Temné stránky nejbohatšího muže světa

První měsíce po vystřídání Jacka Dorseyho v čele Twitteru si Parag Agrawal zřejmě představoval jinak. Chtěl tlačit na růst, plánoval posílit pozici firmy ve své rodné Indii. A pak mu do toho se svým údajným bojem za svobodu slova vpadl Elon Musk. Ten s diplomacií sobě vlastní na sebe strhl veškerou pozornost. Twitter se tak naráz ocitl v pomyslném oku hurikánu, kde vzduchem létají nabídky (na nepřátelské převzetí) či ultimáta, v nichž se šermuje filozofickými pojednáními o svobodě projevu a kde se z křišťálové koule věštilo, co vlastně Musk myslí vážně a co je jen výplod jeho „občas rychleji mluví, než myslí“ nátury. Nakonec se ukázalo, že Musk „netrollil“. A na začátku minulého týdne došlo k dohodě, že si Twitter k Tesle a SpaceX za sumu 44 miliard opravdu přikoupí.

Ve světle ovládnutí celého Twitteru je ta částka vlastně nepodstatný detail. Ale něco ukazuje. Musk svůj útok na Twitter zahájil oznámením nakumulování devítiprocentního podílu. Porušil při tom zákon, který mu přikazuje v případě překročení pěti procent informovat americkou Komisi pro cenné papíry. Muž se jměním odhadovaným na 265 miliard

dolarů tím podle analytiků ušetřil pro něj „zanedbatelných“ 150 milionů dolarů. Jak je to možné? Musk po 24. březnu nakupoval cenné papíry za kurz okolo 39 dolarů. Po oznámení, že vlastní přes devět procent, cena akcií sociální sítě vyletěla na newyorské burze nahoru o 27 procent, z 39,31 dolaru na téměř 50 dolarů. To ukazuje, že zatajením překročení pětiprocentního podílu mohl Musk v následujících dnech nakupovat akcie levněji, než kdyby byla transakce veřejně známa. Za jeho – ať už úmyslnou, či neúmyslnou – chybu mu hrozí pokuta. Nejspíše to však budou nanejvýš stovky tisíc dolarů.

Miliardář tím potvrdil charakteristiku jedince, který nemá morální problém hrát na hranici, nebo dokonce mimo tradiční pravidla. Což je vlastnost, jež se více či méně propisuje všemi kapitolami podnikatelské kariéry Elona Muska. Ta je doposud na linii PayPal – Tesla – SpaceX veleúspěšná, zároveň ale lemovaná pře­šlapy, které by „méně kultovnímu“ lídrovi značně špinily pomyslný štít.

Bojovník za svobodu slova…

Byla to na začátku dubna zpráva, jež na několik hodin ovládla svět – mini­málně mediálního byznysu –, který se jinak převážně točí kolem války na Ukrajině, inflace, zvyšování úrokových sazeb, covidu v Šanghaji nebo narušených dodavatel­ských řetězců. Elon Musk si jen tak oznámil, že kontroluje více než devět procent akcií Twitteru, své oblíbené sociální sítě! A odstartoval tři týdny trvající mýdlovou operu, kdy se přetlačoval s vedením firmy a nabízel, že koupí celou společnost a stáhne ji z burzy. Vedení Twitteru se nejprve bránilo a snažilo se pokus o „nepřátelské převzetí“ odvrátit. Musk nakonec dokázal svou nabídkou na 44 miliard dolarů správní radu firmy přesvědčit. Minulé pondělí se s ní pak dohodl, že za tuto sumu celý Twitter získá.

Mediálním světem se naplno rozjely spekulace, co bude se sociální sítí, kterou používá na 200 milionů lidí, vlastně dělat. Zřejmě nejsilnější náznak Musk poskytl v polovině dubna na konferenci TED, kde se ve zjevně dobře načasovaném a dlouho očekávaném rozhovoru se zakladatelem a šéfem TED Chrisem Andersonem měl označit za „absolutního zastánce svobody projevu“. A prohlásil, že považuje za zcela zásadní, aby exis­tovala platforma pro naprosto svobodné vyjádření.

Což okamžitě vzbudilo vlnu komentářů poukazující naopak na nutnost boje s dezinformacemi, jež se právě na Twitteru často vyskytují a ovlivňují veřejné mínění, respektive ohýbají politickou nebo obchodní soutěž. Musk na konferenci TED ovšem zároveň hovořil o nutnosti dodržovat zákony jednotlivých zemí, kde Twitter působí, a šel by též do boje s nástroji, které ohýbají fungování Twitteru (spamboty, podvodná schémata). Zatímco Muskova fanouškovská družina je z plánů svého guru nadšena, experti na sociální sítě i komentátoři se vesměs shodují, že Elon Musk zase jednou rychleji hovořil, než myslel. Což se mu, nutno říct, nestalo poprvé.

…nebo geniální sociopat?

Musk dlouhodobě potvrzuje, že podnikatelští géniové bývají komplikovaní. „Je neuvěřitelný, pokud jde o podnikání, ale schopnost empatie s ostatními lidskými bytostmi mezi jeho nejsilnější stránky rozhodně nepatří,“ charakterizoval svého padesátiletého sourozence jeho mladší bratr Kimbal. A seznam důkazů tohoto tvrzení opravdu není úplně nejkratší. Posmívá se starším, konkurenci, menšinám i covidu, pro tvrdé slovo nejde zrovna daleko.

„Ten chlap je pedofil,“ komentoval Musk před deseti lety odmítnutí svého nápadu pomoci skupině thajských chlapců uvězněných v zatopené jeskyni speciálně sestrojenou ponorkou. Tím chlapem byl britský potápěč žijící v Thajsku Vern Unsworth a Muskovi se nelíbilo, že jako jeden ze šéfů záchranných prací tehdy označil Muskův nápad za pouhou „PR hru“. Další kontroverzní výroky měly následovat. Osm­desátiletého demokratického kandidáta na amerického prezidenta Bernieho Sanderse s jeho požadavkem na zvýšení míry zdanění superbohatých odpálkoval se slovy „zapomněl jsem, že ještě žiješ“. V podcastu u Joea Rogana si zase vedle jointu marihuany pustil pusu na špacír s konspiračními teoriemi ohledně pandemie covidu-19.

Vůči Muskovým tweetům shazujícím transgender jedince se vymezila i Muskova tehdejší partnerka a matka jeho dvou dětí Grimes. Slavné jsou též jeho invektivy směrem k byznysovým konkurentům. Apple je „odpadkový koš“ Tesly, Bill Gates je společnost pod jeho úrovní a Jeffu Bezosovi loni doporučil, aby trávil víc času než v jacuzzi v Blue Origin, firmě, jež v dobývání kosmu soutěží se SpaceX. Elon Musk zkrátka není v žádném smyslu slova korektní. A tato „vlastnost“ se plynule propisuje i do jeho podnikatelského stylu. Protože ani tam není hra „na pomezí pravidel“ jako v případě Twitteru pro Muska úplnou novinkou.

Jak si pohrát s cenami akcií

Právě ve dnech, kdy Musk odstartoval své tažení směřující k ovládnutí sociální sítě s bleděmodrým ptáčkem ve znaku, přišel z New Yorku – podle žalující strany – průlomový verdikt ve čtyři roky staré „machinaci“ s akciemi Tesly. „Zva­žu­ji stažení Tesly z burzy za cenu akce 420 dolarů. Financování zajištěno,“ tweetoval v srpnu 2018 Musk. Akcie pak reagovaly nejprve jedenáctiprocentním růstem, než se, v pochybách nad relevancí Muskova záměru, významně propadly. A část investorů tak nyní Muska žaluje kvůli podvodu, který měl spáchat – nyní soudně potvrzeným – lživým výrokem, když nikdy neměl v úmyslu akcie skutečně vykoupit. Soud nepřesvědčila ani Muskova výpověď, kde soudu tvrdil, že by „akcionářům nikdy nelhal“. Podle agentury Bloomberg tak dubnový verdikt federálního soudu v New Yorku vytváří předpolí pro květnovou soudní bitvu v San Francisku, kde se žalující strana bude moct soustředit na dokazování svých ztrát způsobených právě manipulativním výrokem Elona Muska.

Nejedná se přitom v tomto směru o ojedinělý Muskův přešlap. Loni v listopadu například zveřejnil „ne úplně smluvně dotažený záměr“ autopůjčovny Hertz pořídit si do flotily 100 tisíc elektro­mobilů s „T“ na předním chladiči. O pár dní později zase nechal své fanoušky hlasovat, zdali má z daňových důvodů prodat část svého podílu v Tesle. Ve všech případech se jednalo o kurzotvorné informace a akcie Tesly skákaly o jednotky procent. Přičemž někteří experti poukazují na to, že právě možnost zajistit si naprosto svobodnou platformu pro své výroky může být motivace za snahou ovládnout Twitter.

Použití nelegální strategie „pump and dump“ (kdy jedna strana obchodu posune pomocí PR prohlášení cenu aktiva „svým“ směrem) Muskovi ještě žádný americký státní návladní prokázat nedokázal. Záhy po výše zmiňované epizodě se stahováním Tesly z trhu za 420 dolarů za akcii ovšem Musk třeba „objevil“ miliardy potřebné na profinancování sítě rychlých nabíječek elektromobilů po Spojených státech. A nebyla to jediná událost, kdy byznysmen – asi spíš pro své pobavení než zbohatnutí – poškádlil trhy.

Ach, ten bitcoin

Investoři do kryptoměn by mohli vyprávět. Ti hojně patří k necelým 84 milionům současných Muskových followerů a s jistou nervozitou vyhlížejí každý jeho tweet. Ten totiž ve světle turbulencí, jež dokáže na cenových grafech vyvolat, do určité míry zpochybňuje celou definici krypta jako nezávislého aktiva. Nebo jak napsal list The Washington Post: „Je zajímavé, kterak v údajně decentralizovaném odvětví, jež má být odolné vůči vlivu jediné strany, tržní ceny stoupají nebo klesají na základě síly tweetů jednoho člověka.“ Tato reference byla směřována k dogecoinu, okrajové kryptoměně, s jejíž propagací Musk rád provokuje; sílu jeho schopnosti určovat náladu trhu poznali ale i fandové dominantního bitcoinu.

Loni v únoru to byla „láska na první pohled“. Tesla oznámila, že hodlá umožnit platit za své výrobky největší krypto­měnou a v pravidelném reportu na Komisi pro cenné papíry zveřejnila, že nakoupila bitcoiny za 1,5 miliardy dolarů. Zpráva zapadla do loňského býčího trendu, kde bitcoin lámal rekordní hodnoty a jeho akceptování Teslou měl být další milník. Budoucnost vypadala růžově, očekávaly se další megafirmy nebo státy, které naskočí, Musk byl považován za nového frontmana a některé konspirace jej dokonce ztotožňovaly s legendárním tvůrcem bitcoinu Satoshim Nakamotem. Během pár měsíců se ukázalo, že Musk není Nakamoto. A že jeho vztah ke kryptu je minimálně rozporuplný. V půli května už Tesla bitcoin přijímat nechtěla, další tweety s touto tématikou pak dokazovaly, že Musk se provokacemi kryptokomunity solidně baví a používá ji ke zvýšení svého vlivového dosahu. Část fandů bit­coinu pak peticí Muska vyzývala, aby se ke kryptu přestal úplně vyjadřovat a ideálně prodal svoje pozice, to ale samozřejmě nemělo valné naděje na úspěch.

Absolutní svoboda pro absolutního lídra

Nekonvenční, respektive mimo obvyklé mantinely. To je asi nejlepší definice osobnosti Elona Muska. S mužem, který má za sebou bezesporu řadu podnikatelských veleúspěchů, mají specifické zkušenosti jeho podnikatelští partneři, zaměstnanci, konkurence, finanční trhy a stále více i malých individuálních investorů. Musk dokáže kašlat na zavedená pravidla, nemá problém manipulovat s okolím, aby dosáhl svých cílů. V minulosti přiznal, že mu byla diagnostikována určitá forma Aspergerova syndromu, který se mimo jiné projevuje neochotou brát ohled na cizí názory či potřeby. A kvůli této stránce jeho osobnosti mu v dospělosti plastičtí chirurgové srovnávali nos, jehož ohnutí si Musk „svou specifičností“ v mládí vysloužil.

„Elon Musk je chvástal a pozér,“ cituje neoficiálně další velkou postavu současného Silicon Valley Petera Thiela ve své knize „PayPal Mafia“ novinář Max Chafkin. Právě s Thielem, jehož sám označuje za sociopata, se Musk nejprve odrazil skrze PayPal k prvnímu úspěchu, aby se následně rozžehnali a pustili se každý vlastní cestou, přičemž mezi sebou udržují „vlažné příměří“. Onen výše zmíněný výrok měl padnout neoficiálně, názor muže, jenž aktuálně do jisté míry definuje svou investorskou filozofií Valley (Thiel patří mezi rané investory Facebooku, Airbnb nebo Palantiru), však o něčem vypovídá. A Musk si pozornost davů opravdu dokáže užít. Stejně jako ji využít, minimálně k získání zájmu o své projekty. Veřejná pravidla limitující jeho prohlášení ho v jeho konceptu osobní svobody spíše omezují. S koupí Twitteru Musk získá kontrolu nad platformou prakticky pro jakékoli svoje prohlášení. O tom, že tuhle výhodu dokáže patřičně využít, nemusíme vůbec pochybovat.