Otročinou umazané zboží

Byl to pro Volkswagen (VW) šok. Nikdo to nečekal, když do centrály ve Wolfsburgu přišla zpráva, že Američané odmítají pustit na své území koncernové vozy, a to zrovna ty nejluxusnější. Nebyla to maličkost. Šlo o tisícovku vozidel značky Porsche, několik set značky Bentley a několik tisíc automobilů Audi. Americké úřady byly striktní, mají totiž vážné podezření, že při výrobě vozidel druhé největší automobilky světa byla využívána otrocká práce v Číně. Volkswagen se musí s tímto podezřením vypořádávat už delší dobu, takže šok je asi trochu přehnané slovo. Celou dobu ale takové útoky automobilka odmítala jako falešné a zlovolné nařčení, jež nicméně bere vážně. Tentokrát je vše jinak. Ačkoliv problém zůstává stejný.

Volkswagen Group má totiž rozsáhlou operativu v Číně, což by asi nevadilo, ale jeho partnerská firma, čínská SAIC, má závody umístěné i v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde jak známo probíhá tvrdá převýchova ujgurské muslimské menšiny čítající něco přes milion lidí. Volkswagen je proto obviňován, že se na této faktické likvidaci jednoho menšinového etnika nepřímo podílí, když pro svá auta využívá díly z těchto závodů.

Ujgurské otázky i pro BASF

Aktuální případ v USA se okamžitě stal předmětem politické debaty, a to nejen proto, že prezidentské volby budou už za osm měsíců. Čína je hlavním mocenským soupeřem USA, což platí i pro hospodářskou oblast. Američtí zákonodárci dokonce poslali VW dopis, kde korporaci vyzývají, aby „vyvrátila podezření, že využívá otrockou práci“, ale také aby „opustila své kapacity v tomto rizikovém prostoru“. Volkswagen na dopis nereagoval, ale pustil se do rychlé výměny součástek, na nichž mohla ulpět práce a utrpení zneužívaných Ujgurů. Na součástku ji údajně upozornili američtí prodejci. Automobilka odmítá, že by věděla o lidskoprávní rizikovosti dílu. „Začali jsme nahrazovat jednotku vhodnými díly a jsme schopni dokončit dodávku vozů odpovídajících předpisům našim dealerům,“ oznámil Volkswagen.

Firma také začala s vyšetřováním celé věci. Na veřejnost se ale už v roce 2019 dostala fotografie, na níž Ujguři maskovaní ve vojenských uniformách pracují na stavbě nového polygonu VW v Číně, i po­dle svědků ze stavby šlo o vězně koncentrované v táborech v oblasti Sin-ťiang. Ukazuje se, že otrockou práci pronásledovaného etnika využila partnerská čínská společnosti SAIC mimo jiné i zde, při budování zkušebního polygonu pro nové vozy skupiny Volkswagen blízko východočínského města Turfan. Volkswagen až nyní oznámil, že bude uvažovat o stažení z tohoto čínského regionu.

Případ Volkswagenu vyvolal i debatu v Německu, které je na podobné kauzy citlivé. Připomeňme aféru VW z Brazílie, kde se ukázalo, že během vlády vojenské junty v šedesátých až osmdesátých letech 20. století firma vytvářela seznam neloajálních lidí a hlásila je režimu, který proti nim následně zakročil. Postižení lidé byli dodatečně odškodněni. V Německu navíc existuje už několik let zákon, který nutí firmy s více než tisíci zaměstnanci a s obratem nad 150 milionů eur, aby pravidelně prováděly podrobný dohled (due diligence) nejen nad vlastními firmami, ale i nad těmi, s nimiž v dodavatelských řetězcích spolupracují. Sleduje se dodržování pracovních norem, dětská a otrocká práce, nově i ohledy na životní prostředí.

Proto se do Volkswagenu také pustili lidskoprávní aktivisté, politici i odborníci z akademické obce. Například německý antropolog Adrian Zenz se pozastavil nad tím, jak se může někdo tvářit, že zneužívání nevidí, když spolupracuje s čínskými úřady v oblasti Sin-ťiang, kde je převýchova celého etnika oficiální politikou komunistické strany. „Kdo se dívá oběma očima jinam, samozřejmě nevidí, co se děje ve vlastní firmě,“ řekl Zenz. Volkswagen není první německou firmou, které se něco takového v Číně přihodilo.

Na „ujgurskou otázku“ narazila i největší chemička světa, německá BASF. Společnost je podezřelá ze stejného využívání pracovní síly Ujgurů jako Volkswagen. Němečtí investigativní novináři odhalili, že čínský partner chemičky, společnost Markor, byl od začátku zařazen do státního systému využívání pracovní síly muslimské ujgurské menšiny. V oblasti prakticky nelze vytvořit společný podnik s čínskou vládou, kde by něco takového nehrozilo. BASF po odhalení celé věci rychle prodala své akciové podíly ve dvou problémových podnicích: Markor Meiou Chemical a Markor Chemical ve městě Korle v autonomní oblasti Sin-ťiang. Němci v těchto závodech vyráběli důležité látky pro výrobu polyamidů, polyesterů a polyuretanů.

BASF už před časem reagovala na pocovidové problémy světové ekonomiky a rozhodla se, že své globální podnikání postaví na rozvoji výrobního parku v Číně, protože jedině tak je schopná zvýšit výrobu a snížit náklady. Na čínském území je nejvíce prostoru k expanzivní výstavbě nových chemických závodů, firma ale popírá, že by do Číny mířila za lacinou až otrockou prací nebo za nižšími ekologickými standardy, což teoreticky nejvýrazněji snižuje náklady, které by v Evropě byly vyšší. Aféra ze Sin-ťiangu plány BASF nezahýbala. Společnost dál staví společný závod v čínské provincii Kuan-tung za deset mi­liard dolarů a rozhlíží se po dalších investičních možnostech.

Zaseknutí na nejvyšší úrovni

Ani Volkswagen se k odchodu z Číny nemá. Byla by to pro něho sebevražda. Momentálně provozuje v Číně 33 výrobních závodů, které vyrábějí téměř všechny typy aut, patří sem i závody, kde se vyrábějí škodovky. Za rok se v Číně vyrobí 3,25 milionu nových aut koncernu. Volkswagen si dává záležet, aby jeho čínská strategie obsahovala pasáže o zajištění boje proti chudobě, ale také přísné ekologické normy. I Volkswagen China mluví v každé třetí větě o tom, že ve druhé nejlidnatější zemi světa rozvíjí udržitelnou a ekologicky ohleduplnou výrobu.

Morální problémy Volkswagenu a BASF přicházejí ve chvíli, kdy se na evropské scéně schvaluje zákon o dodavatelských řetězcích (Supply Chain Act). Jen se jaksi zasekl na úrovni nejvyšší. Německá vláda, která už svůj zákon o kontrole řetězců má, překvapivě zablokovala projednávání normy. Ta již prošla Evropským parlamentem a čeká jen na schválení unijních lídrů. Problém našla až vládní liberální FDP, které se nelíbí prohloubení německé verze zákona na evropské úrovni, takže by se povinnost due diligence vztahovala i na menší firmy, což liberálové odmítají.

Postoji FDP nikdo příliš nerozumí. Strana podporuje podnikání a německé firmy od Aldo po Tchibo a mnohé další daly jasně najevo, že zákon hravě splní a vlastně i chtějí. I pro jejich zákazníky je důležité, zda zboží, které kupují, není „morálně a ekologicky“ zatíženo. Proti blokování zákona se postavila i organizace Human Rights Watch (HRW). „Rozhodnutí FDP blokovat dohodu nedává smysl, navíc by mohlo vést k dominovému efektu,“ soudí Julianne Kippenbergová, ředitelka divize práv dětí, která se bojí, že od dohody odstoupí i jiné státy.

Podle statistik v globálních dodavatelských řetězcích dnes pracuje téměř půl miliardy lidí. HRW eviduje rozsáhlé zne­užívání otrocké a dětské práce v textilních podnicích v Bangladéši, Pákistánu nebo Kambodži, na velkých stavbách a v zemědělství po celém světě či ve zlatých a bauxitových dolech v Guineji, Ghaně nebo na Filipínách. Čemu by ale pomohl nový zákon, který nemá nastavené finanční sankce a pracuje „jen“ s dobrou pověstí firem? Právě společenský tlak a rostoucí odpovědnost spotřebitelů může udělat své, tvrdí Kippenbergová. Hezky sepsané etické kodexy firem už prý nestačí, síla zákona umožní přezkoumání a důslednější vymáhání lidskoprávních a ekologických ohledů v globálním podnikání.

Zadržená auta Volkswagenu v USA se jeví jako součást obchodní války, možná je to však začátek nové éry, v níž si budou státy v závislosti na politickém a společenském tlaku důrazněji kontrolovat, jaké zboží a odkud firmy na jejich trh vozí.