Prezidentský vehikl

Momentálně sbírá po republice potřebné podpisy, získal však už veřejnou podporu od odcházející hlavy státu Miloše Zemana, což i přes nejnižší popularitu prezidenta za posledních deset let – Zemanovi důvěřuje jen 20 procent občanů – může odborářskému předákovi u řady voličů pořád velmi pomoct.

Středula zkrátka skočil rovnýma nohama do předvolební kampaně, přestože její horká fáze ještě nezačala; je těžké to brát jinak. Do voleb zbývá zhruba půl roku, navíc jakmile někdo oznámí takový záměr směrem k Hradu, nelze už žádný jeho následný krok považovat za něco jiného než předvolební kampaň. U Josefa Středuly tím může vzniknout poměrně vážný problém, už proto, že se těsně před pokusem o prezidentskou kandidaturu nechal znovu zvolit šéfem Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Zajistil si místo a ze zajištěných pozic teď vyráží do boje o Pražský hrad – je vůbec možné jiné čtení?

V politice by se tomu řeklo „střet zájmů“, ani v prostoru veřejnoprávních médií by něco takového nebylo možné: kandidovat, a přitom dál dělat práci, která přímo souvisí s politickým prostředím, jemuž by chtěl jako občan dominovat z nejvyšší ústavní pozice. Předseda ČMKOS není povolání jako každé jiné, nýbrž je to výsostně politická funkce, neboť jako nejsilnější partner při jednáních v tripartitě vláda−zaměstnavatelé−zaměstnanci zásadním způsobem ovlivňuje naladění a názory občanů i rozhodování politiků. Je tedy na místě otázka, jak brát nyní odborářské aktivity, když lídr odborů kandiduje na prezidenta?

Vznikají tím konflikty, jež vyvolávají velké pochybnosti. ČMKOS například svolává na začátek září „Mítink proti drahotě“. Bude protestovat proti nedostatečné pomoci vlády v době šíleně rostoucích cen všeho. Proč ten časový posun? Půjde zároveň o předvolební mítink Josefa Středuly, nebo to lze nějak oddělit? A nebudou tu odbory zneužity k naplnění politických ambicí svého šéfa? Jsou zájmy odborů totožné se zájmy jejich předsedy?

Středula je lidmi, kteří dlouhodobě sledují jeho práci, považovaný za rozumného odboráře, nikoli za emotivního svůdce davů. Odbory pod jeho vedením nejsou už jen kritici vládní politiky, ale také spolupracovníci všech politiků, kteří chtějí vylepšit život v Česku. Nabízejí alternativy, předkládají solidní srovnávací ekonomické analýzy. Ostatně i proto se jejich odborníci dostávali do poradních týmů ministerstev. Šéf ČMKOS se snaží inspirovat v zahraničí, kde se také argumentuje čísly, nikoli dojmy. Měl by tedy také snadno pochopit, že hranice střetu zájmů v jeho prezidentské kandidatuře jsou velmi křehké a je třeba s tím něco udělat.

Kandidovat na prezidenta a zároveň řídit odbory je velmi riskantní, protože už teď se objevují podezření, že odbory budou půl roku jen Středulovým vehiklem k moci. Pro dobro všech, odborů, české politiky a společnosti a Josefa Středuly především by bylo lepší, kdyby odborářský lídr dokázal obě vrstvy svého politického snažení ostře oddělit. Čím dřív, tím líp.