Souboj mentalit

Podle opozičního lídra a bývalého premié­ra Andreje Babiše jsou komunální volby referendem o vládě. Je to samozřejmě nesmysl, protože ve většině měst se volí podle toho, jak si vedla jednotlivá zastupitelstva a starostové a co lidem, městu, obci nabízejí ti nově příchozí. Platí to i o Praze, i když právě hlavní město je asi tou největší výjimkou. Ne snad, že by tu probíhal Babišův plebiscit o vládě, ale je pravda, že to, co se děje v metropoli, se dříve nebo později nějak projeví v celostátní politice. Praha je největší a nejbohatší město v Česku, rozhoduje velké volby, a tak je velmi důležité sledovat i ty malé.

Když v roce 2018 vyhráli volby v Praze Piráti, byla to předzvěst jejich vstupu do vládních komnat, což se také tři roky poté stalo. Zdálo se, že nová pirátská politika, již většina politologů označuje jako specifický levicový liberalismus, postupně vytváří nový politický trend. Piráti a s nimi Praha Sobě nabízeli politiku prostou klientelismu starých spojení, jež Prahu ovládaly od 90. let minulého století. Přestože se jim během čtyř let vyhnuly větší skandály, předvolební boj je veden ve stínu aféry Dozimetr a radního za STAN Petra Hlubučka, která dopadá i na tuto část vládnoucí pražské koalice.

Opozice dominuje

A tak není divu, že v předvolebních průzkumech dominuje pražská opozice, v tomto případě Spolu pro Prahu, kopírující do velké míry úspěch ODS, KDU-ČSL a TOP 09 na celostátní úrovni. Podle průzkumu společností Data Collect a Kantar, vytvořeného na začátku září pro Českou televizi, má Spolu pro Prahu volební potenciál 38,5 procenta. V parlamentních volbách v říjnu 2021 přitom pro toto seskupení v Praze hlasovalo 40 procent voličů.

Jde o jistý dozvuk parlamentního nadšení, kdy Spolu a Piráti se STAN bojovali o vytlačení Babiše z vlády a pražským voličům přišla jako nejsilnější a nejstabilnější koalice Spolu s lídrem Petrem Fialou v čele. Piráti se ve volebním potenciálu pro pražské volby drží na druhém místě, jejich 28 procent je však poněkud iluzivní číslo. V řadě průzkumů volebních preferencí Piráti dosahují hranice deseti procent, tedy pouze 40 procent svého potenciálu. Myšlenkový příklon tu je, ale důvěra v praktický výkon v politice se zdá být už menší. Třetí nejsilnější potenciál drží ANO (25 procent), Praha Sobě (22).

Opět – Babišovo ANO mělo v parlamentních volbách před rokem v Praze solidních 17,5 procenta a i pro nevýrazného lídra typu Patrika Nachera asi nebude problém takový výsledek zopakovat. Praha Sobě na celostátní úrovni nepůsobí, stále se soustřeďuje na práci ve městě, ale i toto seskupení kolem starosty Pra­hy 7 Jana Čižinského trpí mediálním dopadem aféry Dozimetr. Bývalá členka ko­alice za STAN Hana Marvanová, která na Praze 11 kandiduje s podporou ODS do Senátu, dokonce tvrdí, že Praha Sobě má peníze z Hlubučkových aktivit. Čižinský to rezolutně odmítá, psychologicky bohužel platí efekt „na každém šprochu, pravdy trochu“, jenž odezní nejdříve po volbách.

Symbolický návrat

Odchod Marvanové směrem k ODS je symbolický. Politička, jež se dříve v Praze přimkla k novým hnutím, se vrací k ODS, v níž v Praze dominují lidé kolem Bohu­slava Svobody. Je to tatáž strana, z jejíchž řad Marvanová utíkala právě proto, že dělala klientelistickou a ideologickou politiku. Návrat rebelky Marvanové do staré stáje lze číst jako pokus o oživení politické tradice 90. let: vzít si to dobré, které tehdy vznikalo, a pokusit se to rozvíjet v novém světě, který i v Praze přichází v podobě nových požadavků na dopravu, výstavbu nových bytů a občanské infrastruktury. „Ve Spolu jsou šíbři a kmotři,“ kontruje v rozhovorech Jan Čižinský. Podobně primátor za Piráty Zdeněk Hřib soustředil svou kampaň na odhalování ODS, lídra koalice Spolu pro Prahu, jako mastodonta české politiky, který svým závanem minulého myšlení ohrožuje stabilitu metropole.

Lídr Spolu, poslanec za ODS Bohuslav Svoboda, se v závěru kampaně raději moc neukazuje. V několika rozhovorech se totiž problematicky vyjadřoval o škodlivosti automobilové dopravy na lidské zdraví, která prý není zase tak velká. Kromě toho chválil lídra ANO Patrika Nachera jako „kvalitního člověka“, což mezi lidmi, nakloněnými veřejně na sociálních sítích volbě Spolu, vyvolalo upřímný děs. Koalice Spolu a ANO, která by Praze mohla vládnout, by byla jakýmsi prototypem celostátního vládnutí ve chvíli, kdy z pozice lídra odejde Andrej Babiš. Není to možnost fantaskní a zcela nereálná.

Nacher a jeho ANO se totiž s ODS shodnou v deregulaci dopravy a nové výstavby, která v mnohém připomíná plány z 90. let. Podobné styčné plochy ve stylu a vidění se najdou i jinde. Spojujícím prvkem je i chápání města jako prostředku, tedy nejen místa k podnikání. Dominance pohodlné automobilové dopravy všude, kam se dá dojet, je v přímém protikladu k politice otevírání širšího centra pěším a cyklistům, které razí Piráti a Praha Sobě a podporuje STAN bez Hlubučka.

Referendum o vládě budoucí

Volby v Praze se tak mohou jevit jako srážka času či souboj přemýšlení o městě ve verzi 20. a 21. století. Někdy je ta srážka odlišných realit a vizí komická, když se na jedné straně sejdou fotografie předvolební kampaně primátora Hřiba, ukazujícího nové tramvaje a oznamujícího sázení milionů stromů, zatímco hned vedle lze číst rozhovor lídra ODS o potřebě nových jízdních pruhů a parkovišť. Člověk nemusí být ani na jedné straně této politické bitvy, aby si všiml, jak rozdílná je to estetika, přestože, satiristicky řečeno, pro některé vyhraněné pozorovatele tu bojuje „zelený fašismus“ proti „fašismu aut“, čili jde o vyhraněný ideologický spor ve stylu velkého českého ideologa 90. let Václava Klause.

V tomto kontextu také vypadá jinak účast Klausova dlouholetého pomocníka Petra Macinky, jenž kandiduje v Praze s projektem s příznačným názvem Motoristé sobě. Spor dvojího „fašismu“ vyřešil Macinka tím, že by ulice ponechal autům a všechny ostatní nechal jezdit MHD, která by byla zadarmo. Ano, žádná kampaň se dnes už neobejde bez silného politického humoru, který kromě Klausova Macinky obstarávají i jiné strany a hnutí kandidujících i v jednotlivých městských částech.

Linie hlavního střetu je tedy v Praze jasná: současná vládnoucí koalice proti minulé garnituře. Spor, jak bylo naznačeno, to nebude ani tak programový, nýbrž v naladění mysli a budoucích vizí. Spolu, Piráti, STAN nebo Praha Sobě se přece shodnou v potřebě pražského okruhu, jehož novou projektovou dokumentaci, vypracovanou týmem pod vedením architekta a bývalého primátora Jana Kasla, podává lídr STAN Petr Hlaváček jako volební trumf. Všechny strany také počítají s opravou silnic, modernizací MHD, všechny slibují vylepšení bytové nabídky, která by měla konečně zbavit Prahu nálepky nejdražšího bydlení v Evropě. Úvahy na stejná témata ale – zdá se – probíhají ve zcela odlišném režimu dvou paralelních mentalit, které spolu prakticky vůbec nerezonují.

Je-li tedy pravda, že Praha vždy naznačuje nové trendy, to, jak se bude politika vyvíjet v dalších letech, nejsou víkendové komunální volby referendem o dnešní, nýbrž o budoucí vládě. V podzemních proudech její budoucnosti se česká společnost pere o podobu modernity dvacátých a třicátých let 21. století. Toto je naše malá kulturní válka. Dá se ten spor nějak stručně shrnout? Proč to nezkusit: restaurace „starého dobrého Česka 90. let“ versus „europeizace města pozdní doby“.