Prvek očekávání. A zklamání
Už je to více než dekáda, kdy Petr Fiala vstoupil do reálné, ostré politiky. Emeritní rektor Masarykovy univerzity se v květnu 2012 stal ministrem školství. Nastupoval do úřadu po jurodivém Josefu Dobešovi, jenž v dresu „véček“ napáchal v resortu pěknou paseku, takže učitelé, akademická obec i mnozí voliči-rodiče viděli v klidném, přemýšlivém profesoru politologie vítanou změnu. Uklidnění, racionalitu – a také vhled do řešených problémů.
Se „Strakovkou“ měl Fiala ještě jednu, už spíše pozapomenutou zkušenost: byl vědeckým šéfporadcem premiéra Petra Nečase, předsedy ODS. V lednu 2014 jej Fiala nahradil v čele tradiční strany, když byl jediným kandidátem. Opět: očekávání po Nečasovi, jehož kariéra skončila vyloženě truchlivě, bylo obrovské. Fiala, křesťanský konzervativec, měl stranu vytáhnout vzhůru, dodat jí na důvěryhodnosti, oslovit více voličů. A s vizí vyhrát volby.
Strany prodemokratické koalice pak v dalších letech důkladně „ostřelovaly“ Andreje Babiše (ANO), až se stalo nevídané. Spojily se, zvítězily… A Petr Fiala došel na vrchol! Koncem roku 2021 se ujal jako historicky třináctý premiér vlády České republiky. Středopravicoví voliči čekali zase hodně: především zklidnění stylu po všemožných babišovských eskapádách a lžích, jasnou orientaci země na Západ a zlepšování podmínek pro podnikání, pro život.
Jak se to vládě v jejím „poločase rozpadu“ (ne)daří, píšeme v tomto vydání týdeníku Euro. A čtení to není úplně veselé, poněvadž zklamaných je dost. I vpravo.
Roku 2010 vydal politolog Petr Fiala útlou knížku, jež nese vypovídající název Politika, jaká nemá být. V deseti kapitolách popisuje chybné postupy, jež se v politice hojně objevují a jichž by se politici neměli dopouštět.
Podle něj by dobrá politika neměla být nepřetržitým hlasováním o oblibě a snahou se zavděčit, neměla by být zábavou (reality show), neměla by být obchodem (kšeftováním s různými zájmy), neměla by být účetnictvím (řídit se jen údaji či statistikami) či by neměla být „politikou globální“, ale naopak musí vyrůstat z dané, vlastní společnosti a musí jí být srozumitelná. Jinak se prý dostaví odcizení, znechucení, nedůvěra a lhostejnost, což podkopává neporozumění mezi občany a elitou a poškozuje demokracii.
Tak to čteme v teoretické knize plné ideálů. A realita? V mnohohlavé koalici ideální politiku dělat nejde; do toho Fialův kabinet dostal bonusem externí faktory, jako jsou ruská agrese na Ukrajině, dozvuky covidu-19 či nárůst cen energií. Nervozita roste. A vláda i Fiala sám začínají být ve vleku událostí. Kupí chyby. Instantní legendou se stalo video z Fialova nákupu potravin v Německu, které PR tým šířil ve chvíli, kdy Česko sledovalo premiérovy toulky po Africe. Novinkou je pak dokument 100 důkazů, že jste volili správně, který mají členové ODS šířit dál, aby země pochopila, jak se vládní aktivity daří…
Bohužel to Češi nechápou – podle průzkumu CVVM z letošního září patří premiér Petr Fiala k vůbec nejhůře vnímaným politikům v Česku. Jen těsně před Markétou Pekarovou Adamovou, předsedkyní koaliční TOP 09, v závěsu jsou Ivan Bartoš či Vít Rakušan. Nebude to pro vládu věru snadná dvouletka.
Přeji vám inspirativní čtení.
