Ruská plynová ofenziva

Rusko otevřelo novou frontu a naplňuje své varování, že válka na Ukrajině, která přece byla jen ruskou soukromou národní a bratrskou „speciální operací“, přeroste ve víceméně otevřený konflikt se západními zeměmi.

Rusko vysvětluje změnu své plynové strategie tím, že Polsko a Bulharsko neplatí za plyn v rublech, jak Rusko požadovalo, a vůbec ho nezajímá, že takovou podmínku podepsané smlouvy neobsahují. Smlouva jako právní základ existence vzájemné obchodní výměny pro Putina neznamená nic, pokud zrovna nevyhovuje Putinovi, který se na právních podmínkách a dohodách otáčí jen tehdy, když jde na ruku jeho postoji a politickému postupu (to je obecná ruská strategie). Rusko i v obchodních vztazích žádá pozici suveréna, někoho, kdo se nemusí přizpůsobovat a dohadovat, což je na mezinárodní scéně stejně nepřijatelné jako agresivní útok na cizí suverénní zemi. Jistě, není to nic úplně nového, Kreml jen konečně otevřeně a definitivně přiznává, že plyn pro něj není primárně obchodní komodita, nýbrž politicky motivovaná zbraň.

Evropské země se podle toho musejí zachovat. Nejde pouze o Polsko a Bulhar­sko, ale o celý evropský prostor, který na ruské přehlížení všech pravidel musí adekvátně zareagovat. Putin na začátku války na Ukrajině řekl lídrům svého státního byznysu, a celý svět to viděl v přímém televizním přenosu, že „Rusko se nechce izolovat od světové ekonomiky“. Pod tlakem ekonomických sankcí a nesmyslné války na Ukrajině se však odhodlává k opatřením, jež k izolaci vedou. Přerušení dodávek plynu není pouze reciproční akce vůči západním ekonomickým sankcím, ale i přiznání, že v Rusku „nejde vše podle plánu“ a že ruská ekonomika má po sankcích velké problémy. I Vladimir Putin ale musí vědět, že odpojením toku plynu směrem na západ nutně dojde k definitivnímu přerušení hospodářských vazeb, které si ruský diktátor tak dlouho budoval jako předpolí střetu s Evropou.

Bez společných pravidel není společenství a společný svět, to je důsledek probíhající války, který se skrze odjištěnou ruskou plynovou zbraň nyní ještě umocní. Izolace Ruska od Evropy ovšem bude účinná jen tehdy, když se k otázce odpojení ruského plynu postaví Evropa jednotně. Když Evropská unie dokáže najít společné řešení plynové krize, které minimalizuje škody způsobené použitím této ekonomické ruské zbraně.

Putin dál hraje svou hru na rozdělování Evropy, která se pak lépe ovládá. I když už tolik států včetně Německa prozřelo, stále existují země, jež ruský plyn dál považují za svou energetickou jistotu. Maďarsko a Rakousko se s Putinem dohadují samostatně a narušují tak jednotu EU v rozhodující chvíli války na východě. Nikoli na dodávkách zbraní, nýbrž na ochotě definitivně se odpojit od ruského plynu záleží budoucnost Evropy. Pochopit to a přijmout jako východisko evropské politiky je jediná možnost, jak válku s Ruskem neprohrát.