Nejdůležitější rok v moderní historii

Když se vrátíte o rok zpět, do loňských Vánoc, co tehdy český obranný průmysl čekal od roku 2022?

Úplně něco jiného než situaci po letošním 24. únoru, kdy ruská vojska vtrhla na Ukrajinu. Bavím se se zástupci obranného průmyslu denně a na konci loňského roku všichni řešili spíše plnou obnovu provozu po koronavirové pandemii. Na rok 2022 se firmy chystaly opět po dlouhé době vyjet do zahraničí propagovat své produkty a technologie.

Jak obranný průmysl zasáhly covidové restrikce?

Poměrně značně. Covidové restrikce a útlum obvyklé činnosti se obrannému průmyslu nevyhnuly. Náš obranný průmysl je z 90 procent orientován na export a nemožnost cestovat a setkávat se se zahraničními partnery pro něj znamenala obrovské omezení aktivity a výpadek příjmů.

Pak ale přišel onen 24. únor 2022…

Nemohl jsem jen nečinně sedět a sledovat zpravodajství. Několikrát jsem byl na Ukrajině i s podnikateli, mezi našimi zeměmi byly nastaveny velice silné a přátelské vazby. Česko patřilo v době před invazí k největším dodavatelům vojenské techniky na Ukrajinu. Díky tomu mám vynikající vztah s dnes již bývalým velvyslancem Ukrajiny v Praze Jevhenem Perebyjnisem. Okamžitě jsem mu zavolal a zeptal se ho, co bude Ukrajina potřebovat a jak jim můžeme co nejrychleji pomoci.

Jak se česká pomoc rozbíhala?

V prvních hodinách invaze bylo zřejmé, že bude nutné mobilizovat především pracovníky ministerstva obrany, kteří se věnují podpoře firem. Řada z nich přijela do kanceláří hned o víkendu a využila své kontakty k vytvoření seznamů dostupné techniky na našem území. Ze své úrovně jsem také začal jednat se zákazníky našich firem v zahraničí o odkladu dodávek, které bychom prioritně odeslali na pomoc Ukrajině. Okamžitě jsme také vytvořili kontaktní týmy, které měly za úkol nasbírat informace o dostupné vojenské technice ve skladech, kterou bychom mohli odeslat na Ukrajinu. To se začalo dařit a hned v prvním týdnu české firmy dodaly několik kusů raketometů a ty se vzápětí zapojily do bojů o hlavní město Kyjev.

Jak byly české zbrojní firmy na tento šok připravené?

Český obranný průmysl za uplynulých devět měsíců nasměroval valnou část svých kapacit na ukrajinské bojiště. Je pravda, že v českých skladech se nacházelo značné množství východní, tedy sovětské techniky. Fakt, že pro tyto platformy nebyl nutný výcvik, hrál klíčovou roli. Je třeba říct, že ukrajinská fronta se časem mění, a proto průmysl musí reagovat. Není jednoduché přejít z dělostřeleckého ostřelování na kinetický boj, jako byla říjnová ofenziva.

Jaký materiál bylo nutné na Ukrajinu dodávat v počátcích války a jak se požadavky Kyjeva časem měnily?

Na počátku chybělo téměř vše – od balistické ochrany přes těžkou techniku až po základní vybavení, jako jsou škrtidla. Munice a ruční zbraně se dovážely ve velkém, protože se očekávalo zapojení civilního obyvatelstva do boje o Kyjev. Po vytlačení okupantů z kyjevské oblasti začaly být požadavky ukrajinské strany mnohem specifičtější s ohledem na vývoj na východní frontě, kdy hrálo dlouhou dobu prim dělostřelectvo a při následné ofenzivě tanky a bojová vozidla pěchoty. Abyste mohli veškerou techniku efektivně používat, musíte mít dostatek munice, která je základním požadavkem od počátku války. Vidíme také požadavky po kreativních řešeních ukrajinské strany, kdy jsou například modifikované bezpilotní prostředky pomocí 3D tiskáren.

Říká se, že z Česka na Ukrajinu proudí především dodávky těžké vojenské techniky.

Česko dodalo stovky kusů těžké techniky, která

je v této válce klíčová. Jednotlivé dodané položky jsou přímo spojené se skladbou našeho průmyslu. Na Ukrajinu také odjelo tisíce tun zbraní, lékařských potřeb či prostředků balistické ochrany.

Dnes zbrojní firmy tvrdí, že díky dodávkám na Ukrajinu jim letošní tržby oproti plánům rapidně stouply. Jak dlouho tento trend může trvat?

Válka na Ukrajině jednou skončí, a tím i hektické období, kdy poptávka výrazně převyšuje nabídku. Pevně věřím, že příští rok se podaří dobýt zpět všechna okupovaná území včetně Krymu. Nicméně české firmy jdou správnou cestou dlouhodobých investic, kdy současná krize generuje obrovské zisky, a tedy prostor pro investice. Je jasné, že celý svět bude nadále zbrojit a česká „combat proven“ řešení budou žádoucí zboží na celém světě.

S rostoucím rozpočtem ministerstva obrany se čeká i větší zapojení českého průmyslu do modernizace armády. Uživí ho zakázky českého vojska?

Ani se zvyšujícím rozpočtem český obranný průmysl ,,neuživí“ pouze armáda, abych použil vaše slova. To bychom museli vynakládat na obranu o hodně více finančních prostředků ze státního rozpočtu. A myslím si, že to není ani cílem zástupců obranného průmyslu. Kvůli rozsáhlé mezinárodní konkurenci musejí k udržení vlastní konkurenceschopnosti získávat zkušenosti i z jiných trhů a uzavírat partnerství se zahraničními firmami.

Jak byste zhodnotil letošní rok? Jaký byl pro českou zbrojní výrobu?

Troufám si tvrdit, že letošní rok byl pro českou zbrojní výrobu tím nejdůležitějším a přelomovým v naší moderní historii. Masivní dodávky vojenského materiálu několikanásobně zvýšily obrat firem, které tyto zdroje použijí na další investice do technologií, rozšíření výroby a navýšení lidského kapitálu.

V českém obranném průmyslu je několik velkých hráčů, kteří se často podílejí na dodávkách armádě, a řada víceméně neznámých firem. Je takové rozdělení trhu zdravé?

Ještě na konci studené války patřila naše země mezi deset největších vývozců vojenského materiálu. Po roce 1993 jednak byly sníženy výdaje na obranu, které byly do té doby enormní, jednak byl masivně privatizován průmysl. Tento krok přežili jen nejodolnější a způsobilo to současnou situaci, kdy máme pár velkých společností, které dokázaly zkonsolidovat část menších firem. A tato konsolidace pokračuje, například na Slovensko.

Na ministerstvu obrany nyní po necelých deseti letech končíte. Jaký názor jste si za tu dobu udělal na českou zbrojní výrobu?

Za těch uplynulých deset let se obrovsky posunula dopředu. Český obranný průmysl se po porevolučních letech útlumu vrací jako silný hráč na evropskou a globální scénu. Při svém začátku na ministerstvu bych si nikdy nemyslel, že česká firma bude moci koupit americkou nebo italskou společnost. Ale i to se stalo.

Autor je členem redakce Reportérů ČT