Řekni, kde ty děti jsou

Světová populace neustále roste a v blízké budoucnosti se tento růst nezastaví. Počet obyvatel planety by měl podle odhadu OSN kulminovat v roce 2086 na hodnotě necelých 10,5 miliardy. Růst však už od padesátých let minulého století zpomaluje. Příčinou je především stále klesající plodnost, tedy očekávaný počet dětí, který žena porodí během svého reprodukčního věku. Ta se celosvětově od roku 1950 snížila na polovinu: na 2,3 dítěte na dospělou ženu. Abychom si dokázali představit význam tohoto čísla, dodejme, že hodnota 2,1 je obecně uznávaná jako hranice zajišťující prostou reprodukci populace. Navíc se plodnost v jednotlivých zemích značně liší. Zatímco chudé africké státy jako Niger, Čad či Somálsko vykazují vysoké hodnoty přesahující šest dětí na jednu dospělou ženu, jiné země, například Jižní Korea, Hongkong či tichomořský ostrovní stát Palau se nedostanou ani na jednoho potomka.

Nikoli náhodou je obzvlášť problematická situace v zemích s vyššími příjmy, kde se v průměru podle OSN plodnost pohybuje kolem 1,5 dítěte na ženu během jejího reprodukčního věku. A pokud se bohatým státům nepodaří tato čísla rychle navýšit, mohou brzy čelit ekonomickým problémům nevídaných rozměrů: klesající populaci, snížení inovací, dramatickému nedostatku pracovních sil a deficitům důchodových systémů bezprecedentních rozměrů.

Americká televizní stanice CNN tuto situaci ve své reportáži nazvala „ekonomickou dobou temna“. Ovšem nejedná se zdaleka pouze o problém bohatých zemí. Podle statistiky CIA The World Factbook jen 95 ze zhruba dvou stovek států světa má vyšší porodnost než 2,1 dítěte na dospělou ženu.

Demografické vyzbrojení

Západní lídři si dobře uvědomují vážnost situace. „Síla národa,“ vysvětluje francouzský prezident Emmanuel Macron, „spočívá v jeho schopnosti vytvářet dynamickou porodnost.“ Majitel Tesly a sítě X Elon Musk (a mimochodem otec dvanácti dětí!) předpovídá konec civilizace. I proto téměř všechny bohaté země planety zavádějí nějaké formy podpory porodnosti. V lednu Macron zahájil kampaň za „demografické vyzbrojení“ a slíbil reformu rodičovské dovolené a také „velký plán boje proti neplodnosti“. Není se co divit, ve Francii se loni poprvé od 2. světové války narodilo méně než 700 tisíc dětí, o pětinu méně než v roce 2020. Jaké jsou plány francouzské hlavy státu? V případě rodičovské dovolené se má zvýšit vyplácená částka a také umožnit oběma rodičům být s dítětem šest měsíců, pokud si to budou přát. Dále jim chce zdarma nabídnout testy plodnosti a více zpřístupnit způsoby léčby případných odhalených problémů v této oblasti.

Také vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump slibuje „příplatky na miminko za nový babyboom“. Dále ohlásil, že každá americká žena, která to potřebuje, bude mít nárok na in vitro (IVF) oplodnění zdarma. Pro představu, předloni se v USA uskutečnilo téměř 390 tisíc IVF cyklů, každý cyklus vyjde na přibližně 23 tisíc dolarů a jedna žena na úspěšné otěhotnění absolvuje v průměru přinejmenším čtyři cykly, některé i více.

Jen za rok 2022 se tedy bavíme o nákladech ve výši téměř devět miliard dolarů. Trump tvrdí, že oplodnění budou hrazena z federálního rozpočtu nebo pojišťovnami, podle amerických expertů to ale bude nesmírně těžké prosadit. Do podpory své demografie začíná ve velkém investovat i Čína, jež byla dlouho známá svou politikou jednoho dítěte. Země nyní nabízí pobídky od péče o děti až po daňové úlevy, aby se rodiče rozhodli mít tři potomky. Bude taková politika stačit k odvrácení demografické katastrofy? Podle letošní prognózy OSN by Čína měla mít na konci tohoto století pouhých 632 milionů obyvatel namísto současných více než 1,4 miliardy. Obecně stávající opatření spíše míří na pracující matky. V Evropě většina peněžních pobídek souvisí více s výdělky – ve formě mateřských plateb a daňových úlev – než s výší majetku, což by tyto podpory nasměrovalo k méně bohatým domácnostem. V Singapuru zase rodiče dostávají jednorázové platby, a místní vláda dokonce dorovnává do určité výše i vklady na speciálním účtu, z něhož lze platit náklady na hlídání nebo zdravotní péči konkrétního dítěte.

Celkové bonusy pro nové obyvatele tohoto ostrovního státu mohou dosáhnout až 24 tisíc dolarů na první a až 37 tisíc na páté a každé další dítě. Tyto dávky závisející na vkladu domácnosti mohou dosáhnout až 40 procent celé dávky.

Rozhazovační Evropané

Pohled na částky investované do podpory porodnosti vztažené vůči HDP ukazuje, že nejvíce v tomto ohledu utrácejí Evropané. Šampionem je Lucembursko, které předloni na zvýšení svých nových občanů vynaložilo 3,4 procenta, což je asi pětinásobek jeho výdajů na obranu, přesto plodnost v této malé zemi dosahuje pouze přibližně 1,3 dítěte na ženu v reprodukčním věku. S obdobně nepříliš uspokojivými výsledky své propopulační politiky se zatím musejí spokojit i další šampioni Dánsko, Norsko či Island, kde plodnost dosahuje pouze mezi 1,5 až 1,7 dítěte. O něco lepší výsledky v této oblasti má jen Francie, která se pohybuje kolem 1,8 dítěte na ženu v reprodukčním věku (a donedávna to bylo ještě o něco více). Ale ani to není dost, pokud si připomeneme, že cokoli menšího než číslo 2,1 znamená, že daný národ v podstatě vymírá. A tuto laťku v posledním roce překročila jediná evropská destinace – Faerské ostrovy, autonomní součást Dánského království, kde loni dosáhli plodnosti v Evropě dlouho nevídaných 2,7 dítě na jednu ženu. Toto vše se logicky projevuje na počtu narozených dětí. Zatímco ještě v 60. letech počet narozených dětí v zemích dnešní EU běžně přesahoval 6,5 milionu, předloni to bylo méně než 3,9 milionu. A to i přesto, že právě na starém kontinentu je podpora porodnosti celosvětově nejštědřejší. Zde se ukazuje zajímavý paradox. Historicky se potvrdil malý, ale trvalý nárůst porodnosti v důsledku politik v severských zemích, které spojují mateřskou dovolenou s velkorysou péčí o děti. V 80. letech úředníci očekávali, že dopad těchto opatření poroste s časem, jak se sociální postoje nastaví, aby usnadnily život pracujícím matkám. Ukázalo se však, že ženy v Dánsku, Norsku a Švédsku, které začaly rodit po roce 1980, mají potomků méně než ty, jež vstoupily do reprodukčního věku o deset let dříve. Očekávání mezi potenciálními matkami se tak přizpůsobila: jak si ženy zvykly na štědré dávky, je zřejmé, že dodatečná podpora nestačí k zvýšení dalších porodů.

Zároveň se zjistilo, že některá schémata, která se snaží změnit fungování společnosti, mohou naopak vést k snížení porodnosti. V zemích OECD se ukázalo, že prodloužení mateřské dovolené vede ženy k tomu, aby odkládaly narození prvního dítěte a aby jich měly během života méně, možná proto, že delší volno znamená větší handicap na pracovním trhu. Heterosexuální páry, v nichž muž nastoupí na rodičovskou dovolenou, mají další dítě s menší pravděpodobností než svazky, kde o dítě dlouhodobě pečuje žena. Možné vysvětlení zní, že někteří muži se zřejmě cítí méně vhodní pro praktické rodičovství, než si představovali.

Naopak vlády, které jednoduše dají rodičům peníze a umožní jim rozhodnout se o svých prioritách, mívají více štěstí. Výzkumníci z University College London zjistili, že francouzské úlevy na dani z příjmu nebo pravidelné měsíční příspěvky pravděpodobně zvýší počet dětí, které žena má. Bohužel tyto politiky mají relativně malý dopad a jsou navíc neuvěřitelně drahé. Každé dítě, které přinesl navíc polský systém finančních bonusů Family 500+, vyšlo na milion dolarů (počítáno na základě výsledků z let 2016 až 2019). Ve Francii dokonce každé další dodatečné dítě za poslední desetiletí stálo dvojnásobek.

Chudí a bezdětní

Zásadním důvodem pro pokles porodnosti se zdá odsouvání prvního potomka. Jak listu The Economist řekla socioložka z Princetonské univerzity Kathryn Edinová, která od 90. let dělá rozhovory s chudými ženami v Americe: „Když jsem začínala, tyto ženy měly své první děti v šestnácti sedmnácti letech. Dnes je něco špatně, máte-li dítě dříve než v pětadvaceti.“

Podobně ve Velké Británii mají ženy narozené v roce 2000 o polovinu méně dětí před dosažením 20 let věku než ty, které se narodily v roce 1990. Na rozdíl od svých bohatších kolegyň si to chudší ženy pravděpodobně později v životě nevynahradí. A zároveň se nepotvrzuje, že by si ženy ze střední třídy přály více dětí. Dnes – ve věku 24 let – chtějí vysokoškolsky vzdělané Američanky v průměru 2,2 dítěte, tedy zhruba tolik jako předchozí generace. Jen budou mít tyto děti o něco později, přičemž první přijdou ve věku 30 let, ve srovnání s 28 lety v roce 2000. Pokusy motivovat ženy ze střední třídy, aby měly více dětí, proto nejspíš nebudou úspěšné. Ekonomové jsou přesvědčeni, že takové ženy plánují a předpovídají svou budoucnost s větším uvědoměním než jejich méně majetné vrstevnice. Jejich plány zahrnují děti až po absolvování vysoké školy, zajištění odpovídající práce a uzavření manželství, což znamená, že je méně pravděpodobné, že budou reagovat na změny finančních podmínek. Většina stávajících politik podpory porodnosti se snaží ženy přesvědčit, aby měly více dětí, než ve skutečnosti chtějí, a činí tak zejména v případě žen ze střední třídy s malými částkami ve srovnání s jejich celoživotním výdělkem.

Naopak v případě mladších a chudších žen mají politici největší šanci na vyšší porodnost. Některé programy se na ně nyní skutečně začínají zaměřovat. Čínská provincie Če-ťiang nabízí novomanželům jednorázovou částku 138 dolarů, ale pouze v případě, že je nevěstě méně než 25 let. Podobně loni zavedlo Maďarsko odpuštění daně z příjmu matkám, jež porodí své první dítě před třicítkou, celková úspora může dosáhnout až dva tisíce eur.

Jiná fakta ukazují, že plodnost žen z dělnické třídy více reaguje na finanční situaci než u jejich bohatších vrstevníků. Například v Americe a Evropě porodnost mezi chudými ženami v důsledku seškrtání státních podpor prudce klesla po globální finanční krizi v letech 2007 až 2009. Vysokoškolsky vzdělané ženy naopak počet potomků nesnížily. Mimo jiné proto, že děti přivádějí na svět až v době, kdy mají dostatečné úspory, takže jsou méně závislé na státních příspěvcích. Potvrzují to údaje z Izraele, Norska a Finska, kde dávky pro rodiče vedly k většímu zvýšení plodnosti u žen s nízkými příjmy než u těch bohatších.

Naopak když se v roce 2014 snížily daňové úlevy na děti francouzským rodinám ze střední třídy na polovinu, jejich porodnost se nezměnila.

Extrémní ruská cesta

Porodnost v Americe, Evropě a východní Asii klesla natolik, že ani přesvědčení žen, jejichž plodnost nejsilněji reaguje na pobídky, nezabrání zmenšování populace. Podle prognóz zveřejněných elitním lékařským časopisem Lancet bude globální plodnost nadále klesat. V roce 2050 by to mělo být 1,68 dítěte a v roce 2100 pouze 1,57 dítěte na jednu ženu. Postupný pokles populace se tedy nakonec nevyhne většině zemí planety. A to bude znamenat, že politika podporující porodnost bude nabírat na síle a někdy nabývat i extrémní podoby.

Kam až to může zajít, ukazuje příklad Ruska, kde nyní plodnost činí pouze 1,4 dítěte na ženu. I proto Vladimir Putin opakovaně volá po opravdu velkých rodinách a oprášil řád ze sovětské éry nazývaný Matka hrdinka, která oceňuje ženy s deseti nebo více dětmi. Zároveň státní média přišla i s termínem „speciální demografická operace“. Ta už vlastně začala. V některých regionech válčícího Ruska již nyní studentky prezenčního studia ve věku do 25 let, které se stanou matkami, dostávají finanční kompenzaci. V Moskvě zase úřady rozšiřují bezplatný přístup k testování a léčbě neplodnosti. A to rozhodně nebude konec. Ministr zdravotnictví ruského Přímořského kraje Jevgenij Šestopalov nedávno vyzval občany, aby během obědových pauz v práci provozovali sex za účelem početí… Poslanec Andrej Guruljov zase volá po obnovení staré sovětské daně z bezdětnosti. Zároveň se v zemi probírá zákaz potratů na soukromých klinikách. Věřme, že demokratické země najdou oproti východní diktatuře méně direktivní způsoby, jak zvýšit porodnost.