Pád potomků Edisonových

Symbol výrobního potenciálu Ameriky, který elektrifikoval americká města, vybavoval americké domácnosti nebo fakticky odstartoval éru tryskáčů. Vedle toho spravoval jednu z největších televizních stanic kontinentu, hrál významnou roli na bankovním trhu i vyvíjel přístroje, jež posouvaly schopnosti moderní medicíny. Byly zkrátka doby, kdy americká ekonomika prorostla s konglomerátem General Electric (GE).

Ještě v roce 2000 se jednalo o nejhodnotnější americkou firmu. Nyní se po dvě dekády trvajícím „ústupu ze slávy“ rozpadá.

Z GE jako někdejšího symbolu Ameriky je GE symbolem definitivního konce obřích konglomerátů pokrývajících široké spektrum odvětví. Myšlen­ka zasazená legendárním Jackem Welchem, že management je všemocný a že správný šéf dokáže uřídit vše v jakýchkoli dobách, prostě neplatí. Jak napsal The Wall Street Journal, současný šéf společnosti Larry Culp definitivně ukončil mýtus, že GE má kouzelnou hůlku, díky níž dokáže svůj byznys spravovat lépe než ostatní.

Oficiálně jde o takzvaný spin-off, který má firmu zpřehlednit pro investory. Ti se totiž k GE dlouhodobě otáčejí zády. Oproti vrcholu na začátku tisíciletí, kdy se akcie GE – firmy, jež mimochodem v roce 1896 patřila k „zakládajícím“ součástkám indexu Dow Jones Industry Average (DJIA) – obchodovaly za 480 dolarů, jsou dnes k mání za necelou čtvrtinu. Přičemž onen DJIA za těch jednadvacet let posílil o 250 procent. General Electric se rozdělí na tři entity specializující se na letectví, energetiku a zdravotnictví – jde o to udělat se flexibilnější zevnitř a pochopitelnější zvenku. Tak to alespoň prezentuje Larry Culp a jeho tým. Fakticky se jedná o konec jedné tradiční americké korporace.

S Welchem nahoru, po Welchovi dolů

Firmu, založenou vynálezcem Thoma­sem Alvou Edisonem v roce 1892, dlouhodobě milovali američtí investoři. Její růst táhly tradiční obory: spotřební zboží, energetika, infrastruktura a technologie. Když se opratí chopila „manažerská legenda ve výrobě“ jménem Jack Welch, GE v 80. letech 20. století nastartoval hvězdnou éru. Welch realizoval téměř tisícovku akvizic a vybudoval kolos, rozkročený z tradičních oborů až po finanční služby a média, z tradičních Spojených států přes Evropu až po jihovýchodní Asii. Zisky GE rostly kvartál za kvartálem s pravidelností vyzvánění kostelních hodin, o Welchově stylu vedení se psaly knihy a jeho manažerská metoda Six Sigma se učila na byznysových školách.

Myšlenka zasazená legendárním Jackem Welchem, že management je všemocný a že správný šéf dokáže uřídit vše v jakýchkoli dobách, už prostě neplatí.

Když Welch v roce 2001 odcházel, nic moc nenaznačovalo, že by idylka měla skončit. Pod Jeffem Immeltem se sice objevovaly jisté limity modelu GE (silná byrokracie, „socialistické“ dotování slabších divizí těmi silnějšími), ale do úderu hypoteční krize v roce 2007 bylo vše hratelné. Vyschnutí likvidity na bankovním trhu však prakticky zlikvidovalo finanční divizi firmy GE Capital, spustilo katarzi a nastartovalo dlouhodobý proces zeštíhlování rozkošatělé struktury. Immelt nejprve za necelých šest miliard dolarů prodal

Comcastu vysílací společnost NBC a pak už to následujících dvanáct let šlo jako v pomyslném garážovém výprodeji. Každý prodej měl být tím posledním…

Jak Immeltův krátkodobý nástupce John Flannery, tak Larry Culp věřili, že dokážou firmu restartovat a obnovit její bývalou sílu na všech frontách, ale obrat se jim nepodařil. Culp sice trávil desítky hodin v jednotlivých výrobních závodech firmy a snažil se přijít na to, jak dostat produkční jednotky do kondice, otočit pomyslným kormidlem komplikované struktury ale nešlo. Naopak neustále se objevovaly nové a nové problémy.

Tři nové firmy

Poté, co se podařilo vyřešit pomníčky po GE Capital, firma čelila obviněním z účetních podvodů, které – jak předloni reportovala CBS – měly být intenzivnější než ty Enronu. Když se podařilo vyjasnit tento skandál, loni GE zase musel odsouhlasit zaplacení pokuty ve výši 200 milionů dolarů za urovnání federálních žalob na to, že měla uvést investory v omyl skutečností, že jim zatajila potíže své energetické a pojišťovací divize. A analytici upozorňovali, že struktura GE je pro dnešní trh příliš složitá a že i sofistikovaní investoři mají potíže orientovat se ve všech aspektech podnikání a problémů GE. Nakonec Culp kapituloval. „Je jasné, že toto je pro GE ta správná cesta,“ prohlásil podle agentury Bloomberg při prezentaci plánu na rozdělení firmy.

Současný plán je takový, že GE Health­care se oddělí napřesrok (GE si v odštěpené firmě ponechá pětinový podíl), energetické aktivity budou sloučeny do jediné firmy a odpojí se v roce 2024. Pozůstatek kdysi definující americkou ekonomiku se bude specializovat na letectví, v němž vidí největší potenciál. „Vytvořením tří specializovaných firem může každá ve svém oboru těžit z většího fokusu, přizpůsobeného rozmístění kapitálu a strategické flexibility, které zajistí dlouhodobý růst a hodnotu pro zákazníky, investory a zaměstnance,“ citovaly Culpa Financial Times. Přestože podle expertů chybí k hlubší analýze větší detaily zamýšleného rozdělení a dva ze tří oborů budoucích entit právě procházejí značnými turbulencemi (letectví a energetika), investoři rozhodnutí GE přivítali. A akcie firmy v reakci posilovaly o více než pět procent.

Definitivní konec konglomerátů

„Nemůžete zapřáhnout všechny koně do dostavníku a doufat, že budete schopni reagovat tak rychle, jako byste mohli s jedním koněm táhnout jeden vůz,“ prohlásil profesor byznysové strategie na University of California John Joseph. Menší společnosti podle něj nyní získaly větší flexibilitu, což investoři pravidelně oceňují. „Mohou tak trochu sledovat svůj vlastní osud,“ dodává Joseph s tím, že pokud se například aktivity GE v leteckém průmyslu dostanou pod tlak, jeho zdravotnické a energetické společnosti mohou říct: „To se mě netýká.“ Model spin-offů je z těchto důvodů mezi investory oblíbený. Shodou okolností jen letos v listopadu podobný krok oznámila japonská Toshiba i farmaceutický kolos Johnson & Johnson.

I kroky těchto (někdejších) konkurentů GE ze špiček byznysových žebříčků naznačují, že doby komplikovaných firemních struktur rozkročených mezi řadu sektorů jsou pasé. Jakkoli desítky let příklad GE inspiroval a i šéfové od konkurence měli motivaci, aby hleděli daleko za zdi svých podniků a oborů. Mohli tak samozřejmě činit i proto, že jejich správní rady věřily, že dokážou efektivně rozmístit kapitál mezi třeba i odlišné obchodní jednotky, a lépe tak ustát vzestupy a pády trhu. GE je jedním z posledních stoupenců této víry. Jeho složitá struktura však pouze zakrývala problémy a přešlapy společnosti. „Konglomerát je mrtvý a toto je jeho konec,“ uzavřel jednu dějinnou kapitolu profesor z Harvardu Bill George.