Prezidentské volby 2023: půjde o ekonomiku

V českém systému má prezident jen málo silných pravomocí a většina z nich bude voličům nejspíš lhostejná, což je škoda, protože třeba obsazení České národní banky nebo Ústavního soudu svou váhu má. Prezident je ale symbol. Něco jako dobrý monarcha, který sedí na prastarém hradě, moudře shlíží ke svému lidu, vyjadřuje jeho přání, zastává se ho a ukazuje správný směr. O to hůř v tomto kontextu berou Miloše Zemana jeho odpůrci.

Po zkušenostech z předchozích dvou přímých prezidentských voleb v Česku je pravděpodobné, že ani tentokrát nebude kampaň založená na tom, kdo dokáže nejpřesněji popsat výkon reálných pravomocí, ale na tom, kdo nejlépe vystihne obavy a přání většiny voličů a vytvoří u ní zdání, že je mezi nabízenými kandidáty nejlepší volbou.

Právě proto je v titulku parafrázován legendární výrok Jamese Carvilla, poradce Billa Clintona, z úspěšné prezidentské kampaně v USA v roce 1992, „it’s the economy, stupid“ („je to ekonomika, hlupáku“). Možná to není pravda pokaždé, ale pravděpodobně to bude pravda v českých prezidentských volbách příští rok.

Podíváme-li se na dvě základní politické osy, bude většina Čechů ekonomicky spíše nalevo než napravo a kulturně spíše konzervativní než progresivní. Přinejmenším poslední parlamentní volby to ukázaly, vezmou-li se v úvahu i propadlé hlasy. S touto orientací je spojen také největší potenciál vítězství, což dokázal dvakrát i Miloš Zeman.

Drtivá většina prezidentských kandidátů se soustředí na velká města, kde jsou voliči spíše napravo a mírně liberálnější. V levicově konzervativní sféře pracuje z favoritů jen Andrej Babiš, jehož nevýhodou je, že je (z jiných důvodů) nevolitelný pro příliš mnoho lidí z celé společnosti. Jaká tedy nejspíš bude v Česku atmosféra?

Za necelý rok mohou přijít reálné dopady všech nyní teprve začínajících jevů. Drahá energie, drahé vstupy a přerušené výrobní řetězce vyústí ve zpomalení výroby a propouštění. Nezaměstnanost vzroste, řada lidí bude existenčně ohrožena, dalším se sníží životní úroveň. Valorizace státních plateb, například důchodů, nepřekryje inflaci. Ukrajinci už ani zdaleka stejně snadno nenajdou práci, konfliktů přibude. Chudí pracující je začnou považovat za ohrožení.

Nejčastější potřebou a požadavkem na stát bude bezpečí, ať fyzické, nebo ekonomické. Válka na Ukrajině buď už skončí, nebo si na ni Češi zvyknou a nebudou se chtít kvůli ní příliš uskromňovat. Vláda bude mít s lidovou podporou problém a hrozí, že se vůči ní voliči vymezí.

Kampaň Andreje Babiše je dobrým lakmusovým papírkem, protože jen málokdo stejně důsledně pracuje s daty a průzkumy. To, že už teď zaznívá „Fialova drahota“ (jakkoli současný premiér inflaci nezpůsobil a může ji brzdit jen málo) a výtka, že Ukrajincům se pomáhá na úkor českých chudých, není náhoda. Je to příprava na to, kudy kampaň půjde. A ještě přitvrdí.

Kdo bude chtít v roce 2023 v prezidentských volbách vyhrát, bude muset s tímto pocitem pracovat. Vznešené myšlenky tentokrát budou příliš vzdálené každodenním starostem voličů, a to i těch ze střední třídy. Kdo bude příliš spojený se současnou vládou, bude mít velký, možná i nepřekonatelný handicap. Naopak ten, kdo dokáže reflektovat obrovskou touhu lidí po stabilitě a bezpečí, si nejspíš odnese vítězství a prezidentskou „korunu“.

Ivo Měšťánek, komunikační expert