Ožehavé embargo na ruský plyn

Itálie je prvním z klíčových odběratelů ruského plynu v Evropské unii, jenž je připravený se od něj zcela odpojit. Země minulý týden uvedla, že tak učiní v případě, když požadavek Kremlu na nový způsob plateb za plyn bude v rozporu se sankcemi. Podle nálezu právníků pracujících pro Evropskou komisi a Evropskou radu v takovém rozporu skutečně je. Konečné slovo však musí vyřknout Evropská komise.

Podle právní analýzy Bruselu by země EU musely obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko, aby mohly dále odebírat plyn způsobem, jak si nově přeje Kreml. Obcházení vlastních sankcí odmítá například německý ministr hospodářství Robert Habeck.

Kreml žádá odběratele v EU, aby si u ruské státní Gazprombanky zřídili devizový a zároveň rublový účet. Platby za plyn by měly probíhat právě skrze

Gazprombanku. Ta by devizové platby směňovala na rubly a dále posílala Gazpromu, tedy plynárenskému podniku v rukou Kremlu. To podle už zmíněných právních analýz Bruselu dává Rusku výhodu stanovit si příznivý směnný kurz, který beztak již nyní manipuluje razantními zásahy do devizového trhu.

Právní analýzy Bruselu tak dospívají k závěru, že platby za plyn přes Gazprom­banku jsou v rozporu se sankcemi. Itálie minulý týden uvedla, že v takovém případě nehodlá nový způsob plateb akceptovat. To ovšem fakticky znamená, že nebude Rusku za plyn platit. Tedy jej ani nebude odebírat.

Klíčová polovina května

Postoj Itálie tak citelně zvyšuje pravděpodobnost, že se od ruského plynu odpojí i další země Unie. Pokud samozřejmě Rusko neakceptuje nějakou formu kompromisu. Moskva se ale zatím tváří tak, že očekává, že země EU přistoupí na nový způsob plateb, který se vztahuje už k dubnovým dodávkám.

Některé faktury za ně jsou splatné už nyní, „lámat chleba“ se však bude v první polovině května, kdy je splatná jejich většina. Tehdy bude zřejmé, kolik evropských odběratelů skutečně na ruský požadavek přistoupilo. V EU má kontrakt na odběr plynu od Gazpromu uzavřeno na 150 firem. Zatím jedinou zemí Evropské unie, která vyjádřila ochotu nový systém plateb využívat, je Maďarsko. Ale například nizozemská vláda to odmítá a firmy v zemi vyzvala, aby jej neakceptovaly.

Podle Oxfordského institutu studia energetiky je vysoce pravděpodobné, že se EU od ruského plynu odpojí právě v první polovině května. Před tím však s nejvyšší naléhavostí varuje například německá podniková sféra. Šéf německého energetického gigantu E.ON Leonhard Birnbaum prohlašuje, že odpojení od ruského plynu vyvolá v Evropské unii fatální rozkol. A že tedy bude mít dramaticky neblahý ekonomický i politický dopad.

Zejména některé země EU budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval počátkem předminulého týdne za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evrop­ské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moct dále platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.

Evropská unie se ovšem i tak může bez ruského plynu ocitnout dříve, než se dosud zdálo. Co by to znamenalo ekonomicky? A do čeho v takovém případě investovat?

Embargo v praxi

Podle některých expertů představuje odpojení EU od dodávek ruských energií nejrychlejší cestu k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Jiní ekonomové nesouhlasí. Rusko by podle nich odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento závěr se opírá o nedávno zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademiků, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově. Tito ekonomové upozorňují, že Rusko loni vykázalo historicky rekordní objem vývozu, čítající 490 miliard dolarů. Jen polovinu z této částky však představují příjmy z ropy a plynu a příslušných produktů.

Potenciální uvalení embarga na ruskou ropu ze strany EU by se ještě při zahrnutí embarga uvaleného ze strany USA týkalo zhruba 50 procent celkového ropného vývozu Ruska. Snížení dodávek ruského plynu ze strany EU by se pak týkalo 70 procent ruského exportu plynu. Uvedení ekonomové pracují s realističtější variantou, že by ze strany EU došlo v případě plynu ke snížení jeho dovozu o dvě třetiny, nikoli k úplnému zastavení dodávek.

Za daných předpokladů by celkový objem ruského vývozu klesl pouze o čtvrtinu. Vzhledem k tomu, že současně dochází vlivem západních sankcí k poklesu ruského dovozu takřka na polovinu, lze při daných předpokladech – embarga na ruskou ropu a snížení dodávek plynu do EU o dvě třetiny – počítat s tím, že Rusko letos i tak vykáže přebytek zahraničního obchodu čítající zhruba 200 miliard dolarů. To přibližně odpovídá jeho loňské hodnotě.

Rusko totiž dále těží z toho, že z velké části kvůli válce na Ukrajině letos nastal další růst cen ropy, přičemž ceny plynu se rovněž drží stále poměrně vysoko. I při kompletním odpojení EU od ruského plynu – tedy ne pouze dvoutřetinového – by Rusko letos vykázalo přebytek zahraničního obchodu. Byl by sice nižší než historicky rekordní loňský, ale pořád by šlo o znatelný přebytek.

Už nyní, bez ohledu na další vývoj, je důsledkem války opravdu rapidní, pádivá inflace. V Česku je nejvyšší za téměř 24 let, protože se sčítá inflace „pandemická“, sama o sobě už takřka dvouciferná, a inflace „válečná“. Inflace může ještě v prvním letošním pololetí kulminovat na úrovni přesahující meziročně 16 procent. Za celý letošní rok dosáhne podle současných odhadů průměrné úrovně 12,5 procenta. A daleko výraznější bude, pokud dojde na odpojení zejména ruského plynu.

Umění, víno, poštovní známky

Nejvyšší inflace za poslední skoro čtvrtstoletí vyvolává u české veřejnosti stále častěji otázky, jak se proti takovému růstu cen bránit. Jak chránit kupní sílu svých úspor. Inflace totiž do jednociferného pásma klesne letos pouze tehdy, nevyhrotí-li se válečná situace na Ukrajině.

Přikázáním číslo jedna pro inflační časy je nenechávat peníze na účtu v bance. Místo spoření investovat. Jenže každé investování je rizikové. Navíc, jak ukazuje historická zkušenost, ani investování rozhodně vždy není zaručenou pojistkou proti inflaci. Dokonce ani investování do dluhopisů, akcií nebo nemovitostí.

Nabízí se ještě jiná alternativa. Sbírání. Například umění, vína nebo poštovních známek. Právě sbírky takovýchto předmětů rapidní inflaci poměrně spolehlivě přebíjejí.

Jedna z mezinárodně nejvíce stahovaných odborných ekonomických studií posledních dvanácti měsíců „Nejlepší strategie do inflačních časů“ vychází z amerických, britských a japonských dat za poslední století. Tým autorů – zastoupeni jsou akademici i praktičtí ekonomové – v ní hledá odpověď právě na to, jak v době vysokého růstu cen investovat tak, aby výnos investice předčil tempo inflace. Bohužel právě ani akciové, dluhopisové či nemovitostní investování, které je i v Česku nejčastější, rapidní inflaci nepřebíjí.

Například v USA během osmi poválečných období vysoké inflace přinášely akcie průměrně záporný roční výnos minus sedm procent. Nemovitosti zaznamenaly rovněž záporný výnos, byť ne tak výrazný jako akcie.

Kdo však sbírá umění, víno nebo poštovní známky, ten se ani rapidní inflace obávat nemusí. Historicky podle zmíněné studie platí, že sbírky poštovních známek se zhodnocují tak výrazně, že i rapidní inflaci dokážou v průměru překonat o devět procent. Takže pokud celoroční inflace činí třeba 15 procent, sbírka známek zvýší svoji cenu průměrně o 24 procent. Sbírka umění poráží inflaci o sedm procent a vinný archiv o pět procent.

Ano, sbírka známek, vín či umění chrání před inflací. Není ale nic jednoduchého takovou sbírku dát dohromady. Většinou jde o mnoho let práce a investovaného času a peněz. Člověk musí získat expertizu v daném oboru, aby třeba odhalil padělky nebo identifikoval, co bude v kurzu za pár desítek let. Takže jde svým způsobem o náročnější investování než „jen tak“ vložit peníze do akcií či realit. V čase rapidní inflace se ale alternativní investování vyplatí jako máloco jiného.