Štosování na startu k luně

Je to k neuvěření. Stalo se to v prosinci 1972, tedy již skoro před padesáti lety. Vesmírná mise s označením Apollo 17 vyrazila ze Země k Měsíci. Dvojice amerických hrdinů – pilot lunárního modulu Harrison Schmitt a velitel letu Eugene Cernan – pak 11. prosince sestoupila na měsíční povrch, aby na Měsíci strávila celkem 75 hodin, zhruba 22 hodin v terénu. S užitím vozítka Lunar Rover získali přes metrák hornin a dopravili je na modrou planetu. Kromě jiného pořídili slavnou fotku, přezdívanou modrá skleněnka, jak coby „Měsíčňané“ vidí svoji vzdálenou matičku Zemi.

Eugene Cernan, jenž byl po otci slovenského a po matce českého původu (Cernanův děda se jmenoval Štefan Čerňan), je dosud posledním člověkem z dvanácti, jehož šlépěje se do měsíčního prachu otiskly. Rodák z Chicaga byl na třech vesmírných misích, přičemž si na dvě z nich vzal malou československou vlajku, již pak v roce 1974 při návštěvě vlasti svých předků tajně předal zástupci Astronomického ústavu ČSAV jako památku na let.

Na Apollo naváže Artemis

Češi ani Slováci se na Měsíc jistě jen tak nedostanou, ale hned šestice států chystá mise ke kulaté oběžnici ještě letos. Zatím bez lidských posádek a s velice rozličnými ambicemi. Tu hlavní pozornost na sebe dozajista strhne projekt americké kosmické agentury NASA zvaný Artemis. Proč je pojmenován právě takto? V řeckém bájesloví byla Artemis sestrou boha Apollóna, po anglicku Apollo, a stejně jako on měla ve své božské gesci, jak by se dnes řeklo, svítící Měsíc nad hlavami lidí.

Velkolepý program, jenž má během let celkově stát astronomických 93 miliard dolarů čili přes dva biliony korun (!), počítá výhledově s opětovným vysláním lidí na vesmírné těleso – nejprve na Měsíc a pak toho všeho využít i k premié­rové cestě na vysněný Mars. „Ovšem USA jsou jen jedním ze států nebo také soukromých firem, jež hodlají co nevidět vyslat své mise, což někteří vědci zmiňují jako potenciálně nový zlatý věk objevování Měsíce. Ale věda není tou jedinou hnací silou. Plejáda misí mimo jiné signalizuje narůstající ambice řady národů i komerčních hráčů předvést své technologické možnosti a ukázat se světu, zvláště když se lze dostat na Měsíc jednodušeji a levněji než kdy dříve,“ upozorňuje vědecký časopis Nature ve svém květnovém vydání.

Američané jsou vesmírnými lídry – a s NASA pochopitelně úzce spolupracuje i Evropská kosmická agentura (ESA), která má na budoucím raketovém nosiči i své logo –, avšak do pelotonu „závodníků“ se přidávají noví, nadaní soutěžící. Kupříkladu Jižní Korea. Ta chystá na cestu projekt Korean Pathfinder Lunar Orbiter (KPLO), který bude „prvním krokem k ověření jihokorejské schopnosti ve výzkumu Měsíce“, jak říkají asijští vědci. Známá technologická vyspělost korejských firem, průmyslu a IT gigantů dává tušit, že nepůjde o žádné béčkové snažení.

S ambicemi Indů i Arabů

Rovněž další konkurent, Japonsko, hodlá letos – aspoň trošku – dobýt lunu. Modul Smart Lander for Investigating the Moon (SLIM), za nímž stojí tokijská firma ispace plus státní vesmírná agentura JAXA, má přistát na měsíčním povrchu tak přesně, jak to zatím nikdo jiný nedokázal. Inu, jsou to Japonci! Akce je plánovaná ke konci roku. To Indové, kteří mají letět v srpnu či později s projektem Chandrayaan-3, se pokusí napravit neúspěch předchozí mise Chandrayaan-2 z roku 2019, kdy těsně před přistáním ztratili kontakt s modulem Vikram. Na povrch by tak v tomto roce rádi bezpečně „posadili“ modul i lunární vozítko – rover. Jen pro zajímavost: historie pamatuje asi dvacítku podobně neúspěšných výprav a pádů na Měsíc, v témže roce jako Indové havaroval i izraelský privátní projekt s názvem Beresheet.

Rusko, jež si vojenskou agresí na Ukrajině fatálně zničilo reputaci a způsobilo si problémy v importu technologií kvůli odvetným sankcím řady zemí, plánuje na červenec start modulu Luna-25,

který má přistát v oblasti jižního pólu Měsíce. Má jít o první ruský měsíční „výsadek“ od roku 1976, ovšem kdo ví, jak bude v ekonomicky chřadnoucí zemi fungovat Roskosmos a státní kosmický program… Navíc Rusové na letišti Hostomel zničili největší dopravní letoun světa, ukrajinský Antonov An-225 Mrija, který klientům vozil různé komponenty raket.

O peníze se ovšem nebojí ropní šejkové, takže Spojené arabské emiráty se nejspíše pobaví novou hi-tech hračkou. Jmenuje se Rašíd a jde o desetikilové autíčko s vědeckými přístroji, jež má brázdit hrbolatý povrch plný kráterů. Mělo by navíc jít též o pozoruhodnou premiéru v dalším smyslu: pokud se to povede, půjde vlastně o první „komerční let“. Nikoli proto, že se na vývoji podílela již zmíněná firma ispace, ale arabský rover má na orbit dopravit raketa společnosti SpaceX z portfolia nejbohatšího člověka světa Elona Muska.

Vědci vzrušení… a nadšení

Štosování účastníků na startu těší odbornou a vědeckou komunitu. Experti vesměs očekávají, že investice tolika zemí do kosmického výzkumu přinesou – skoro jako vždy – nové nápady, nové a lepší materiály, práci pro hi-tech průmysl i podstatné poznatky o chodu světa, protože proud získaných informací a dat z málo probádaného Měsíce bude enormní. Dá se navíc výhledově očekávat „běžnější“ provoz na trase mezi Zemí a jeho oběžnicí, zlevnění cest i eventuální založení měsíčních základen, jež se mohou stát přístavem pro cestu k Marsu.

„Je to vzrušující a obrovsky důležité, když se tolik národů zapojuje do flotily lodí směřujících k Měsíci,“ řekl magazínu Nature planetární geolog James Head z americké Brown University. „Je tam přece tolik nezodpovězených otázek, jež mohou být řešeny za pomoci rozličných robotických i lidských dovedností,“ dodává muž, jenž školil astronauty misí Apollo.

Nadšení jsou mnozí kolegové z oboru, jimž po dlouhá léta vysychal tok důkladných informací o měsíčních horninách a tamních jevech. „Pokud mise naplánované na rok 2022 uspějí, bude to doslova renesance v lunárním výzkumu a objevování. Přibude bádání. Měsíc je vstupní bránou do sluneční soustavy, speciál­ně pro lidské výpravy,“ líčí Clive Neal, lunární geofyzik z University of Notre Dame v Indianě. Nesmíme zapomínat ani na čínské aktivity: dvojice projektů Čchang-e 4 a 5 tam sbírala data od roku 2019; další má letět za dva roky.

Je vysoce pravděpodobné, že všichni neuspějí. Velká očekávání však vědci mají od Korejců, jejichž KPLO plánuje nejméně rok operovat 100 kilometrů nad povrchem a pomocí unikátní kamery od NASA nazvané ShadowCam si má „posvítit“ na dosud permanentně zastíněná místa měsíčního povrchu – na hlubší krátery, kde se porozhlédne po různých geologických anomáliích. Ve výbavě má létající Korejec i další sofistikované instrumenty: polarizační kameru PolCam nebo magnetometr KMAG, jenž odhalí i tajemství pod zemí.

Jiné úkoly má japonský SLIM, jejž vynese do vesmíru raketa z vesmírného střediska na ostrově Tanegašima. Modul ve tvaru zhruba dvoumetrové kostky je experimentem pro velmi precizní přistávání, což by mohly využít jeho následovníci. „Špendlíkově přesné přistání je nezbytnou technologií pro další generace lunárních výzkumů,“ míní Šiničiró Sakai ze státní agentury JAXA, japonské obdoby americké NASA či evropské ESA. Podle něj by nový přístup měl zabezpečit sestup na povrch s přesností do sto metrů od vytčeného cíle oproti dosavadnímu výběru vhodné, ale rozsáhlejší přistávací plochy. I vyslanec Nipponu samozřejmě nese výzkumné vybavení: kamerku na spektroskopický výzkum, především olivínů.

Věda i byznys? A lidé?

Už i laikové dávno zaznamenali, že po vesmírných aktivitách pošilhávají privátní společnosti, a nejde jen o dopravu, jako je Virgin Galactic miliardáře Richarda Bransona (který letěl loni v červenci na premiérový trip do nižšího vesmíru), či Muskovy projekty SpaceX (doprava) a spřízněný Starlink (satelity, internet). Americká NASA rovněž podporuje a zkouší různá partnerství s byznysem včetně uvažované přepravy soukromých zařízení na Měsíc; pro komerční záměry nabízí i část ve svém obřím programu Artemis. Do nevypsaných závodů o to, která firma první stane na Luně, může promluvit především zmíněný ispace: „Dopravit komerční modul na Měsíc by byl významný počin. Zájem o lunární objevování z komerčních pohnutek už nabývá na síle,“ podotýká Hideki Šimomura, technologický šéf společnosti.

Žádný koncern – a to ani obří Apple, Muskovo impérium či další – si ještě netroufají jen tak nainvestovat oněch 93 miliard dolarů z ruky (byť Twitter má stát 44 miliard). Ambice programu Artemis jsou věru hvězdné: vrátit lidské posádky na Měsíc a jít ještě dál, kam se nikdo zatím nevydal, slovy Star Treku…

Letos 17. března se v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě cvičně otevřely největší dveře světa na vysokém „věžáku“, aby odhalily obří a zatím nejsilnější raketu, jakou kdy lidé postavili. Má bezmála sto metrů. A poletí k Měsíci; měla by na palubě nosit po pěti dekádách i lidskou posádku. Éru pod patronátem bohyně Artemis chce NASA odstartovat koncem letošního roku prvním vypuštěním této megarakety nazvané Space Launch System (SLS).

Premiérový vzlet – mise Artemis 1 – ještě s lidmi nepočítá; měla by přinést bezpilotní let s cestou tam a zpět mezi 26 až 42 dny. Inženýři doufají, že pokud se vše zdárně povede, dostanou se lidští astronauti na měsíční jižní pól už konci roku 2025. Do tří let! Očekávání jsou obrovská: pakliže Amerika bude ochotná dávat na každý let miliardy dolarů, mohl by program Artemis přinést revoluční zájem nejen o vědu a technologie, ale i o školství – jako to dokázalo Apollo.

Co může být více vzrušující, než (opět) sledovat cesty člověka do vesmíru? S vědomím, jak ohromeně celý svět prožíval mise Apollo, si představme astronauty 2.0 vybavené dnešní technikou, foťáky, kamerami a online přítomností – nejen na sociálních sítích. Doug Harley, někdejší americký astronaut, jenž na orbitě obletěl Zemi, říká, že opětovné vyslání člověka na Měsíc bude „mimořádný zářez do lidské historie“. A dodává: „Lidé jej zase uvidí na vlastní oči – po více než padesáti letech. Bude to pecka! A bude to hodně virální, takovéto obrázky.“

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově