Prezidentská nepokora

Dostavuje se pochybnost o minulých činech a také pokora vůči vlastnímu vystupování, které mohlo být zpupné a mohlo leckomu ublížit. Pacient vracející se od hranice smrti si říká – teď bude vše jinak, nemoc mě poučila a dala lekci.

Prezident Miloš Zeman, který se po více než třiceti dnech léčení vrátil z nemocničního pokoje do veřejného prostoru, jako by touto krizí ani neprošel. Jeho vystupování je mocensky i lidsky stejně arogantní, jako bývalo, čímž se u mnoha lidí definitivně rozplynul důvod pro to, aby hlavu státu litovali nebo se jakkoli vciťovali. Zeman ani v nejmenším nenaznačil, že by teď mohl být jiným prezidentem. Naopak – chce dál dělat všechno tak, jak byl zvyklý. Tedy výkonnou moc orientovat výhradně podle sebe a přitom opovržlivě přehlížet, že Ústava ČR s něčím takovým nepočítá.

Prezident si zcela zbytečně vzal ještě deset dní na to, aby šéfa koalice Spolu a předsedu ODS Petra Fialu jmenoval premiérem, což učiní tento pátek. Prodleva je to nevhodná už proto, že covidová epidemie houstne a Česko potřebuje vládu s plnou legitimitou, jež by se naplno věnovala boji s virem. Zeman si dává na čas v souladu se slavným Machiavelliho citátem, kterého se v němčině dopustil na jednotce intenzivní péče při podpisu dokumentu svolávajícího první schůzi nové sněmovny. „Zeit gewonnen, alles gewonnen“, tedy Kdo získává čas, získává všechno, se v tomto případě bohužel rychle mění v ničivou variantu „Zeit verloren, alles verloren“, tedy Kdo ztrácí čas, přichází o všechno. Prezident připravuje o čas nejen Fialo­vu vládu, ale i celou republiku, kterou si tak – pokolikáté už – bere v těžké době za rukojmí. Prezident má podle ústavy jednat neprodleně, ne si brát čas, aby se dal ještě dohromady a nepředával jmenovací dekrety v pyžamu a nemocničním županu.

Premiér Fiala ustupovat nesmí. Pokud to udělá, vycítí prezident Zeman slabost, bude pokračovat v rozpínavé strategii a nic už ho nezastaví.

O tom, že jde o politickou schválnost, svědčí i prezidentovo blokování nominovaného ministra zahraničí Jana Lipavského. Zemanovi nesedí jeho protičínská a protiruská rétorika, ale i konkrétní aktivity pirátského politika tímto směrem. To, že Lipavský se v tom dost shodne s premiérem Fialou, prezidenta moc nezajímá. Potřebuje politickou oběť, jež potvrdí jeho prezidentskou moc, a také zkouší pevnost nového premiéra, jehož vládnutí není Zemanovi úplně milé.

Premiér Fiala ustupovat nesmí. Pokud to udělá, vycítí Zeman slabost, bude pokračovat v rozpínavé strategii a nic už ho nezastaví. Přesně teď je ta chvíle, kdy zcela odvázaný prezident potřebuje pocítit limity právního vymezení své funkce. Ústavní soud musí prezidentovi říct, kde je jeho místo. Investovat energii tu nebude ztráta času. Těch pár týdnů bez ministra zahraničí se nakonec dá vydržet. Když nepokoru prezidenta nezmohla ani vážná nemoc, musí mu dát přes prsty ústavní soudci.