Pravda o inflaci

To čtvrtstoletí je dost důležitá zmínka. Nejenom proto, že naznačuje, jak dlouho ekonomika žila v relativním inflačním poklidu, který přes cyklické krize umožňoval stabilní růst ekonomiky a růst životní úrovně. Před čtvrtstoletím, tedy v roce 1997, se Česko dostalo do první vážné po­revoluční krize, jejímž důsledkem bylo uvolnění kurzu české měny a úplně jiný způsob práce centrální banky.

Dodnes se ekonomové přou o to, kdo způsobil tehdejší ekonomickou krizi: zda to byla 1) vláda Václava Klause, jež příliš dlouho zastírala ekonomické problémy, protože její předseda nemohl přijmout, že by se něco dělalo špatně, nebo 2) ČNB, která prudce zvedla úroky, aby zabránila nejhoršímu, přičemž se jí kromě kurzu koruny podařilo zabrzdit i celou ekonomiku. Spor je to nakonec politický, protože ekonomové vědí, že bez licoměrných politických her o pěkný obraz české ekonomické transformace by ČNB zasahovat vůbec nemusela.

Vláda se musí připravit na to, že rok dva nepřijde prudký růst, který by zachránil rozpočtovou stabilitu, a že se bude muset dál šetřit, pokud se nezmění názor na zvyšování daňové kvóty.

Situace je po čtvrtstoletí docela analogická. Centrální banka má odhodlání pracovat se sazbami dále tak, aby inflaci zkrotila, a další zvýšení sazeb zřejmě také přijde. Vláda je nucena plánovat další úspory, aby růst cen nepokračoval takovým tempem jako nyní. A opět se rozhořel politický boj o to, do jaké míry je vysoká inflace způsobena rozhazovačnou politikou předchozí vlády a do jaké míry za ni mohou vnější vlivy, především skokový růst cen energií.

Každopádně největší přídavek do inflační spirály udělala předchozí vláda tím, že zrušila superhrubou mzdu a osmdesát až sto miliard korun odplulo směrem k domácnostem, tedy více, než kolik do spotřebního kola nasypala populistická Babišova vláda voličskými přídavky pro důchodce. A na této operaci se podílel i současný kabinet, konkrétně jeho nejsilnější součást Občanská demokratická strana, která tak v nejméně vhodnou dobu naplňovala svou fixní ideu nízkých daní.

Premiér Petr Fiala a jeho tým teď ale pracují směrem ke snížení inflace a musejí se smířit i s tím, že ČNB prudce sníží poptávku po penězích, což nutně zpomalí celou ekonomiku. Vláda se musí připravit na to, že rok dva nepřijde prudký růst, který by zachránil rozpočtovou stabilitu, a že se bude muset dál šetřit, pokud se nezmění názor na zvyšování daňové kvóty, což koalice odmítá. Ekonomika se nakonec jistě zvedne, českou společnost ale opět čeká politický boj o to, kdo za to všechno nejvíce může. Andrej Babiš už ví, že ČNB, která dusí hospodářství, a Fialova vláda jí v tom pomáhá.

Příští volby budou zcela jistě rétorickým soubojem o viníka dnešní krize, která teprve bude cítit. Babišovo hnutí v něm bude ve výhodě. Pravdu nemá, ta je složitější, ale pravda, jak víme, volby nevyhrává. I když dlouhodobě, jak správně říká prezidentská standarta, pravda samozřejmě vítězí.