Suverénní vlna s příchutí ropy

Nakoupíte na Amazonu, zaplatíte službou Paypal, svezete se Uberem, ubytujete se v pražském hotelu Novotel, zkouknete fotky přátel na Facebooku a vylepšíte své kung-fu dovednosti ve hře Sifu na konzoli Nintendo. Co mají všechny tyto činnosti společného? Právě jste nasypali pár dolarů do kasičky saúdskoarabského investičního fondu Public Investment Fund (PIF). Ten totiž vlastní podíly ve všech zmíněných společnostech a ještě v řadě dalších etablovaných evropských a amerických firem.

PIF není jediný suverénní fond, který je masivně zainvestován v řadě západních firem. Celkově dle statistik webu Global SWF spravují takzvané suverénní investiční fondy aktuálně aktiva za více než jedenáct bilionů amerických dolarů. Pro pořádek dodejme, že suverénní investiční fondy nejsou jedinou formou státy vlastněných investičních platforem. Dále ještě existují rezervy a aktiva centrálních bank (jejich hodnotu Global SWF odhaduje na 15,5 bilionu dolarů) a veřejné penzijní fondy (dle Global SWF drží aktiva za 23 bilionu dolarů).

Akviziční tažení

Nicméně právě loni byly suverénní fondy velmi aktivní. Objem jejich majetku sice v důsledku propadů kapitálových trhů mírně klesl, ale vysoké ceny ropy a plynu přinesly suverénním fondům, zejména těm arabským, nebývalý příliv kapitálu. Zároveň nárůst inflace přinutil světové centrální banky k razantnímu zvyšování sazeb. Důsledkem toho úvěrový trh od San Franciska přes Londýn až po Frankfurt vyschl.

A to byla šance pro suverénní fondy. Ty loni do více než 400 nových akvizic nasypaly částku přesahující 152,5 miliardy dolarů, meziročně plus 38 procent. A tyto akvizice byly velmi koncentrované. Tři nejaktivnější fondy – GIC (Govt. of Singapore Investment Corporation), Abu Dhabi Investment Authority (ADIA) a zmíněný Public Investment Fund jsou dohromady zodpovědné za téměř 60 procent akvizičních výdajů všech suverénních fondů.

A některé transakce byly opravdu obrovské. Například v lednu singapurský Temasek utratil sedm miliard dolarů za převzetí britské testovací a certifikační společnosti Element Materials. V květnu zase italský fond CDP Equity vynaložil 4,4 miliardy dolarů na nákup společnosti Autostrade zabývající se správou italských dálnic. A na podzim se činil další singapurský fond GIC.

Nejdříve v září oznámil akvizici podílu v realitním investičním fondu Store Capital za sedm miliard dolarů a v listopadu nákup kontrolního podílu v kanadské realitní firmě Summit za 3,9 miliardy dolarů. Jak byl uplynulý rok mimořádný, potvrzuje i další statistika: pět z deseti historicky největších akvizic suverénních fondů se uskutečnilo loni.

„Pro investory znamenají velké nákupy suverénních investičních fondů z Perského zálivu především to, že ceny akcií po nějakou dobu porostou,“ řekl německému časopisu Manager Magazin Georg von Wallwitz z mnichovské investiční společnosti Eyb & Wallwitz. Ropné peníze z Blízkého východu tedy pohánějí růst akcií. To však pravděpodobně neznamená nic dobrého pro správu a řízení akvírovaných společností, varuje Wallwitz.

Neomezení vládci

Králové a emíři z Perského zálivu totiž vládnou absolutní mocí. Ohledně státních záležitostí a podnikání rozhodují místní vládci osobně spolu s několika důvěrníky, obvykle blízkými příbuznými. To má tu výhodu, že nováčci v podnikání s arabskými státními investičními fondy potřebují znát pouze několik jmen, aby měli po ruce všechny důležité osoby s rozhodovací pravomocí. V podstatě jde o vládce tří států: Saúdské Arábie, Kataru a Spojených arabských emirátů. „Suverénní investiční fondy jsou vlastně velké rodinné kanceláře arabských královských rodin,“ potvrzuje investiční bankéř, který region zná už léta.

Nikdo pravděpodobně nenapumpuje v příštích letech do korporátních akvizic více kapitálu než saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán, zkráceně zvaný MBS. Od nástupu na trůn svého otce, krále Salmána v roce 2015 korunní princ navýšil aktiva spravovaná saúdským fondem PIF ze 150 miliard na 700 miliard dolarů kapitálu. Očekává se, že hranice tisíc miliard dolarů padne již v roce 2025. A do roku 2030 chce MBS mít největší státní investiční fond na světě s aktivy za dva biliony dolarů.

PIF získává peníze ze saúdských vládních zdrojů a funguje dle potřeb prince bin Salmána. Stephan Roll, odborník na Blízký východ z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti, hovoří ve své studii Suverénní investiční fond pro prince o „obrovském stínovém rozpočtu“ bez jakéhokoli vládního dohledu. Fond dle Rolla „zřejmě také zastupuje zahraničně politické zájmy“ korunního prince. Evropské vlády by měly zvážit, „jak jednat se státním investorem, který není primárně zaměřen na zisk“.

Neomezená finanční moc saúdského prince má totiž dopad daleko za hranice regionu. PIF investoval téměř třetinu svého kapitálu mimo Saúdskou Arábii a státy Perského zálivu. Do roku 2030 by to měla být polovina, podle plánu celý bilion dolarů.

Součást systému

Zároveň arabské suverénní fondy nejsou žádní osamělí nájezdníci, ale spolupracují s řadou západních investorů. V roce 2017 umožnil MBS zakladateli společnosti Softbank Masayoshi Sonovi získat rekordní částku 100 miliard dolarů pro fond rizikového kapitálu. Tím se Saúdská Arábie náhle stala jedním z největších techno­logických investorů v USA. Zároveň v roce 2017 fond MBS slíbil Stephenu Schwarzmanovi, zakladateli společnosti Blackstone, 20 miliard dolarů na investice do americké infrastruktury.

To se bin Salmánovi za vlády Donalda Trumpa vyplatilo. Schwarzman byl jed­ním z nejdůležitějších ekonomických poradců amerického prezidenta. Zároveň bin Salmán navázal úzký kontakt s Trum­povým zetěm Jaredem Kushnerem. Tomu po prohraných prezidentských volbách přispěl na jeho fond Affinity Partners dvěma miliardami dolarů.

Ambice Saúdů jsou velké. „Saúdská Arábie je zjevně politickým centrem regio­nu. Důležitá je kombinace velikosti, vize a kvality,“ prohlásil saúdský ministr investic Khalid Al-Falih na konferenci koncem května. Když se MBS v roce 2015 dostal k moci, mělo království pouze jeden z těchto tří faktorů: velikost, a to díky aktuálně 33 milionům poddaných. Země má třikrát více obyvatel než Spojené arabské emiráty a více než desetkrát tolik co Katar. Ve většině dalších ukazatelů však jeho impérium za svými menšími sousedy zaostávalo. To bylo nepřípustné, takže zkopíroval jejich scénář.

Rok po nástupu do úřadu korunní princ oznámil svou Vizi 2030 navrženou společnostmi McKinsey a BCG, aby se země stala méně závislá na ropě. Od té doby má suverénní fond PIF za úkol vybudovat megaprojekty, jako je budoucí město Neom, otevřít nová ekonomická odvětví a přivést do země přímé zahraniční investice. Na projektu se podílel i bývalý generální ředitel Siemensu Klaus Kleinfeld, který dodnes sedí v dozorčí radě Neomu.

Otevřené pokladnice

Také ve Spojených arabských emirátech vedou všechny důležité cesty do paláce panovníka. Muhammad bin Zájid Ál Nahján, vládce emirátu Abú Zabí, je předsedou investičního fondu Mubadala. Jeho bratr Tahnoun bin Zájid Ál Nahján je před­sedou dvou dalších velkých in­vestičních fondů. Řídí fond ADIA s akti­vy téměř bilion dolarů. Zároveň dozírá i na v poslední době velmi aktivní fond ADQ (s aktivy 157 miliard dolarů). Další vládnoucí bratr Mansour vybudoval z fotbalového klubu Manchester City od nákupu v roce 2009 nejlepší klubový tým na světě. V uplynulé sezoně vyhrál nejen Premier League a Anglický pohár, ale i Ligu mistrů.

Podobně sport jako marketingový nástroj využívá i sousední Katar, naposledy to bylo loňské mistrovství světa ve fotbale. Zároveň je místní suverénní investiční fond Qatar Investment Authority (QIA) aktivní v řadě evropských nejvýznamnějších firem. Drží například 17 procent hlasovacích práv ve Volkswagenu, téměř pět procent v Porsche, 12 procent v rejdařské společnosti Hapag-Lloyd, devět procent v RWE a tři procenta v Siemensu.

I proto se snaží bin Salmán s PIF dohnat to, co zameškal. Fond loni otevřel nové pobočky po celém světě, v New Yorku, Londýně a v Hongkongu. Saúdové poskytují peníze pro fondy téměř všech známých investičních společností, například KKR, Apollo, CVC, Advent či Apax. Kupují technologické a softwarové společnosti s firmami soukromého kapitálu,

jako jsou General Atlantic, Silver Lake či Thoma Bravo. Se společnostmi Black­stone, EQT a TPG zase investují do rea­lit a infrastruktury po celém světě. „Suverénní fondy z Blízkého východu nás zasypávají penězi. Nemůžeme ani vzít všechno,“ řekl časopisu Manager Magazin manažer investičního fondu.

Miliardová rozhodnutí u arabských suverénních fondů přitom probíhají značně jinak než u standardních investičních firem, jako jsou KKR či CVC. Zatímco západní investoři se snaží omezit osobní vliv manažerů, v Perském zálivu je to naopak. „Napovídají vám leccos, ale nakonec vždy rozhoduje korunní princ,“ potvrzuje zmíněný manažer investičního fondu.

Závislost na vládci často vede k bolestivě dlouhým čekacím dobám a někdy dokonce znemožní transakci. Zároveň se přístup arabských investorů značně liší od ostatních velkých investorů. Nevzniká na západních univerzitách, Wall Street nebo mezinárodních zasedáních správní rady, ale často jen v palácích arabských vládců.

Smíšené výsledky a další ambice

Pokud jde o finanční úspěch, ne všechny investice saúdského PIF se povedly. S fondem Vision Fund založeným Softbank spálil PIF spoustu kapitálu na propadácích, jako je společnost WeWork zaměřená na pronájem sdílených kanceláří. Podobně je i výrobce elektromobilů Lucid, v němž Saúdové drží 60 procent, zatím miliardovým hrobem. Stejně jako Aston Martin, luxusní značka, se kterou má Lucid v budoucnu spolupracovat a kde PIF drží významný podíl.

Obzvlášť nevydařená byla investice Saudi National Bank (SNB), dceřiné společnosti PIF, do finančního domu Credit Suisse. Několik měsíců před vynuceným převzetím bankou UBS zde saúdská banka investovala 1,4 miliardy dolarů. Bin Salmán se tak rozhodl navzdory varování svých poradců.

Důvodem březnového pádu Credit Suisse byl rozhovor na TV Bloomberg s předsedou představenstva SNB. V něm Ammar Al-Khudairy vyloučil navýšení téměř desetiprocentního podílu ve švýcarské bance a její akcie okamžitě zahájily volný pád. Saúdové tak obratem přišli o 1,5 miliardy dolarů, a to z jedné jediné investice. Přitom za loňský rok PIF vykázal ztrátu 16,5 miliardy dolarů.

Nelze se proto divit, že bin Salmán nyní posunul pozornost spíše ke sportu. Podle informací agentury Bloomberg prý Saúdská Arábie nabídla 20 miliard dolarů za závodní sérii formule 1. Kro­mě toho PIF již vlastní britský klub New­castle United, vyjednává o spojení golfových soutěží PGA Tour, DP World Tour a LIV Golf. Zároveň předseda mužské tenisové asociace ATP v červnu potvrdil rozhovory o investici PIF. Na konci srpna zase Saúdové získali za sto milionů dolarů minoritní podíl ve společnosti Professional Fighters League pořádající zápasy MMA.

Nicméně je jisté, že bin Salmán nechce opustit ani svou vizi v oblasti růstu aktiv PIF. A nejde jen o prázdná prohlášení. Dokládá to i nejnovější výroční zpráva Global SWF. Ta potvrzuje, že v roce 2030 by se měl saúdský PIF stát největším suverénním fondem světa s avizovanými aktivy ve výši dvou bilionů dolarů. Celkově by měly dle predikce Global SWF světové suverénní fondy spravovat v roce 2025 aktiva za 37,2 bilionu a na konci desetiletí dokonce za 50,5 bilionu dolarů.