Ničitelé pralesů

Sója, palmový olej nebo káva. Aby si na nich mohli evropští zákazníci pochutnat, v jiné části světa je třeba kácet lesy, a to především ty tropické. Každoročně jich zmizí asi 13 milionů hektarů, což je zhruba rozloha Řecka včetně ostrovů. K tomu významně přispívá vývoz zemědělských produktů, jak potvrzuje nedávno zveřejněná studie Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Ta se zaměřila na období mezi roky 2005 až 2017 a zkoumala spojitost mezi kácením světových lesů a exportem zemědělských komodit. Za sledovaných 13 let tak celosvětově zmizelo kvůli vývozu agrárních produktů přes 43 milionů hektarů pralesů, což odpovídá ploše Belgie, Německa a Nizozemska dohromady.

Stále rychlé tempo

Přes veškerou snahu a nejrůznější ekologické certifikace je Evropská unie podle studie WWF s podílem 16 procent druhým největším importérem zemědělských produktů způsobujících odlesňování hned po Číně (24 procent). A nejde jen o samotnou deforestaci. Například jen v roce 2017 zapříčinil obchod spojený s odlesňováním emise ve výši 740 milionů tun CO2, tedy ekvivalent asi pětiny produkce skleníkových plynů EU za stejný rok. Ani v posledních letech se přitom tempo kácení lesů zásadně nesnížilo. Data ze satelitních snímků publikovaná organizací Global Forest Watch koncem března potvrdila ztrátu 4,2 milionu hektarů deštných pralesů za rok 2020, což znamená téměř dvanáctiprocentní meziroční nárůst. Největší ztráty zaznamenávají země Latinské Ameriky, zejména Brazílie a Bolívie a v Africe Demokratická republika Kongo.

Pozoruhodné je i to, že dovoz agroproduktů spojených s odlesňováním do EU se koncentruje z více než 80 procent na pouhých šest komodit: sóju, palmový olej, hovězí maso, dřevo, kakao a kávu. A sója s téměř třetinovým podílem v tomto výčtu hraje dominantní roli. Zároveň většina dovezených výrobků stojících za deforestací připadá na největší evropské ekonomiky EU, tedy Německo, Itálii, Španělsko, Spojené království, Nizozemsko, Francii, Belgii a Polsko, které jsou odpovědné za čtyři pětiny veškerého importu zmíněných komodit.

Ovšem mezi jednotlivými státy v tomto směru existují značné rozdíly. Zatímco v průměru jeden obyvatel Unie je každoročně zodpovědný za pět metrů čtverečních odlesněné plochy, na občana Nizozemska připadá 18 metrů a Belgie 11 metrů. Pro srovnání − Česká republika si připsala jen tři metry čtvereční na obyvatele, v absolutních číslech to je nějakých 2800 hektarů ročně, tedy asi jen o něco více, než je rozloha městské části Praha 4.

Evropské ambice

Zároveň studie WWF ukazuje i další zajímavou věc. Zatímco ještě v roce 2013 byla právě EU největším dovozcem zemědělských produktů spojených odlesňováním, o rok později ji předstihla Čína. Evropská unie svůj podíl na importu komodit zapříčiňujících deforestaci průběžně snižuje a dovoz těchto surovin za sledované období poklesl o 40 procent. Na tom se podílí i rostoucí odpovědnost evropských dovozců, a proto například v roce 2018 bylo již přes 60 procent dovozu sóji z Jižní Ameriky spojeno se závazkem nulového odlesňovaní. Avšak i v tom jsou značné mezery – v případě hovězího činil podíl jihoamerických dodávek, které nevedly ke kácení lesů, pouhých

16 procent.

Zároveň EU považuje prevenci odlesňování za důležitou. Již v roce 2008 se zavázala do roku 2020 omezit kácení tropických pralesů přinejmenším o polovinu a nejpozději do roku 2030 tento proces zcela zastavit. „Ztratíme-li lesy, nepřicházíme jen o zelený prostor nebo přirozené prostředí. Ztrácíme klíčového spojence v našem boji proti změně klimatu. Když teploty stoupnou a příroda zmizí, budeme trpět více přírodními katastrofami a zoonotickými (přenosnými mezi zvířaty a lidmi) chorobami. Ale můžeme s tím něco udělat. Potřebuje společnou globální akci a místní udržitelný rozvoj,“ potvrdila ambice Unie na lednovém summitu Jedna planeta v Paříži šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Kromě toho vloni v květnu Evropská komise vyhlásila, že plánuje do roku 2030 vysadit tři miliardy stromů a také proměnit až 30 procent evropské pevniny a moří na chráněné oblasti (pro srovnání − v květnu 2020 to bylo 26 procent evropské souše a 11 procent moří – pozn. red.). Budou-li tyto evropské ambice naplněny, ukáže až budoucnost.