Rozpočtová pravda z Lán
Pohovory v Lánech, které si na premiérovi Petru Fialovi vymohl prezident Miloš Zeman jako poněkud ponižující přijímací proceduru budoucí vlády, se opravdu jeví jako zbytečný rituál krocení.
Kandidáti na ministryně a ministry od prezidenta nejčastěji dostávají dotazy na politické plány v resortu, ty jsou ale obsaženy v programové části koaliční dohody a Zeman si je mohl klidně za hodinu přečíst sám a nemusel kvůli tomu čtrnáct dní brzdit jmenování kabinetu. Lánské pohovory tedy probíhají jenom proto, aby Zeman všem ukázal, že jeho účast na výkonné moci je podstatnější, než jak to popisuje Ústava ČR.
Lánská série tiskovek potvrdila, že šetřit nechce nikdo. Ministři trvají na svých slibech rozšiřování, podporování, posilování své agendy, což téměř všude znamená větší výdaje, nikoli jejich omezování.
Neústavní postupy, jež jsou stylovou značkou současného prezidenta, samozřejmě nelze nijak principiálně bránit, přesto i o nich nakonec platí, že všechno špatné je také k něčemu dobré. Tiskové konference s chutí pořádané aktéry po zkouškách u prezidenta totiž leccos prozradily i o budoucí vládě. Nejde ani tak o míru submisivnosti vůči hlavě státu, protože tvrdý postoj by tu znamenal další měsíce čekání na rozhodnutí ve věci ústavní stížnosti na Zemanovo neústavní jednání, a to Fiala ani jeho kabinet nechtěli riskovat. Českému ústavnímu systému by takový principiální zásek vlády určitě pomohl do budoucna, protože každý příští prezident by si už musel dát s rozšiřováním své politické vůle pozor; v době pandemie covidu-19 je ale částečně pochopitelné, proč se Fiala do takového táhlého sporu nepouští, i když očekávatelné mstivé reakce od hlavy státu by se do konce jeho mandátu v roce 2023 už asi daly vydržet.
Ministerské tiskové konference v Lánech byly zajímavé v jiném ohledu. Ukázaly, jak složité vyjednávání o rozpočtu budoucí českou vládu čeká. Fialův kabinet ústy svého ministra financí Zbyňka Stanjury oznámil rozpočtové provizorium a přepracování rozpočtu. Lánská série tiskovek ovšem potvrdila, že šetřit nechce nikdo. Ministři trvají na svých slibech rozšiřování, podporování, posilování své agendy, což téměř všude znamená větší výdaje, nikoli jejich omezování. Od armády po školy a dopravu, všude ministři mluví o investicích a dalších výdajích, přičemž jaksi na okraj dodávají, že na provozu se samozřejmě šetřit bude a musí, ale až se ministři a ministryně seznámí se skutečným stavem svých resortů.
Sestavit nový rozpočet s menším schodkem bez omezení investic a bez vyřazení některých politických slibů (dvě procenta HDP na obranu; 130 procent průměrného platu pro učitele atd.) nebude tak snadné, jak to teď vypadá. A tak i slib, že daně se měnit nebudou, vypadá jako politické fakenews nebo zbožné přání. Ostatně i skoroministr financí Stanjura už naznačil, že v roce 2024 se v systému daní něco změnit může. Nevěřte tomu, to bude rok před volbami. Daňové úpravy přijdou nutně mnohem dřív, ministři v Lánech vám to řeknou.


