Nepřípustná inflace vládnutí

Nic jiného jí ani nezbývá, chtějí-li bankéři splnit úkol, který banka v systému má. Česká ústava ve svém 98. paragrafu o centrální bance říká jasně, že „hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu“, a přesně to se také nyní děje. Takže palec nahoru!

Premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová tuto ústavní pasáž jistě dobře znají, přesto proti ČNB ostře vystartovali, protože zvyšování úroků podle nich podváže rozjezd české ekonomiky, která potřebuje po covidu-19 nabrat dech. Babiš se bojí o investice, které už nebudou tak snadné, Schillerová se strachuje o životní úroveň občanů, kteří se inflaci po­dle paní ministryně zřejmě potřebují bránit zvyšováním spotřeby. To sice opticky zvedne HDP, zároveň to však povede k dalšímu roztáčení inflační spirály, kterého se ekonomové celého světa obávají.

S inflací je to jako s ohněm: když se nezasáhne hned, může se šířit zcela nekontrolovaně a už se jen tak nedá uhasit. Je dobře, že ČNB jedná hned.

Babiš a Schillerová zcela nepřípustně útočí na nezávislost centrálních bankéřů, kteří se v představách nejvyšších vládních představitelů proměňují v otroka vlády, v měnový automat, jehož programem je aktuální program hnutí ANO. Jistě, ČNB musí brát ohled na celkový vývoj ekonomiky a podporovat všemožné snahy o zachování její pozitivní kondice, ale musí tak činit jen tehdy, když to nejde proti hlavnímu cíli, a tou je cenová stabilita.

Premiér s vicepremiérkou za pomoci svého muže v bankovní radě Aleše Michla, exporadce obou jmenovaných, bagatelizují současný růst cen jako přechodnou záležitost, danou překotným rozjezdem globální ekonomiky po covidových odstávkách. Všechno se za pár měsíců vyrovná, tvrdí tato teorie, proto se nemá cenu zneklidňovat a hystericky zvedat sazby. Pohled do zahraničí svědčí o opaku. Rostou ceny po celém světě, ceny surovin, energií, ceny výrobní. Inflační stroj se někde roztáčí jenom proto, že se zvýšení cen hodí, i když k němu není žádný fundamentální důvod. Inflace je světová realita na delší dobu, což je dnes prakticky jasné, a podle toho se také musí chovat ochránci stability cen – centrální banky.

Útok premiéra a ministryně financí je nemístný politický nátlak na ČNB, zároveň jde o hazard se stabilitou celé české ekonomiky, a to v zájmu krátkodobých politických cílů. Zdražení peněz, které prodraží i obsluhu státního dluhu a investice vlády, se politikům ANO samozřejmě nehodí. Na to však měli myslet, když dluhy vytvářeli. Přehazovat teď odpovědnost na centrální banku je alibismus.

S inflací je to jako s ohněm: když se nezasáhne hned, může se šířit zcela nekontrolovaně a už se jen tak nedá uhasit. Je dobře, že ČNB jedná hned. Pan premiér si bude muset zvyknout a pro jednou se přizpůsobit. V Česku je pořád ještě dělba moci. Naštěstí.