Rozdělené Česko

Průzkum je to vlastně poněkud scestný – v Česku opravdu nevolíme amerického prezidenta, i když se mu někdy říká „prezident zeměkoule“–, přesto o české společnosti leccos vypovídá. Sociologická agentura STEM/MARK v něm zjistila, že 53 procent Čechů by v amerických prezidentských volbách upřednostnilo současnou demokratickou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Republikán Donald Trump by dostal o polovinu méně hlasů. Není to nic nového. Když v roce 2016 kandidoval Trump proti bývalé první dámě a pozdější ministryni zahraničí v Obamově administrativě Hillary Clintonové, byla čísla podobná. Už tehdy se však objevovalo dost politiků, kteří Trumpově stylu vyjadřovali velké sympatie. To se po prohraných volbách s Joe Bidenem a útoku davu na Kapitol změnilo, mezitím však uběhly skoro čtyři roky a zalíbení českých politiků v Trumpovi se opět vrací. A nejde zdaleka už jen o europoslance Alexandra Vondru (ODS), podle něhož bude Trump dobrým prezidentem zejména proto, že se ho budou ostatní velcí hráči na mezinárodním poli bát.

Obliba trumpismu na vzestupu

Politici jako Vondra nebo premiérův poradce pro otázky národní bezpečnosti diplomat Tomáš Pojar, považovaný za hlavního tvůrce české zahraničí politiky, v anketě týdeníku Euro tvrdí, že ať už volby v USA vyhraje kdokoli, Evropa bude muset více zbrojit a pracovat na své konkurenceschopnosti. „Bude to více zřetelné, zvítězí-li Donald Trump. Kamala Harrisová bude pro Evropu ,business as usual‘. Proto si její vítězství také většina Evropanů přeje, tak jako si vždy Evropané přejí, aby v Bílém domě seděl demokrat, ne republikán,“ tvrdí Pojar. Platí to i pro Česko, jak je vidět z průzkumů STEM/MARK, ne už pro české politiky. Obliba trumpismu v české politice naopak sílí.

Například europoslanci za ANO, sdružení ve frakci Patrioti pro Evropu, vyrazili Trumpa podpořit přímo do Států. Z postů na sociálních sítích je vidět, že se na zvolení svého guru těší jako malé děti. „Svoboda projevu a svoboda volby. Bezpečnost, zklidnění mezinárodní situace a ekonomická stabilita. To si lidé přejí. Jenže tradiční politici přestali hájit zájmy občanů a stejná situace je i v USA. Proto Patrioti pro Evropu přijeli podpořit Donalda Trumpa. V Americe potřebujeme silného prezidenta a Trump takový je. Make Europe and America great again!!!“ – volá pateticky na síti X například europoslanec za ANO Ondřej Knotek. A vyzývá také, aby se lidé postavili „lžím levicových médií“, která Trumpa pomlouvají. Celý slovník nápadně připomíná rétoriku Alternativy pro Německo, jež ve frakci Patriotů pro Evropu není, protože příliš přímočaře odkazuje na neonacistickou scénu.

Střízlivější je před volbami stínový premiér za ANO, Karel Havlíček, který implicitně potvrzuje, že Trump je jeho volba: „Měl jsem možnost se s Trumpem potkat. Je to tvrdý obchodník, který pro prosazení amerických zájmů udělá vše, ale neodkloní se od hlavního kurzu americké zahraniční politiky… Nevnímám Trumpa jako hrozbu. I když s ním budou jednání tvrdá, lze u něj pracovat s předpokladem, že konečná dohoda platí. A je čitelnější.“

K Trumpovi jako naději pro brzký konec války na Ukrajině či pro radikální postup proti imigrantům (paradox: nejvíce deportací imigrantů nebylo za Trumpa, nýbrž za demokrata Obamy), vzhlížejí i politici SPD a komunisté. Za jejich podporou lze vidět zejména Trumpův slib, že válku na Ukrajině ukončí během 24 hodin. Z ideologických důvodů by ho komunisté prý nevolili. Protekční miliardářské dítě, které vykořisťuje zaměstnance, kličkuje v oblasti daní a dělá všelijaké jiné kapitalistické lotroviny, to není ideální komunistický vzor. Jenže časy se mění.

Komunisté už jsou více Stačilo!, tedy politický proud, který sbírá hlasy všelijak naštvaných lidí, jimž vadí prudké proměny současného světa a rádi by se vrátili do „starých dobrých časů“ minulosti. Udržet náš způsob života, aniž by19 ho měnily novoty progresivistů a migrující cizinci, je dnes pro komunistické voliče silnější motiv než odpor proti kapitalismu.

Česko na emotivní vlně

Platí, že Češi hlasují pro menší zlo (jako doma) a Trump je pro komunistické voliče menším zlem než Harrisová. Sedmdesát procent lidí, kteří v Česku volí KSČM, by podle zjištění STEM/MARK dalo přednost Trumpovi. A to přesto, že exprezident v kampani několikrát označil svou soupeřku za „soudružku“, „komunistku“ či „neomarxistku“, tedy za někoho, kdo by měl být lidem používajícím hrdě slovo komunista bližší. Několik komunistických voličů mi v diskusích na sociálních sítích potvrdilo, že Donald Trump není miláčkem ultralevicového davu, nýbrž někým, kdo se hodí, protože se staví proti kulturním proměnám světa, s nimiž komunističtí voliči nesouhlasí. Názorové posuny, jimž se ve velkém zjednodušení začalo říkat „neomarxismus“, děsí komunisty (!) víc než velkokapitalista z Manhattanu.

Trump stojí proti proměnám světa, jež jsou údajně větším nebezpečím pro život než Trumpovo velikášství a nedemokratické způsoby. Trump, sám velký elitář, je najednou někým, kdo bojuje proti elitářství globálních liberálních VIP, což je něco, co konvenuje v Česku širšímu publiku. Nejen komunistům, ale prakticky celé velké skupině lídrů různých politických hnutí (včetně části ODS), která vyrostla z protestu proti moderní vlně postkoloniální emancipace, ať už jde o práva sexuálních a jiných menšin, nebo o humanitární nároky migrantů. Protiválečná rétorika se tu pojí se zachováním jistot, na něž jsme byli zvyklí, jistot „normálního života“, který – jak jsou tito lidé přesvědčení – nám teď liberálové chtějí vzít. Inscenaci politiky jako boje o zachování „normality“ se v Česku daří stále lépe. Je to vedle pastýřské sociální starosti o všechny a ve všem druhá vrstva politické vlny, jíž se zjednodušeně a souhrnně říká populismus.

Obě tyto vrstvy dnes nejlépe propojuje hnutí ANO, jež v pravý čas vycítilo, že když nepůjde i směrem ochrany „normality starého dobrého života, jak jsme ho žili vždycky“, mohlo by časem zplakat nad výdělkem. ANO muselo přitvrdit, protože by přišlo o mnoho hlasů, a tak se z něj stalo i hnutí obrany starého před novým. Donald Trump hraje v této struktuře centrální roli. Je to lídr celého globálního antiprogresivistického hnutí. V Americe, v zemi hluboce religiózní, jakkoli se to na první pohled nezdá, to má i důležitý náboženský rozměr. Není náhoda, že se Trump zjevuje jako spasitel, David a kdovíco ještě, každopádně nadzemská postava, mohutná síla, bojující proti zlu či ďáblovi elitářů a modernistů, je žádaná všude.

Česká „antipolitika“ protiliberálních či antisystémových hnutí se svým přimknutím k Trumpovi dostává do planetárního iracionálního proudu, který české politické tradici není vůbec vlastní. A tak kromě zbožštění Trumpa lze na sítích vidět mohutnou sakralizaci Viktora Orbána, Roberta Fica, ale i Andreje Babiše, vystupujícího jako bezmála svatý muž a filantrop. Zdá se, že jde psychologicky o více než jen o spojení s někým, kdo je v představách lidí skutečně silný a mocný, a tedy předurčený k vládnutí.

Rozsáhlá aktivní podpora Donalda Trumpa ze strany různých českých hnutí naznačuje, že se i Česko naplno dostává do vleku této celosvětové emotivní vlny. Jako by platilo, že když bude velká Amerika, bude velká i Evropa a velké Česko, což vůbec není a nikdy nebude samo sebou. Americké volby jsou naopak příležitostí vidět, že Trumpovi i Harrisové je Česko více či méně ukradené, je pod jejich rozlišovací schopností a že svou případnou velikost musíme získat nějak jinak, nejlépe svým vlastním přičiněním. Nikoli projektovaným velikášstvím druhých, těch skutečně velkých…