Politika inflační spotřeby

Politici si zvykli předkládat vlastní politicky motivované interpretace jako stav věcí, zejména jde-li o peníze. A tak i předchozí vláda Andreje Babiše systematicky bagatelizovala svou vlastní rozpočtovou zhýralost poukazem na podporu potřebných lidí a další sociální ohledy, včetně pomoci v době covidové pandemie.

Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) k vývoji rozpočtu za minulý rok se dívá na realitu úplně jinak. Střízlivý apolitický odstup úředníků umožnil na plná ústa říct, že „téměř 90 procent meziročního nárůstu celkových výdajů nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid-19“. Jinými slovy: vláda vydávala peníze především na běžné výdaje. Nesnažila se pomáhat těm, jejichž podnikání bylo zasaženo pandemií, ale jedno­duše létala nad republikou proslulými peněžními vrtulníky a prováděla plošné rozprašování bez ohledu na to, zda to, respektive jaký to přinese ekonomický efekt.

NKÚ zjistil, že jedinou starostí vlády bylo vytvořit příjmovou a spotřební bublinu, která by ji donesla k vítězným příštím volbám. Cenou bylo bezmála 60 miliard předvolebně vysypaných peněz, jež nepřinášejí žádné zhodnocení a jednoduše shořely. Podíl na tom mají všichni tehdejší vládní aktéři, ČSSD, ANO i jejich podporovatelé z KSČM, včetně prezidenta republiky, který rozpočet nakonec myšlenkově i fakticky přijal, přestože v něm chyběly vyšší investice, které Miloš Zeman jako rétorický keynesián považuje za základ dobré rozpočtové strategie, především v čase krize. Babišova vláda dala přednost volební spotřebě, přesto na to jindy tak ostražitý prezident hlasitě neupozornil.

Rozpočet je centrum politiky, protože moc jsou peníze. Skrze rozpočet se uskutečňují odlišné představy různých politických směrů. Někdo chce menší stát a méně výdajů, tedy i menší moc, která má zůstat občanům, jako současná vláda. Jiné strany – jako tradiční levice – vidí v rozpočtu nástroj finanční podpory velkých sociálních systémů (hlavně školství a zdravotnictví), jež utvářejí sociální smír a udržují společnost pohromadě. ANO a ČSSD, jak naznačuje velmi příkrá zpráva NKÚ, se ale od této tradiční legitimní strategie odklonily k prostému rozdávání.

Podstatné je, že to neříká politická konkurence minulé vlády, nýbrž nezávislý státní úřad. „Zásadní je, že v České republice bezpochyby existuje prostor pro to, aby stát lépe zacházel s veřejnými penězi a neplýtval jimi,“ zní verdikt NKÚ. To hlavní je ale řečeno mezi řádky: Babišova vláda svým předvolebním rozsypáváním peněz výrazně podpořila nárůst inflace, která zdaleka není jenom přivezená ze zahraničí, jak politici ANO rádi tvrdí. A to je a bude větší problém než to, že politici tehdy rezignovali na vážnou sociální politiku a vydali se na snadnou populistickou cestu nakupování voličů.