Proměna Polska

Po­četně je to pohyb jen drobný, má však zásadní vliv na sestavování nové polské vlády, kterou bude zřejmě dávat dohromady Občanská koalice expremiéra Donalda Tuska, jež je na rozdíl od vítěze voleb PiS schopna vytvořit parlamentní většinu.

Z hlediska politického trendu je nejpodstatnější, že se polská politika posunula od křesťanského konzervatismu k otevřenější liberální pozici. Ostatně demokratické kyvadlo moci se dnes hýbe více právě po trajektorii konzervativní/liberální než levá/pravá jako dříve. Je tu ale ještě druhá rovina kývání, totiž národní/globální a na ní jde Tuskova koalice jasně globálním, tedy evropským směrem.

Polská politika jistě nepřestane na evropské scéně zastávat polské národní zájmy, dá se ale očekávat, že nová politická reprezentace nebude tak snadno přehlížet tradiční liberální základ evropských demokracií a bude tedy v rámci Evropské unie více kooperativní. Liberalizace polské politiky mění i poměry v celém středoevropském regionu. Ten se nyní ostřeji dělí na východní a západní polovinu. V té první maďarská solitérní orbá­novská neliberální demokracie a vedle ní nový slovenský Ficův stát, který se nebojí ostře nacionální a proruské rétoriky. V té druhé, západní, Česko a Polsko. Visegrádská čtyřka se tak dostává do největšího napětí, které dosud zažívala.

Polsko je však dnes především silný ekonomický prostor. Daří se mu efektivně využívat evropské fondy na budování dopravní infrastruktury, snaží se přitahovat další investice, nevyhýbá se novým technologiím, včetně vývoje umělé inteligence. Dostává se tak do pozice regionálního lídra, což je post, o nějž usilovalo i Česko. Lépe řečeno: vždy si sebevědomě myslelo, že lídrem regionu tak nějak samo sebou je. Premiér Petr Fiala ale nedávno přiznal, že jsme v tomto směru v posledních letech dost zaspali a že je potřeba vytvořit podmínky pro nový „restart Česka“.

Liberalizace polské politiky otevírá možnosti další ekonomické spolupráce, definitivní vyřešení sporu o důl Turów a nové možnosti společného tlaku při jednáních o rozdělování peněz v EU. Soudím, že místo ideologických sporů o demokratické postupy a principy, které často komplikovaly některé dohody v Unii, se dnes obě země mohou v klidu soustředit na ekonomický a společenský rozvoj a růst.

Otázkou je jen to, zda a do jaké míry zachraňovat tak vnitřně rozdělený formát, jako je aktuálně V4. Znovu se vrací provokativní věty prezidenta Petra Pavla o ztrátě smyslu takového seskupení, v němž celá jedna polovina otevřeně zpochybňuje společnou evropskou pozici k agresivnímu Rusku a jeho válce proti Ukrajině.

Když nyní Polsko ukázalo, že v politice nic netrvá věčně a vydalo se směrem ke čtyřleté liberálně-levicové proměně, bude možná lepší zvolit smířlivější cestu premiéra Fialy a dialog visegrádské čtyřky dál udržovat. Vlády se mění, ale státy zůstávají. A ostrý politický příkop uprostřed Evropy je to poslední, co dnes starý kontinent potřebuje.