Nespokojenost s berlínskou vládou

Volby do Evropského parlamentu (EP) nejsou pro německé voliče stejně důležité jako do zemského nebo spolkového sněmu. Odrážejí náladu ve společnosti a často slouží jako ventil nespokojenosti s vládou. Předvolební průzkumy ukazují, že zhruba polovina německého obyvatelstva má pozitivní vztah k Evropské unii a jen čtvrtina si myslí, že Německo by na tom bez EU bylo lépe. Současně se 73 procent Němců domnívá, že současná vláda vede Německo špatným směrem, čemuž odpovídají i preference stran před eurovolbami. Vede křesťanská unie CDU/CSU s 30 procenty, druhá je Alternativa pro Německo (AfD) se 17 procenty a pak až strany vládní koalice – sociální demokracie (SPD) s 16, Zelení s 13 a liberálové (FDP) se čtyřmi procenty. Do EP se zřejmě dostane i nová strana Svazek Sahry Wagenknechtové (BSW).

Překvapením jsou volební preference nejmladší generace. V Německu může do EP volit každý, kdo dosáhl 16 let. Cí­lem snížení volebního věku bylo posílit evrop­sky smýšlející liberální voličskou základnu – v Německu nyní může volit 65 milionů lidí. Ze studií však vyplývá, že nejmladší generace toto očekávání nesplnila a posunula se doprava. Tento odklon nejmladší generace od liberální levice se odrazil v politických komentářích, v nichž již není označovaná za wokovskou, ale problémovou. Podle nejnovějších průzkumů by 22 procent jejích členů volilo AfD (v roce 2022 devět procent),  20 procent CDU (předloni 16 procent), 18 procent Zelené (předloni 27 procent), 12 procent SPD (předloni 14 procent) a osm procent FDP (předloni 19 procent). Důvodem je pesimistický výhled budoucnosti. Na prvním místě je strach z vysoké inflace a z vlastní ekonomické perspektivy, na druhém z války, na třetím z klimatických změn a výrazně narostl strach z růstu migrace.

Společnost je polarizovaná

Příslušníci generace Z, kteří se narodili zhruba v letech 1996 až 2009, zažívali jednu krizi za druhou. Na přelomu tisíciletí šlo o krizi spojenou s vrcholem těžby ropy a předpokládaným ekonomickým poklesem. Následovala první internetová bublina a po ní krize spojená s krachem banky Lehman Brothers v roce 2008, jež přešla do finanční a následně úvěrové a realitní krize. Po migrační krizi v roce 2015 následovala covidová krize, po ní, ještě před válkou na Ukrajině, vysoká inflace a poté bezpečnostní a energetická krize. Všechny tyto krize jsou zarámovány klimatickou krizí a nedostupností bydlení. Nepřetržitý proud apokalyptických prognóz nevyvolal u nejmladší generace očekávanou podporu radikálních ekologicko-energetických řešení, ale pocit bezperspektivní budoucnosti a odklon její podstatné části od progresivního aktivismu.

Dlouhodobá politická polarizace společnosti a nespokojenost s osobní situací se odráží v nárůstu verbálních i fyzických útoků na německé politiky, jejichž cílem jsou nejčastěji členové Zelených a po nich AfD. V průběhu lednových demonstrací protestující farmáři zabránili spolkovému ministru pro hospodářství a ochranu klimatu Robertu Habeckovi (Zelení) vystoupit z trajektu, když se vracel z dovolené. Jedním z nejvážnějších byl útok na politika SPD Matthiase Eckeho v Drážďanech. Když vyvěšoval předvolební plakáty, napadla jej skupina mladých mužů a zranila v obličeji natolik, že musel být operován.

Důležitou roli v letošních volbách do EP hrají i Rusko a Čína. Jak Moskva, tak Peking se snaží špionáží a manipulací digitálního prostoru ovlivnit německou společnost ve svůj prospěch. Ve dvou případech, které měly celoněmecký dopad, byli v centru špionáže politici AfD. Nejprve byl letos v dubnu zatčen spolupracovník čínského původu hlavního kandidáta této strany Maximiliana Kraha kvůli podezření ze špionáže pro Čínskou lidovou republiku. Následně získal pozornost bezpečnostních služeb politik AfD českého původu Petr Bystroň, který měl vedle dalších pravicových politiků z EU údajně přijmout peníze přes proruský portál Voice of Europe. Bystroň, člen spolkového sněmu a druhý na kandidátce AfD, jakékoliv podezření odmítá a celá záležitost se vyšetřuje. Podle ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové (Zelení) ale jde ze strany Ruska o hybridní válku proti EU s cílem rozvrátit její demokratické uspořádání.

Autor je publicista, žije v Mnichově