifikovanější back office pro své klienty. To už dnes přirozeně není službou a s nástupem umělé inteligence bude ještě o to méně. Navíc se celá společnost tak trochu legalizuje a ty legalistické postupy vidíme skoro všude – třeba i takové čerpání dotací pro včelaře se bez právníka takřka neobejde. Konkurence v právních oborech obecně, nejen v advo­kacii, je dnes o poznání větší. Nicméně bych řekl, že advokacie dnes reprezentuje přesně to, co má.

Co se týká globalizace trhu právních služeb, tam jistě také došlo k mnoha změnám. Přece jen s českým právem si dnes advokáti málokdy vystačí a potřebují se orientovat i v právu evropském a mezinárodním…

JC: Ano, to je dnes standard, který musí advokát ovládat, pokud chce mít nějakou šířku služeb. Pak jsou tu ještě národní právní řády, což je samostatná právní disciplína.

PM: Dovolím si tu otázku trochu otočit. My se tu bavíme o kodifikovaných zdrojích, zákonech ať už národních, nebo evropských, ale co klienti skutečně potřebují? Z velké části jsou to obchodní korporace, které potřebují komplexní servis vycházející z jejich zařazení do mezinárodního kontextu. Advokát musí znát nejen zákony, ale musí je umět aplikovat na poměry klienta. A tyto poměry jsou dnes nadprůměrně mezinárodní. Klienti nežijí v izolovaném českém právním rybníčku. Vše je provázané a my jako advokáti musíme tuto provázanost číst. Kdo ji nečte, ten není.

Jak se tedy vůbec v takto širokých vodách má pohybovat velká advokátní kancelář typu té vaší?

JC: Kancelář, která je na trhu dlouho a je velká, má ve svých řadách advokáty, kteří se s tím vším postupně seznamovali. Praxe je naučila. V takové kanceláři se snadněji předávají zkušenosti, znalosti a hlavně metody. Robustnost kanceláře je v tomto ohledu velká výhoda.

Po takřka jednatřiceti letech jste se rozhodli pro rebranding a místo Císař, Češka, Smutný se dnes kancelář jmenuje Portos. Co je za tímto rozhodnutím?

JC: Dovolím si odpovědět trochu zeširoka. Zopakuji, co už říkal Petr, pro nás je ideální, když má někdo stejnou kariérní cestu jako on, tedy od studenta ke společníkovi. Není to u nás neobvyklé. Člověk se takto sžije i s firemní filozofií. Chceme, aby se lidé s brandem kanceláře ztotožňovali i do budoucna a nebylo to navždy vázáno jen na zakladatele. Pochopitelně bude nějakou dobu trvat, než si veřejnost na nový brand zvykne, ale ve finále jsme si řekli, že je to krok, který jsme měli udělat už třeba před deseti lety.

A proč padla volba na Portos? Co se za novým názvem skrývá?

PM: Myslíme si, že je to název, který nám sluší a bude to chytlavá obchodní firma. Chyběl nám pomyslný volací znak, výstižné označení, jež umožní široké skupině lidí se s ním identifikovat i ho takovou tou profesní šuškandou šířit. „Vyřešili mi to advokáti z Portosu,“ je dobrá věta. „Vyřešili mi to advokáti z Císař Češka Smutný“ bohužel nikdy v tomto ohledu moc nefungovalo, respektive fungovalo, ale hodně krkolomně, a stejně se o nás pak mluvilo jako o Císařovcích nebo CČS. Portos je odpovědí na tuto praktickou potřebu a také v sobě obsahuje to, o čem mluvil Jaromír, že každý se v tom může v kanceláři najít, aniž by byl Císař, Češka nebo Smutný.

Je to nás všech Portos, předpoklad pro to, čemu se dnes říká lovebrand. A v neposlední řadě to reflektuje i naši mezinárodní ambici. Jak už bylo řečeno, vydáváme se do těchto vod, protože už tam jsou naši klienti. Jako Portos si mnohem lépe můžeme říct, že nejsme jen česká advokátní kancelář, ale mezinárodní strategický právní poradce, který chce být vedoucí entitou celého odvětví.

Takže toto je ta cesta, kterou se jako Portos chcete vydat? Už ne „jen“ advokátní kancelář, ale strategický právní poradce?

PM: To už je taková hra se slovíčky, můžeme tomu říkat třeba legal concierge. Toto je segment, který má nejen potenciál růstu, ale hlavně velikou přidanou hodnotu. Protože nechceme být v zajetí malých čísel, což je myslím vidět i z naší výsledovky, tak jdeme směrem, kde je disponibilní přidaná hodnota větší než ve zbytku trhu. Není to jen o mezinárodní expanzi, ale o zvyšování celkové komplexity našich služeb jako produktu pro klienty.

Vzhledem k velikosti a plánované expanzi – jste vůbec ještě advokátní kancelář, nebo už tak trochu právní korporát? Očividně řešíte mnohem více věcí než poskytování právních služeb, od strategického řízení a plánování po vyloženě mimoprávní záležitosti jako rebranding. Nejste už více manažeři než právníci?

JC: V obchodním právu, které dominantně děláme, musí být advokát vždy i tak trochu manažer, protože klient často přijde se zadáním, na které když se podíváte zkušeným zrakem, vidíte, že to ne­vyřeší jeho problém nebo ho i poškodí, ale on si to neuvědomuje. To není žádná tragédie, děje se to i velmi inteligentním lidem excelujícím ve svých oborech. Vy jim ale jako advokát musíte zmanagovat jeho případ i lidi, kteří se jím zabývají. To dělá každá velká kancelář, bez managementu to nejde.

PM: K vaší otázce, čím vlastně jako kancelář jsme – advokacie je náš základní nástroj, ale není to něco, co by se muselo dominantně stavět na odiv, natož nutit klienta, aby tomu rozuměl. Musíte zároveň jako velká kancelář být v absolutní souhře s ostatními disciplínami, jako jsou audit, daňové poradenství, corporate governance, insolvenční správcovství a další. My tohle celé zabalili do jednoho produktu. Kdybych nás měl definovat, tak bych řekl, že Portos je dnes středně velká butiková poradenská firma, která stojí na základech advokacie. Advokacií se sice živíme, ale klientovi vlastně navenek nabízíme strategické poradenství.

Dospěli jste tedy do fáze, že máte mnohem větší přesah do klasického consultingu? Jen s tím rozdílem, že zatímco velké consultingové společnosti mají formálně i advokátní kancelář, ale spíše jako servisní organizaci pro ten zbytek, kdežto u vás je to naopak?

JC: Jdeme tomu hodně naproti. Oni jsou konzultanti, kteří zjistili, že klienti potřebují právo, my jsme právníci, kteří zjistili, že klienti potřebují consulting. Doufám, že se na nás v té pověstné velké čtyřce neurazí, ale skutečně je to tak, že my s nimi na trhu soutěžíme. Tato konkurence je pro nás momentálně i více než konkurence s ostatními advokátními kancelářemi.

Tohle po vás současný klient chce? Naprosto komplexní služby, nejen klasickou advokacii a právní služby?

PM: Ano, většinou přijdou s tím, že mají nějaký byznysmodel, a po nás chtějí, abychom jim ho pomohli řídit.

JC: Je třeba si uvědomit i to, že obzvlášť velké korporace mají vlastní, často robustní právní oddělení. Přichází buď se speciálními zadáními, nebo něčím, kde vědí, že by museli nabrat další specializované právníky, a to je dnes tak složité, že takřka vždy vyjde lépe koupit si to jako službu.

PM: A ještě jedna vsuvka – často jsme takovým převodníkem mezi managementem a jeho vnitřními odbory, ať už právním, nebo jinými. Ne že bychom tlumočili vůli vedení, ale spíše jsme mezisložkou a katalyzátorem, aby vše fungovalo tak, jak má.

Nebourá to trochu zažité členění na obchodní, občanské a další právní odvětví?

JC: Je to nutný trend, protože právo je plné souvislostí. Vstupují do toho i další věci jako compliance, předcházení trestněprávním následkům, nově i témata jako ESG. Je to tolik věcí, které je potřeba dát dohromady, a jinak než ve velké kanceláři to nejde efektivně udělat.

PM: Co se dělení na právní odvětví týče, tak na fakultě to v rámci výuky dává smysl, ale řekněte klientovi, který řeší nákup nějakého portfolia do své společnosti, zda je to občanskoprávní, obchodněprávní, nebo správněprávní záležitost. Jemu to vlastně může být úplně jedno, on to prostě jen potřebuje efektivně vyřešit.

Co jsou teď pro vás největší výzvy? Mezinárodní expanze a přerod v právně-consultingovou společnost? Vaše současná pozice na trhu není vůbec špatná, asi by se našli i tací, kterým by stačila…

PM: To je možné, ale jak jste asi již sám pochopil, nám nestačí. Protože když se v pohybu zastavíte, spadnete. Sta­bilita není statická, ale dynamická disciplína. Kdo si řekne, že už dosáhl všeho, tak to pro něj není ani začátek konce, to už je ten konec. Máme ambice a priority, na kterých si myslíme, že postavíme prosperující, dobrou a pro klienty prospěšnou kancelář, která se bude těšit výborné pověsti. Ty ambice jsou takové, že otevřeně říkáme, že chceme pracovat s vybraným klientským portfoliem. Nechceme všechny a všechno, ale věci, které dávají smysl nám i klientovi. Teď jsme ve fázi, kdy chceme budovat novou viditelnou, atraktivní a silnou značku. Chceme prostě a jednoduše pracovat s nejlepšími lidmi, ať už ve smyslu těch, pro které pracujeme, nebo těch, kteří u nás pracují. Tam bychom chtěli za pár semestrů být pro studenty a absolventy místem první volby.

JC: V neposlední řadě musíme být líd­rem v právně-technických inovacích. Fungování umělé inteligence v advokacii nás extrémně zajímá, jsme v tom velmi angažovaní a troufám si říct, že jsme trendsettery. Technologie obor už teď přetváří a velmi brzy jej přetvoří do podoby úplně jiné, než byl ne před patnácti, ale i před pěti lety. To bude velká změna, mnohem větší než ty, které jsme zažili v uplynulých třech dekádách. To, aby advokacie nepodléhala umělé inteligenci, ale naopak si ji ochočila a uměla využívat, je v současné době jednou z výzev. Vyplývá to i ze synergie s klienty. Když oni umělou inteligenci implementují, my musíme také, jinak bychom si nerozuměli.

Už tu daný pojem padl, ale co ESG? Přijde mi, že tato problematika je, a hlavně bude, čím dál více akcentována.

JC: Jistě, jsou klienti, kteří se na to dívají jen jako na další věc z Bruselu a řeší jen, jaké papíry mají vyplnit, aby to bylo v pořádku. Snažíme se však pomáhat klien­tům, aby se uměli podívat na to, co je z takového, byť do jisté míry trendového produktu pro ně užitečné a může jim být i přínosné a někam je posunout. Samozřejmě jsou tam směšné formality, ale o to důležitější je umět rozpoznat ty prospěšné věci a implementovat je.

PM: U ESG je debata místy až moc přepjatá a emotivní. Účetnictví a výkaznictví dnes už společnosti mají, je to standard, kterému se nikdo nediví, ač to někoho může obtěžovat a vynakládají se na to často nemalé peníze. Jak na společnosti přechází více a více společenského vlivu, tak je naprosto jasné, že nějaká nová metoda řízení a vykazování nefinančních výsledků, protože to je to, o čem celé ESG je, tu bude. Že tu budou neúčetní standardy, které se budou měřit a vykazovat, musí být každému naprosto jasné. Nemusíme se tomu smát, nemusíme se před tím skrývat, musíme to jen zpracovat.

JC: Obrovskou výzvou – zdaleka nejen pro naši kancelář – je ovšem to, jak se Evropská unie bude stavět k vlastní konkurenceschopnosti, vezmeme-li v potaz všemožná omezení a administrativní zátěž, oproti asijským ekonomikám, kde toto nemají a evidentně jsou díky tomu výkonnější a úspěšnější.

PM: Nicméně my nejsme zákonodárci, ale poradci. Jsme tu od toho, abychom četli, co tu je teď a tady a kam se ubírá trend. Až teprve poté můžeme debatovat o tom, jak by to mělo podle našeho názoru být.