Odevzdejte suverenitu teď
Zcela mimo pozornost českých médií se ocitlo nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie pod kódovým označením 2023/0081, kterým tyto orgány požadují, aby se členské státy EU vzdaly svých pravomocí, jež souvisejí s plánem Green Deal a jeho souborem prováděcích předpisů Fit for 55.
Ve světle unijní emisní normy Euro 7, rozhodnutí ukončit výrobu automobilů se spalovacím motorem do roku 2035 či snahy odstavit co nejdřív permanentní zdroje elektřiny a nahradit je občasnými zdroji energie (OZE) jde o přímé ohrožení nejen nezávislosti, ale také minimálně energetické bezpečnosti členských států. Čas na připomínky k onomu nařízení 2023/0081 stanovila Evropská komise do 22. května tohoto roku.
Evropská komise, která ani nepředkládá povinné dopadové studie ke svým „klimatickým“ plánům, se tímto nařízením chce stát jedinou autoritou, jež o těchto záležitostech bude rozhodovat. Navzdory tomu, že jí prosazované – a europarlamentem schvalované – záměry mohou mít na globální klima pouze minimální vliv. Neboť státy EU se na světové produkci oxidu uhličitého podílejí už jen sedmi či osmi procenty, zatímco třeba Čína více než 30 procenty, přičemž množství jejích emisí stále roste – a to unijní stále klesá.
Dosavadní „klimatické kroky“ EU zatím vedly pouze k nárůstu závislosti členských států na dovozu technologií z Číny. A vedly také k nevídanému růstu cen elektřiny. Povedou k dalšímu nárůstu závislosti na dovozu plynu, protože jeho role v energetice bude růst. A také k nedostatku elektřiny v rámci celé EU. Což potvrzují i každoroční studie státního podniku ČEPS, jenž odpovídá za provoz české přenosové soustavy. Podle nich nejpozději v roce 2040 nebude v Unii odkud dovážet elektřinu, protože jediný stát s přebytkovou bilancí bude „jaderná“ Francie. Ovšem jádro chce EK a europarlament také zrušit…
Brusel dlouhodobě ignoruje současnou úroveň technologií i fyzikální zákony. Výpadky dodávek elektřiny z OZE mají být vyrovnány ukládáním elektřiny v bateriových úložištích. Ty však, pokud mají mít odpovídající kapacitu, jež skutečně zabezpečí státy EU, jsou ekonomicky zcela neúnosné. Navíc v jejich dodávkách opět dominuje Čína. Ta rovněž ovládá většinu ložisek nezbytných vzácných zemin.
Bateriová úložiště chce Brusel doplnit výrobou „zeleného“ vodíku, tedy vodíku vyrobeného prostřednictvím elektřiny z nejistých dodávek OZE. Energetická náročnost této výroby je přitom tři ku jedné v neprospěch získané energie, tedy vyrobeného vodíku. Rada EU i většina europarlamentu si přitom nepodloženost svých kroků zjevně uvědomují. Jinak by nebylo možné, aby Evropský parlament Radě schvaloval její nápady bez předložení dopadových studií. Každá, byť jen trochu odpovědně provedená studie by totiž ukázala, jak jsou tyto plány riskantní, pokud jsou vůbec proveditelné.
Jedinou odpovědnou možností, kterou má česká vláda, je jednoznačné odmítnutí tohoto nařízení Evropského parlamentu a Rady EU. V opačném případě poruší veškeré své povinnosti dané ústavou.
