Odpuštění DPH jako známka slabosti

Zřejmě všichni ekonomové (mimo ekonomů blízkých obchodníkům s energiemi) si myslí, že jde o zbytečný krok, a všichni víme, že je proti harmonizaci daní EU. Na tom nic nemění prohlášení dvojministra Karla Havlíčka, že mu v Bruselu slíbili, že nás za to nebudou žalovat. Na jak dlouho to Evropská komise slíbila? Bude to platit i pro novou vládu? A kdo bude odpovídat za případnou žalobu?

Podle tiskové zprávy ministerstva financí z 18. října je dopad tohoto opatření na veřejné finance 2,08 miliardy korun měsíčně. Takový krok přes rozpočtové určení daní opět dopadne i na kraje, a to 200 miliardami měsíčně, 540 miliardami měsíčně na obce. Právě pro obce vyšší ceny energií znamenají zásadní problém a k tomu nižší inkaso. Nechtěl bych být starostou v obci, kde je veřejné osvětlení, bazén, škola či jezdí tramvaje.

Zrušení DPH na dva měsíce jako okamžitá reakce je ve svém populismu podobná zrušení EET v době pandemie covidu-19 nebo úvaze o „čipovém“ podpůrném programu Antivirus pro Škodu Auto, která už loni pobrala z Antiviru částku blízkou miliardě korun, přičemž v letech 2020 a 2019 vyplatila akcionáři dividendu celkem 60 miliard. Není dlouhodobě udržitelné pro každý problém vymýšlet nový dotační program. Vraťme lidem odpovědnost za jejich ekonomické kroky. Sledujme výši státního dluhu a náklady na jeho financování. Na počátku roku za desetiletý státní dluhopis vláda platila 1,216 procenta p. a., minulou středu to bylo 2,55 procenta a poslední dny tohle číslo roste velmi rychle.

Kdybych byl ministrem financí já, pak bych DPH na energie zatím neměnil. Možná na jaře 2022 bych energie trvale přesunul do snížené sazby, protože vysoké ceny energií v kombinaci se základní sazbou DPH by znamenaly opravdu problém pro poplatníky, popohnání inflace (skrze promítnutí DPH přes neplátce daně) a neospravedlnitelně vysoké inkaso DPH. Rozhodně bych ale pomohl chudým a ohroženým změnou parametrů stávajícího příspěvku na bydlení, a to již od 1. října 2021.

Kdybych byl ministrem průmyslu, pak bych dávno zorganizoval výlet unijních ministrů průmyslu do Gazpromu a jednal o podmínkách navýšení dodávek do Evropy. A trval bych na změně alokace nových fondů EU, aby se na území Unie vystavěly další plynové zásobníky a LNG terminály, plynovody více propojily. Snažil bych se získat další zdroje plynu mimo Rusko.

Během posledních tří let prožila Evropa nedostatek vody, roušek/respirátorů a nyní i plynu. Ve dvou případech naše vláda odpustila DPH (na respirátory je to již poněkolikáté prodlouženo, nyní do konce roku 2021). U vody to nešlo, protože cena nerostla, voda v mnoha případech nebyla.

Salámová metoda, původně krátkodobé kroky mockrát prodlužované, nejistota podnikatelů – to všechno jsou znaky dosluhující vlády. Nemohu se ubránit dojmu, že jde také o metodu, jak nové vládě předat zemi ještě více rozvrácenou.

Nezažil jsem ropnou krizi 70. let, ale vím, že tehdy nově zvolený prezident Jimmy Carter 2. února 1977 přiznal rozsah problému a současně představil plány na nové zdroje – jaderné, solární a další obnovitelné. Tento projev pronesl zcela neobvykle ve svetru, aby v podvědomí vyzval Američany ke ztlumení topení. Vím, že tehdy se v několika zemích světa snížila nejvyšší povolená rychlost na dálnicích. V únoru 2018 jsem v Jižní Africe zažil kritický nedostatek vody a opatření pro její úsporu. Vím, že se o Václavu Klausovi jako ministrovi financí tradovalo, že zhasínal světla na chodbách a referátníky pro zahraničí cesty proškrtával se slovy „jednat ve dne, cestovat v noci“. Letos ovšem nevidím výzvy k úsporám od nikoho ze staré vlády, nové vlády ani od Václava Klause.

Radim Dohnal, analytik, capitalinked.com