Promiň, Ameriko, ale Čína je větší ekonomika

Možná jste zaznamenali tu střízlivou a přesnou zprávu listu Financial Times o pozoruhodném meziročním tempu růstu americké ekonomiky ve třetím čtvrtletí letošního roku o 5,2 procenta. Dovolte mi, abych vyjasnil, co se to vlastně stalo: nevěřte řečem o rychlém růstu nebo o měkkém přistání, jen za listopad se totiž americká ekonomika meziročně zmenšila zhruba o 30 procent. Jde o tak velký pokles, že to bude mít prezident Joe Biden spočítané, a pravděpodobně to znamená i konec amerického snu.

Nebojte se, ještě jsem se nezbláznil. Výše uvedený výpočet je správný, ale nikoli férový. Vzal jsem listopadový výkon americké ekonomiky, převedl jej pomocí tržních směnných kurzů a přepočítal v eurech a jüanech. A výsledek jsem pak vztáhl k celému roku. To číslo ovlivnil hlavně listopadový, téměř tříprocentní pokles hodnoty amerického dolaru.

Mohli byste správně namítnout, že takhle porovnávat ekonomiky je přeci absurdní, ale mezi lidmi, kteří by měli mít všech pět pohromadě, i hluboce módní. Vezměte si bývalého guvernéra Bank of England, Marka Carneyho, který řekl, že před referendem o brexitu dosahovala britská ekonomika 90 procent velikosti té německé, ale koncem roku 2022 spadla na 70 procent. Tuto změnu zapříčinil relativní pokles britské libry.

Vzpomínáte si na alarmující zprávu, kterou šířila Evropská rada pro zahraniční vztahy, že ještě v roce 2008 měla Evropská unie větší ekonomiku než USA, kdežto nyní je ta americká o třetinu větší? Za to mohl prostě růst amerického dolaru z nízkého základu. A v tom seznamu můžeme pokračovat. Na základě takových hloupých porovnání tržních směnných kurzů mnoho médií uvádělo, že Japonsko letos přijde o místo třetí největší ekonomiky světa, které připadne Německu. A Spojené státy jsou podle nich stále největší světovou ekonomikou, kterou Čína nedožene.

Jak dělat meziroční srovnání

Základním požadavkem pro mezinárodní srovnání je, aby domácí a mezinárodní data poskytovala podobné výsledky. Ekonomové proto vynalezli směnné kurzy parity kupní síly, které umožňují (nedokonalá) srovnání na základě objemu zboží a služeb, jež lze za určitý obnos koupit. To má význam pro velikost ekonomiky, a dokonce vojenskou sílu. Nezapomeňte, že Čína financuje svou lidovou osvobozeneckou armádu právě jüany.

Zatím poslední údaje Mezinárodního měnového fondu ukazují, že HDP Číny, přepočítaný podle parity kupní síly, překonal HDP Spojených států už v době, kdy Donald Trump „činil Ameriku opět velkou“. Dnes je o 22 procent vyšší. Tyto údaje dávají smysl při pohledu na další data, jež tento trend dokládají. Například výroba elektřiny v Číně předstihla v roce 2010 produkci v USA. A v letech 2016 až 2022, kdy čínská ekonomika ve srovnání s tou americkou údajně nedosahovala žádného pokroku, výroba v Číně vzrostla o 45 procent, zatímco v Americe byla vesměs stejná.

Nepřiznávat tuto změnu globální eko­nomické síly se hodí jak USA, tak Číně. Pocházím z Velké Británie, která ztratila status nejlepšího ekonomického pracanta už koncem 19. století, ale stále si hýčká jisté iluze o své velikosti, takže tu americkou snahu popírat reali­tu chápu.

Co se Číny týče, pokud si bude moci dál pěstovat image malé ryby, bude pro ni snazší vyhnout se odpovědnosti za změnu klimatu, odpuštění dluhů a další globální statky. V Evropě se zase důraz na zaostávání hodí těm, kdo prosazují ekonomické reformy, neboť tak bude nutnost změn vypadat naléhavěji. Ale špatná srovnání v konečném důsledku ústí ve špatná rozhodnutí.

Přepočítáním přes tržní směnné kurzy by bylo snadné zařídit, aby se ekonomika EU opět stala „největší na světě“. Stačilo by, aby Evropská centrální banka zvýšila úrokové sazby natolik, aby euro oproti dolaru dostatečně posílilo. To by mohlo Evropě dočasně zlepšit náladu, jenže by pak mohla zjistit, že si na sebe ušila nejtěžší recesi všech dob.

Chris Giles, FT