Tanec na hraně vtipu

Tenhle text rozhodně není epilogem kariéry Billa Murrayho, ale možná předznamenává konec jednoho zajímavého filmového projektu, na čemž má prostořeký Bill tak trochu „zásluhu“. Jmenuje se Being Mortal a měl být srdcovkou amerického komika indického původu Azize Ansariho, jehož možná znáte z netflixovského seriálu Mistr amatér (Master of None). Anebo možná neznáte, protože devětatřicetiletý Aziz se v celovečerácích teprve rozkoukává.

Being Mortal měl být jeho režijním debutem, k němuž si napsal scénář s tím, že si zahraje i hlavní roli. Snímek vychází ze stejnojmenného knižního bestselle­ru Atula Gawandeho. Kniha pojednává o roli medicíny a lékařů v koncovce života každého z nás, ale Ansariho oslovilo i to, že Gawande měl zjevně indické rodiče ze stejného těsta jako on. Posedlé úspěchem svého syna v „nové zemi“. Gawande se stal uznávaným doktorem, Ansari by si ho mohl alespoň zahrát a Bill Murray ve vedlejší roli by přitáhl do kina víc diváků. Jenže…

Deset dnů po začátku natáčení se na place „něco“ stalo. Sám Murray to popisuje jako nepovedený vtip. „Řekl jsem něco jedné ženě ze štábu a myslel jsem to v legraci. Zjevně to zas tak vtipné nebylo.“ Ona žena podala stížnost a producenti v éře #MeToo okamžitě zmáčkli červené tlačítko, než se vše roznese po sociálních sítích. Právě okamžité zastavení natáčení ovšem přineslo totožný efekt, tedy s tím rozdílem, že se tím pohřbily šance nejen pro Murrayho, ale i pro Ansariho. Studio odložilo premié­ru na rok 2023, dokud si to obě strany „ne­vyříkají“. Jenže herci kalibru Billa Murrayho většinou mají nabité kalendáře a šance, že se všichni sejdou na place o půl roku později, se s každým dalším týdnem snižuje.

Je ironií, že Aziz Ansari čelil v roce 2018 nařčení ze sexuálního obtěžování. Online dav ho odsoudil během několika minut, ačkoli se rychle ukázalo, že šlo pouze o zpackané rande a odlišná očekávání na obou stranách. I Netflix však tehdy dupl na brzdy a v další sezoně zmíněného seriálu Mistr amatér dal komikovi minimum prostoru a soustředil se na vedlejší postavy. Trvalo čtyři roky, než se Ansari vyškrábal do původních pozic a rozběhl přípravy vysněného projektu.

Tenhle článek rozhodně nebude křížovou výpravou proti #MeToo, ale nečekejte ani vyčerpávající životopis Billa Murrayho. Ten totiž nikam neodchází. Na následujících řádcích lze ale snadno prezentovat, jak se mění vnímání rozpustilého humoru v poslední dekádě a proč bude podobných případů bohužel přibývat.

Odříkaného chleba největší krajíc

Kdo si článek rozečetl kvůli Murraymu, ten nemusí otáčet jinam, protože Bill Murray a průšvihy na place jdou k sobě jako sekaná a nakládané okurky. Dnes jedenasedmdesátiletý herec je pověstný svým metodickým přístupem, kdy je těžké rozeznat, zda zůstává v postavě, nebo je sám sebou a jen prostě nechce být za každou cenu vtipný a upovídaný. To je základní pravidlo při setkání s komikem. Hlavně po něm nechtějte, aby na povel řekl něco vtipného nebo vás zaručeně rozesmál.

Murray vyrostl v přísném katolickém prostředí, takže vás nepřekvapí, že byl z osmi dětí a chtěl se, pokud možno co nejrychleji, dostat… no, kamkoli! Slovní přestřelky mezi sourozenci se samozřejmě do budoucí kariéry komika počítají, ale bylo to až ve dvaceti, kdy se Murray konečně utrhl ze řetězu. Po vystudování jak jinak než katolické střední, kdy rebeloval alespoň účastí v dramaťáku a založením vlastní rockové kapely, se rozhodl propašovat pět kilo marihuany a ke svojí smůle sousedovi v letadle řekl, že má v kufru bombu. Nabízí se vzpomenout větu z úvodu: „Řekl jsem něco a myslel jsem to jako vtip. Zjevně to tak vtipné nebylo.“ Murray vyfasoval podmínku a nucené práce.

Bylo to v době, kdy už na něj i jeho sourozence byla matka sama, protože otec zemřel o tři roky dříve kvůli komplikacím s cukrovkou. Starší bratr Billovi sehnal místo v chicagské improvizační skupině The Second City, kterou tehdy vedl slavný Del Close. Možná to jméno slyšíte poprvé, ale pod jeho rukama se rodily komediální talenty jako Dan Aykroyd, John Candy, Stephen Colbert, Tina Feyová, Amy Poehlerová nebo bratři Belushiové. Právě John Belushi si mladého Murrayho vytáhl do New Yorku, kde se rozjížděla rozhlasová show pod hlavičkou National Lampoon, což byl brand sdružující ty nejdrzejší komiky v Americe.

Ostrý brk i jazyk

Koho zajímá fascinující historie téhle party, ten si může na Netflixu pustit snímek A Futile and Stupid Gesture. Je to hezká výprava do sedmdesátých let, kdy jste mohli holky balit na to, že jste vtipní, a lidé vám cpali peníze horem spodem, protože jste na rozdíl od nich měli nápady. Tahle „vzpoura šprtů“ v podstatě v New Yorku v druhé polovině sedmdesátek rozjela slavnou televizní show Saturday Night Live, jejíž sláva trvá dodnes.

Bill Murray byl u toho a díky svému talentu a schopnosti pronášet i nejspolehlivější vtipy s pokerovým obličejem se stal ozdobou show, ale i moderátorem vlastní rozhlasové relace. S Haroldem Ramisem pak začal dělat i na filmech a svoje zkušenosti sběrače míčků na golfovém hřišti zúročil v komedii Caddyshack (1980). Kdo mohl tušit, že jeho letní brigáda povede k tak obřímu hitu. Murray si v něm ale zahrál jen vedlejší roli a čekal na velkou příležitost.

Málo se to ví, ale Murray chtěl být charakterním hercem. Když mu na stole přistála možnost zahrát si v Krotitelích duchů (1984) poté, co se jeho kamarád John Belushi ufetoval k smrti, dlouho to zvažoval, ačkoli se ve filmu měli objevit i další jeho kolegové a kamarádi (Harold Ramis, Dan Aykroyd). Nakonec roli vzal, aby mohl investovat peníze do srdcového projektu, který však totálně pohořel. Murray byl po premiéře Krotitelů duchů žádaným zbožím, ale sám ze sebe byl zklamaný, a tak se na čtyři roky stáhl do ústraní a odjel studovat filozofii na francouzskou Sorbonnu.

Přirozeně jízlivý hrdina

Hlad po jeho talentu paradoxně během let vzrostl, a tak si za druhé Krotitele duchů mohl říct o rekordní honorář a následně si zahrát v několika filmech, jež otestovaly plnou šíři jeho hereckého rejstříku (například A co Bob? z roku 1990). Komerčním vrcholem jeho kariéry zůstávají Krotitelé duchů a další film, který natočil s Ramisem, u diváků neskutečně oblíbené Na Hromnice o den více, v nichž se životem unavený reportér ocitá v časové smyčce. Málokdo ví, že v zákulisí se Murray s Ramisem pohádali vlastně už nad první verzí scénáře. Ramis chtěl točit přímočarou komedii, Murray zas vyzdvihoval filozofické podtóny. Výsledek je někde mezi, ale po náročném natáčení a rozpačitém přijetí druhých Krotitelů duchů to byly definitivní vidle hozené do jejich vztahu, které Murray až s velkým zpožděním pracně vytahoval a omlouval se.

Nebylo to zdaleka poprvé, protože už na place Saturday Night Live se popral s Chevym Chasem (další horkou hlavou v komediální branži), při natáčení A co Bob? hodil po Richardu Dreyfussovi vzteky popelník a na Lucy Liu při nácviku jedné scény v Charlieho andílcích (2000) taktéž verbálně nenechal niť suchou. Tohle špinavé prádlo se na veřejnosti obvykle pere s odstupem několika let a většina zúčastněných přiznává, že Bill je neuvěřitelný talent a milý chlápek, kterému to však občas ujede ve smyslu „co na srdci, to na jazyku“.

Tohle vám nikdo neuvěří

Zároveň je Bill Murray člověk, kterého nikdy nebudete mít přečteného. Dan Aykroyd mu už v osmdesátých letech vymyslel přezdívku Murrikán od slova hurikán, protože si prý při výkyvech jeho nálad nikdy nemůžete být jisti, co se stane v následující minutě. Hodný a neškodný Bill se může proměnit mávnutím proutku ve vašeho největšího nepřítele, jenž vám obrátí život vzhůru nohama. Může se objevit kdekoli a udělat cokoli, jak je ostatně naznačeno v knize The Tao of Bill Murray, kterou v roce 2016 novinář Gavin Edwards poskládal z historek a vyprávění Billových přátel a „obětí“.

Hlavním mottem a častou Murrayho hláškou je „tohle vám zaručeně nikdo neuvěří“. Následují absurdní situace, v nichž Bill krade lidem z auta stojícího na červené brambory z kufru, rozdává peníze z kapes svých známých bezdomovcům na chodníku, servíruje zadarmo pizzu uprostřed New Yorku, zjeví se zčistajasna jako barman ve vyhlášeném londýnském podniku nebo ho zastaví policie ve dvě ráno, jak řídí opilý golfový vozík uprostřed Stockholmu.

Ve světle podobných historek samozřejmě události z natáčení jeho nejnovějšího filmu Being Mortal nevyznívají tak nevinně. Murray se vždycky nakonec omluví, ale ani to nemusí stačit. Producentka Laura Ziskinová s ním ukončila dlouhodobou spolupráci poté, co ji z legrace hodil do jezera. Fanoušek, který si řekne o podpis, může skončit s cenným suvenýrem, nebo také s pořádnou boulí. Bill Murray nemá agenta, což může být osobní rozhodnutí, ale také známka neschopnosti s jakýmkoli rozumně vyjít, tím spíš, když herec často dlouhé dny a týdny nebere telefony a občas prostě a jednoduše zmizí… Aby se pak objevil na druhé straně planety a plnil titulní stránky nějakým svým excesem, který může a nemusí být připsán na vrub jeho metodické přípravy na budoucí roli.

Zkrocení zlých mužů?

Někteří nad poslední Murrayho příhodou mohou mávnout rukou a svést ji na vrtochy „starých bílých mužů“, jiní zas vykřikovat, že „karma je zdarma“. Byl to právě internet, co udělal z Billa Murrayho národní poklad a pro někoho i symbol starých dobrých časů, kdy frčel kontroverzní humor a každá sranda byla ospravedlnitelná.

O pár let později je to kupodivu opět internet, který vystavuje podobnému chování nekompromisní stopku. Často sice předběžně, aniž by bylo jasné, co se vlastně komu přihodilo, ale neházejme Murrayho lumpačení do jednoho pytle s konfrontacemi komiků na akademické půdě (členové Monty Pythonů kvůli tomu zcela přestali vystupovat na britských univerzitách) nebo rozhořčením nad posledním stand-up speciálem Davea Chappelleho na Netflixu.

To jsou samostatné kategorie, které možná naznačují, že vnímání humoru se může cílovku od cílovky lišit, ale rozhodně nikomu nevěší na obličej náhubek. Murrayho případ spíše naznačuje, že tohle klackovité chování, často skrývané za „divokou náturu“, už dnes celebritám – jakkoli slavným a legendárním – projde jen před kamerou a podle jasně dohodnutého scénáře.