Prezidentské volby v USA: Rozpor faktů a reality

Byla to přestřelka, která vejde do dějin světové politiky. Dva nejstarší kandidáti na prezidenta v americké historii, brzy 82letý Joe Biden a o čtyři roky mladší Donald Trump, působili v diskusi televizní stanice CNN jako dva důchodci soutěžící o nejsilnější urážku toho druhého. Trumpovo „ten chlápek tady neví, která bije“, bylo přitom nejslabšího kalibru. Když se debata stočila k ekonomice, chytil slabý a nachlazený Biden druhý dech a snažil se ubít konkurenta tvrdými daty. Měl pravdu. Americká ekonomika se za jeho působení zvedla z postcovidové deprese, růst vyskočil až na současných 2,9 procenta, která však kontrastují s krátkodobým propadem v roce 2022, kdy vylétla inflace na rekordních 9,1 procenta.

Centrální banka Fed tehdy zvládla situaci velmi dobře, inflace se vrátila na tři až čtyři procenta, růst ekonomiky se čeká i příští rok. Největší benefit ale vzniká z růstu nových pracovních míst. Biden se Trumpovi chlubil, že za jeho vlády jich vzniklo více než 15 milionů a že v současnosti pracuje nejvíce Američanů v dějinách. Nezaměstnanost na hranici 6,4 procenta, kterou Biden zdědil po Trumpovi, spadla na 3,9 procenta. „Vytváří jen špatná podřadná pracovní místa pro emigranty, žádnou dobrou práci,“ snažil se shodit oficiální čísla Trump.

Zaměření na mladé lidi

Bývalý prezident narážel na skutečnost, že za Bidena si výrazně polepšili lidé s nižším vzděláním, kteří se nechávají najímat do velkých výrobních komplexů nebo pracují v takzvané zakázkové, tedy gig ekonomice zahrnující rozvážku zboží, fast foody či taxi služby, popřípadě v pohostinství s pružnou pracovní dobou dle potřeby. Ministerstvo práce uvádí, že lidem v gastronomii vyskočila mzda v roce 2023 o čtvrtinu. Jenže celkové číslo růstu mezd ukazuje, že týdenní výdělek v USA o dvě procenta poklesl, což je ze všeho nejvíce důsledek inflační vlny. Biden ale mohl použít jiný argument, který měl na stole: rostou příjmy mladých lidí mezi 16 a 24 lety, kteří dělají časově volnou práci a jejichž příjmy rostly vždy nad úroveň inflace, o 13 procent v roce 2022, respektive loni o devět. Mzdové nárůsty se u těchto lidí navíc v oficiálních statistikách snadno nezobrazují a vyjeví se až ve speciálních studiích centrální banky či ministerstva práce.

Biden se opravdu snažil zaměřit na mladé lidi, kteří jsou budoucností země a také novými voliči ovlivňujícími směřování USA. Velký plán na odpuštění půjček na studium ve výši deseti tisíc dolarů prezidentovi nevyšel, zamítl ho Nejvyšší soud. Přesto se jeho vládě podařilo seškrtat část dluhů v této oblasti o deset procent. Mladým lidem dohromady odpadla povinnost zaplatit dluhy za školné ve výši 167 miliard dolarů. Celkově šlo o téměř pět milionů lidí. U starších a vyšších příjmových skupin, včetně vyšší střední třídy, však příjmy za Bidena stagnovaly nebo klesaly. Dalo by se tedy říct, že prezident Biden, respektive jeho administrativa, snižoval příjmovou nerovnost v USA. Otázkou je, zda bude někdo za takovou politiku děkovat u volebních uren a zda střední třída, tradiční spojovník jinak velmi rozdělené společnosti, necítí po Bidenově vládě spíše kocovinu, či dokonce újmu.

Nemuselo by to tak být, když se podíváme, jak se v USA zvyšovaly ceny akcií, kam americké domácnosti, zejména příjmově vyšší, tradičně ukládají své úspory. Americký akciový trh od odchodu Trumpa výrazně nabral na síle, za tu dobu se jeho celková hodnota, měřeno nejtradičnějším indexem Standard & Poor’s, tedy tržní hodnotou 500 nejdůležitějších tradičních amerických firem, zvýšila o 42 procent. Zhodnocení, které muselo být pro většinu lidí velmi zajímavé, a to i pro ty, kteří investují do akcií přes penzijní fondy, aby se zajistili na důchod. Podobně – velmi dobře – vypadá situace na realitním trhu. Ke standardu americké středostavovské rodiny patří investice do vlastního domu, jejich cena se v USA během bidenovské éry zvedla o 46 procent. To je během necelých čtyř let vynikající zhodnocení, které řada rodin využije k přesunu za lepším a dražším bydlením. Celá věc se dá ale opět nasvítit z jiné strany, „pravda trhu“ má i svou odvrácenou tvář. A opět je za tím inflace, respektive úrokové sazby, jimiž se centrální banka Fed snažila rostoucí cenovou hladinu stlačit zpět na ekonomicky ideální dvouprocentní hranici. Prudký růst úrokových sazeb zvedl také sazby na hypotéky, které se k dřívějším hodnotám vracejí jen pomalu. Když Joe Biden nastupoval do úřadu prezidenta (a kdyby tehdy nebydlel v Bílém domě), mohl si na případné vlastní bydlení ve Washingtonu vzít hypotéku s úrokem 2,7 procenta. Průměrný úrok na hypotéku trvající 30 let je ale dnes už sedm procent. Zisky na hodnotě nemovitosti se poměrně rychle zrelativizují, jakmile započítáme tyto rostoucí náklady do viditelného nárůstu cen amerických nemovitostí. Navzdory tomu se dá říct, že trhu s nemovitostmi se během Bidenovy éry spíše dařilo. A to Američané, kteří nejsou slepí, vidí na vlastní nemovitosti.

Je to v pocitech

Americký prezident a jeho poradci samozřejmě věděli, jak sociálně a symbolicky citlivá tato úroková otázka je a jak ostrá je sekyra, která tímto způsobem odkrajuje v minulosti získané bohatství do kanálu. Bylo proto nutné pro boj s inflací vytvořit speciální nástroj. Zákon o snížení inflace (IRA), aby bylo vidět, že prezident jen nečeká na akci Fedu, ale chce občanům pomoci v překonávání dopadů růstu cen. Součástí tohoto balíku byla i podpora „zelených investic“, především obnovitelných zdrojů energie. Ty byly i za Trumpa, americká statistika uvádí, že tehdy šlo o podporované úvěry za 102 miliardy dolarů, v kombinaci státních a soukromých peněz. IRA tuto částku zdvojnásobila, takže američtí daňoví poplatníci, kteří si pořizovali podobný zdroj energie, mohli počítat s průměrnou úlevou 7,5 tisíce dolarů. Jistě, rozhodně ne všichni, ale nejspíše opět ti, kteří by Bidena či jeho náhradníka volili tak jako tak.

V tom je také největší problém v posuzování role ekonomiky v amerických prezidentských volbách. Clintonovo slavné „je to v ekonomice, hlupáku“ totiž už dávno neplatí, jak je vidět právě v letošních volbách. Z uvedeného přehledu stavu americké ekonomiky je zřejmé, že ekonomika nejbohatší země světa šlape vcelku velmi dobře. Přesto v průzkumech Američané uvádějí pravý opak. Agentura pro výzkum veřejného mínění The Harris Poll, která dělá politické průzkumy a výzkumy trhu už bezmála 70 let, zjistila, že 55 procent Američanů si myslí, že ekonomika klesá, a jsou přesvědčeni, že právě teď v USA probíhá recese. Podobné představy panují o nezaměstnanosti nebo o růstu trhu s akciemi. Přestože trhy loni rostly o čtvrtinu a le- tos zatím o 12 procent, polovina obyvatel Ameriky soudí, že trhy padají. V dotazní- cích The Harris Poll odpovědělo 49 procent Američanů, že USA momentálně zažívají nejdrtivější vlnu nezaměstnanosti za uplynulých 50 let, zatímco je tomu naopak, počet lidí bez práce je pod hranicí čtyř procent a počet pracovních míst vykazuje nejvyšší hodnoty během minulých 50 let – 158 milionů. Pozoruhodné je, že tento informační virus, rozleptávající reálná čísla do samonaplňujících se proroctví, zasahuje ve velkém prakticky všechny skupiny, voliče republikánů, demokratů i nezávislé. Je nicméně pravda, že republikánští voliči jsou ještě o pětinu přesvědčenější o tom, že USA jsou momentálně v ekonomické krizi, jak to na volebních shromážděních razí Donald Trump.

V internetovém věku tento jev, kdy se silný negativní pocit spojený s ekonomikou zcela liší od víceméně pozitivních tvrdých dat, získal i své jméno. Populární ekonomická publicistka Kyla Scanlonová, 27letá hvězda sociální sítě TikTok, ho označila za „vibecession“. Pokud „vajbcese“, jak se zdá, ovládla Ameriku, nebude mít bidenovská skupina šanci otočit svou kampaň na ekonomice a bude muset najít jinou politickou linku. Otázkou je, zda stejný rozpor mezi fakty a realitou nepanuje mezi voliči i v jiných otázkách. Zda realita ještě někoho vůbec zajímá…

Časy se změnily, Clinton se mýlil: „Je to v pocitech a v překrucování čísel, pitomci!“