Proč bude čokoláda čím dál dražší

Do Velikonoc už moc času nezbývá a mlsní spotřebitelé v Evropě a Severní Americe se začínají poohlížet po čokoládě. Jen ve Velké Británii se přes svátky prodají desítky milionů čokoládových vajíček, podobně je tomu i v jiných zemích starého kontinentu. Očekává se však, že jejich cena bude letos vyšší než dosud – a to bez ohledu na stávající inflační tlaky. Proč?

Hlavním důvodem je neúprosný růst cen kakaa, jehož jsme v uplynulých měsících svědky. Boby se prodávají historicky nejdráže – futures na kakao v New Yorku se oproti témuž období loňského roku více než zdvojnásobily. V poslední únorové úterý se futures v Londýně obchodovaly na rekordní úrovni 5 827 liber (172 040 korun) za tunu. Před rokem to bylo 1 968 liber (58 074 korun).

Částečně je to dáno omezenou nabídkou. Na úrodu mělo negativní dopad špatné počasí v Pobřeží slonoviny a Ghaně, odkud pocházejí přibližně dvě třetiny světové produkce kakaových bobů. Loni se opět objevil meteorologický jev El Niño, který nastává jednou za tři až pět let a jenž do regionu přinesl nejprve nesezonní vydatné srážky a poté sucho. Podle nedávné prognózy Mezinárodní organizace pro kakao tak bude celosvětová úroda o 11 pro­cent nižší než loni.

Analytici varují, že výrobci čokolády přenesou vyšší náklady na spotřebitele. Pokud tak již neučinili, budou ztráty snižovat zmenšením velikosti tabulky čokolády a zvýšením ceny, říká Paul Joules, analytik Rabobank. Klasickou tabulkovou čokoládu podle něj pravděpodobně nahradí třeba ovocné a ořechové tyčinky nebo jiné alternativy s nižším podílem čokolády.

Navíc je nepravděpodobné, že by se jednalo o dočasnou situaci. El Niño totiž sice spustilo prudký růst cen kakaa, jejž ještě zhoršili spekulanti s futures, ovšem obor trápí také hluboce zakořeněné strukturální problémy omezující výrobní kapacity. Všechny stávající potíže od klimatických změn až po chronický nedostatek investic se za jedno roční období nepodaří nevyřešit. Douglas Lamont, výkonný ředitel udržitelné značky Tony’s Chocolonely, která vyplácí zemědělcům k výkupní ceně ještě prémii na živobytí, říká, že je třeba stávající model změnit: „Jinak to povede jediným směrem – ke stále horším a horším výnosům.“

Pochoutka, která hořkne

Pěstitelé kakaa, jakým je například Issifu Issaka, růst cen na trhu jen fascinovaně sledují. Poslední pondělí v únoru se futures na kakao v New Yorku obchodovaly za 6 648 dolarů (153 955 korun) za tunu, jenže Issaka říká, že on za tunu dostává jenom 1 700 dolarů (39 372 korun). Tváří v tvář rostoucím nákladům na potřebné investice, špatnému počasí a chorobám plodin se výnosy na jeho asi 4,5 hektaru půdy v západoghanském okrese Bibiani Anhwiaso Bekwai v posledních několika letech snižovaly. „Pokud se nebude postupovat opatrně,“ říká farmář, „sníží se v příštích pěti letech produkce druhého největšího světového výrobce tak na polovinu.“

Díky dlouholeté obrovské produkci kakaa, zejména v sousedním Pobřeží slonoviny, odkud pochází téměř polovina celosvětové nabídky, se ceny roky pohybovaly na relativně nízké úrovni. To je sice dobrá zpráva pro západní spotřebitele, ale farmáři kvůli tomu neměli dost peněz na investice do kakaových plantáží. Většina z nich od počátku roku 2000 nevysadila nové stromy a nemohla si dovolit používat hnojiva nebo pesticidy. Stárnoucí stromy teď produkují méně plodů a jsou zranitelnější vůči chorobám a nepříznivým povětrnostním podmínkám.

A loni přišlo obojí. V kakaových plantážích po celé oblasti se rozšířil virus, který infikuje výhonky a jejž přenášejí vlnatky. Jedinou ochranou je přitom vytrhání stromů. K tomu se přidala houbová infekce, jež napadá kakaové lusky a způsobuje jejich uhnívání. Daří se jí ve vlhkém prostředí, takové, které nastalo s loňskými vydatnými letními dešti. „Stromy jsou na konci svých životů,“ říká Nana Arofi Koram, šéf farmy Nuamakrom v okrese Twifo Atti-Morkwa, jenž vlastní 1,2 hektaru kakaových plantáží obhospodařovaných převážně nájemními zemědělci. Některé ze stromů byly vysázeny v době, kdy půdu vlastnil ještě jeho dědeček a poté otec, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. I těm nejmladším stromům je už třicet let!

Vlhké počasí v průběhu desetiletí vystřídalo horké sucho, které citlivým kakaovníkům způsobuje další problémy. „Stromy jsou stresované, žloutnou jim listy,“ líčí Koram s tím, že to snižuje výnosy. Na vině je podle něj klimatická změna: „Nyní prší i mimo období dešťů. Období sucha jsou zase teplejší než dříve.“ Nové odrůdy osiva těmto změnám sice lépe odolávají, ale dopady změn klimatu nabírají na obrátkách a pěstitelé nemají peníze na to, aby se jim stihli přizpůsobit. Řada mladých ghanských farmářů proto přechází z kakaa na jednodušší plodiny, jako je maniok.

Pokusy o ochranu pěstitelů

Vlády Pobřeží slonoviny a Ghany v reakci na zhoršující se podmínky přijímají opatření na ochranu zemědělců před trvale nízkými cenami. Státní organizace Conseil du Café-Cacao (CCC) z Pobřeží slonoviny a Ghana Cocoa Board (známá jako Cocobod) stanovují ceny na základě průměru z předchozí sezony. Navíc od roku 2019 provozují kartel po vzoru ropné organizace OPEC, který zavedl diferenciál životního příjmu (Living Income Differential), což je prémie započítávaná do výkupních cen dosahující 400 dolarů (9 260 korun) za tunu nad cenu futures na kakao.

Jeden z iniciátorů této prémie, Alex Assanvo, který stojí v čele aliance zastřešující producenty kakaa z Pobřeží slonoviny a Ghany, říká, že dnešní krize je dědictvím nespravedlivě nastavených nízkých cen. To podle něj dokazuje, že „jsme jednali naprosto správně, když jsme vytvořili systém, který bude chránit zemědělce a výkupní ceny před současnými spekulacemi na trhu“.

Ačkoli byl systém pevných cen navržen se záměrem ochránit pěstitele kakaa před nejhorším poklesem cen, farmáři a zástupci odvětví tvrdí, že jim zároveň brání těžit z jejich růstu. Pěstitelé působící třeba v Ekvádoru a na dalších neregulovaných trzích vědí, jakou cenu mohou požadovat, říká Julien Simonis, vedoucí programu Cacao of Excellence, jehož cílem je dekomodifikovat část odvětví v produkci kakaa. Mohou tedy vydělat a vyšších cen využít k financování investic, které zvýší produkci. Zemědělci z Ghany a Pobřeží slonoviny však narážejí na limity. Pobřeží slonoviny v dubnu stanovuje novou cenu pro menší část úrody sklízené v polovině sezony, takže zemědělci něco získají, ale nedostanou se ani na dohled k současným tržním cenám, vysvětluje Lamont z Tony’s Chocolonely. „Ale vydělává na tom spousta prostředníků,“ dodává.

Issifu Issaka nerozumí tomu, jak se ceny stanovují, a jen zřídkakdy se po­dle něj stane, že z vyšších cen zeměděl­ci něco uvidí. Přitom by měli dostávat 70 procent tržní ceny, míní. Nižší výkup­ní ceny vláda zdůvodňuje tím, že hradí farmářům náklady na pesticidy a na nové stromy. Ve skutečnosti se však taková pomoc k farmářům jen zřídka dostává, upozorňuje Issaka.

Problémy viditelné i v Evropě

Nízké ceny mají dopad i mimo zemědělství. Rostoucí produkce kakaa způsobuje odlesňování – zejména na Pobřeží slonoviny, kde od roku 1960 zmizelo přibližně 85 procent lesů. Problém už se snaží řešit i Evropská unie. Koncem letošního roku vstoupí v platnost nová pravidla zakazující prodej kakaa a dalších komodit, které byly vypěstovány na odlesněné půdě; zákon však nestanoví, kdo by měl nést s tím spojené náklady, takže hrozí, že dopadnou na již tak chudé zemědělce.

Mezitím světová poptávka po chutné čokoládě dál roste. V posledních desetiletích se zdvojnásobila a výroba s ní nestačí držet krok. Podle prognóz Mezinárodní organizace pro kakao (International Cocoa Organization) převýší letos poptávka nabídku o více než 370 tisíc tun.

Tento deficit se projeví pouze tehdy, pokud zahýbá poměrem zásob ke spotřebě – tedy objemem světových zásob vůči celkové spotřebě – „a teď s ním pořádně cloumá“, říká Nicko Debenham, výkonný ředitel poradenské společnosti Sustainability Solutions. Nyní poměr činí 31,4 procenta, což prý „všechny k smrti vyděsilo“, takže komerční hráči začali nakupovat čím dál víc dopředu a to tlačí logicky na ceny, dodává Debenham, který dříve působil jako vedoucí oddělení udržitelnosti u největšího světového výrobce čokolády, u Barry Callebaut. Malé firmy budou mít dle něj problém držet krok: „Jestli chcete dělat dál stejné objemy, potřebujete dvakrát víc peněz než dřív.“

Tlak však pociťují i velcí hráči. Právě společnost Barry Callebaut před pár týdny oznámila, že plánuje snížit počet zaměstnanců o 18 procent. Snížení personálu o pět procent ohlásila též značka Hershey’s, která ve čtvrtém loňském čtvrtletí vykázala meziroční pokles zisku o 11,5 procenta.

I proto jsou stále silněji slyšet hlasy, že současná situace představuje příle­žitost ke změně. Podle Lamonta z Tony’s  Chocolonely nastává „skvělý okamžik, aby se odvětví zavázalo platit zemědělcům více, protože cena (v obchodech) je již dost vysoká“. Obává se však, že až ceny kakaa klesnou, firmy si zisky ponechají a nepodělí se. Hrozí, že se svět vydá vstříc budoucnosti, kdy se čokoláda stane luxusním zbožím, a zemědělci v západní Africe budou přitom jen taktak přežívat.

Susannah Savageová, FT