Třetí světová válka: Bude, nebude?

Na Ukrajině zuří válečný konflikt už dvaadvacátý měsíc. Gaza je v troskách, respektive tam probíhají dočišťovací operace ze strany izraelské armády. Napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem je dlouhodobě vysoké. Stejně jako počet nových ohnisek potenciálních konfliktů (Hormuzský průliv, Jemen, západní Afrika). Geopolitická situace je nejméně stabilní za poslední léta a řada expertů vnímá na několika frontách rozjíždějící se konflikty jako ozvěny dob, ve kterých svět dvakrát zabředl do „globálního“ konfliktu (opakovaně s těžištěm v Evropě).

„Historie se rýmuje,“ konstatoval v rozhovoru pro agenturu Bloomberg litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis a poukázal na množství zemí, jež se v šiku houfují, aby se postavily USA a jejich spojencům. Termín „třetí světová válka“ se začíná ve veřejné diskusi objevovat podezřele často a někteří experti začínají řešit, jaký by tento typ konfliktu v 21. století mohl mít důsledky. A to politické, společenské nebo ekonomické.

Kdo má průmyslovou převahu

Poté, kdy 7. října ozbrojenci Hamásu napadli Izrael, si mnozí přestali pomyslně dávat pozor na ústa. A začali otevřeně hovořit o momentu, který může být analogií situace, kdy první světová válka začala jako konflikt mezi Rakouskem a Srbskem. Ani jedna strana tehdy nebyla globální silou, obě byly spojenci větších mocností. Podle některých hlasů lze zase Izrael aktuálně považovat za zástupce USA, zatímco Hamás nebo Hizballáh jsou jakýmsi tykadlem Iránu, respektive Ruska, nebo dokonce Číny. Jeden z těch zdrženlivějších, manažer hedgeových fondů Paul Tudor Jones, situaci vnímá „jen“ jako nejhrozivější a nejnáročnější, jakou kdy viděl, a za největší rizika pro současný globální mír označil právě Írán a Izrael. Jiní si nicméně servítky nebrali.

Část myslitelů – například ekonom Nouriel Roubini – se domnívá, že třetí světová válka minimálně na Ukrajině a třeba v kyberprostoru už začala. Sedm z deseti Američanů si podle průzkumu provedeného Americkou asociací psychologů po napadení Ukrajiny Ruskem myslelo totéž („jsme na pokraji WW3“). Stejný postoj – světový konflikt už začal – vyjádřil i známý hedge fund manažer Bill Ackman.

Zatím pouze před eskalací pak varoval Elon Musk, který se domnívá, že osa Rusko–Čína–Írán by v globálním konfliktu mohla přemoci Západ. „Nemáme drtivou převahu v průmyslové síle,“ citoval The Wall Street Journal z Muskova vystoupení na online panelu na síti X s uchazečem o republikánskou nominaci Vivekem Ramaswamym. „Základem války je ekonomická síla, zejména průmyslová výroba, v podstatě kolik tanků, děl a bezpilotních letounů dokážete vyrobit v porovnání s druhou stranou,“ vysvětloval Musk svůj postoj s tím, že svět by se měl snažit o co nejrychlejší mír na Ukrajině a normalizaci vztahů s Ruskem (za což se v médiích dočkal velké kritiky).

Na protější straně uvažování stojí jeden z nejrespektovanějších světových investorů současnosti Ray Dalio. Na svém blogu napsal: „Tyhle dvě války (Gaza, Ukrajina) budou spojence těchto zemí stát mnoho. Například USA nyní vedou zástupné války v Evropě a na Blízkém východě a zároveň se připravují na válku ve východní Asii. Jak se budou tyto války šířit, prodraží se. Naštěstí vývoj směrem ke světové válce mezi největšími mocnostmi (USA a Čína) ještě nepřekročil nezvratnou hranici, kdy se z udržitelné války, kterou nyní je, stává brutální konflikt mezi hlavními aktéry, mocnostmi a jejich spojenci,“ interpretuje současný stav věcí Dalio.

Ani na finančních trzích není riziko globálního konfliktu v tuto chvíli patrné a burzy především řeší snižování úrokových sazeb očekávané v příštím roce. Na druhé straně, jak upozornil komentář listu The Economist, spekulanti nemají zrovna skvělý „track record“ v předvídání globálních krizí. Další experti zasazují stále častěji objevující se narativ globálního konfliktu do urči­tého kontextu, kdy se má jednat o informační strategii Kremlu zdůrazňující rizika války pro Západ a snažící se těchto obav využít ke snížení podpory Ukrajiny, jak uvedl pro magazín Time Bryan Frederick, vedoucí politolog orga­nizace RAND Corporation.

Globální škody na obzoru

Ať je celková interpretace současných událostí jakákoli, zvýšené geopolitické napětí zatím globální ekonomice spíše skrytě odčerpává jistý potenciál. Jak uvedla na základě svého výzkumu agentura Bloomberg Economics, jsou kalkulovatelné náklady na konflikty v letošním roce na cestě k nejvyšší hodnotě od konce druhé světové války. A poválečná mírová dividenda, která umožňovala soustředit zdroje třeba na zdravotní péči a vzdělávání na úkor obrany, se vyčerpává. „Nadějí zůstává, že současný prudký nárůst počtu konfliktů je jednorázový. Že se nejedná o počátek trendu,“ napsali ve své zprávě ekonomové Bloombergu Alexander Isakov, Gerard DiPippo a Ziad Daoud. A pokračovali s tím, že pokud by tomu tak nebylo a Spojené státy by byly vyzvány k přímému střetu o svou stávající pozici globálního hegemona, konflikty a jejich ekonomické náklady by dále narůstaly. A odčerpávaly pozornost, jež se v tuto chvíli směřuje právě na podporu hospodářského růstu.

Každý scénář možného konfliktu má přitom svoje vlastní odhady dopadu na globální ekonomiku. Třeba možná eskalace na linii Izrael–Írán by podle projekcí Bloomberg Economics mohla vzhledem k lokaci na ropném Blízkém východě znamenat růst cen ropy na 150 dolarů za barel a Bloomberg z toho dále vyvozuje pokles globálního růstu ekonomiky na 1,7 procenta. Takže stav, který by výkon světové ekonomiky připravil zhruba o bilion dolarů. Konflikt na Blízkém východě je v daném kontextu relativně snadněji/přesněji „modelovatelný“ – z nedávných dob existuje několik příkladů, jak otřesy v tomto z celosvětového pohledu energeticky i logisticky významném regionu ovlivnily svět. Třeba arabsko-izraelská válka v roce 1973 vedla k ropnému embargu a několikaleté stagflaci v západních průmyslových ekonomikách. Z této perspektivy pak střet z první poloviny 70. let 20. století svými dopady značně předčil řadu krvavějších konfliktů.

Současná verze by pak nemusela hned znamenat čtyřnásobný nárůst ceny benzinu, jak si pamatují dnešní šedesátníci. Ale v globální ekonomice oslabené pandemií covidu-19, válkou na Ukrajině a s nimi spojenou stále doznívající vlnou inflace by i tak mohla napáchat značnou paseku. Významně se propisující s největší pravděpodobností vedle globálního ekonomického růstu i do boje proti inflaci nebo několika nadcházejících voleb.

Korporace zaléhají na matrace

A na možné vyhrocení globálních geopolitických problémů se začali připravovat i samotní hybatelé světového byznysu. Podle reportérů Financial Times v posledních měsících v nejvyšších patrech nadnárodních korporací velmi silně roste poptávka po vysloužilých „diplomatech“, kteří v případě potenciálních krizí mohou přispět svou expertizou. Firmy se tak vracejí k osvědčenému modelu odborníků s kontakty na správných místech. „V minulosti tyto společnosti měly vždy v rohové kanceláři nějakého bývalého diplomata, s nímž mohl CEO zkonzultovat místní politické obtíže,“ uvedl pro FT bývalý britský diplomat lord Mark Malloch Brown, jenž momentálně předsedá Open Society Fund. Svět se podle něj v současnosti sune do období mnohem více zpolitizovaného globálního trhu. A firmy s dostatečnou finanční silou se připravují.

Jedni najímají exdiplomaty, vysoké státní úředníky a politiky, aby byli k dispozici ke konzultacím, druzí si smluvně zajišťují služby specializovaných poradenských firem. Nové zaměstnání (po­dle insiderů ohodnocené v hodinové sazbě 2 500 až 5 000 eur) tak v posledních měsících získali třeba bývalý prezident Světové banky Robert Zoellick, který stejně jako někdejší šéf Světové obchodní organizace Pascal Lamy nastoupil do konzultantské společnosti Brunswick. Britský poradce pro národní bezpečnost z dob Davida Camerona Stephen Lovegrove se letos stal poradcem investiční banky Lazard a třeba exšéf britské zpravodajské služby MI6 Alex Younger už dva roky pracuje pro Goldman Sachs. Silný tlak na vytváření podobných struktur je díky situaci okolo Číny v Japonsku. A například Microsoft, podle tržní kapitalizace druhá největší korporace světa, si dokonce v New Yorku zřídil kancelář pro záležitosti OSN.

Investiční strategie pro válku

Číst situaci z hlediska finančních trhů je ještě mnohem komplikovanější. Pokud investor nemá „insider informace“, přičemž zpráva CNN opírající se o studii Kolumbijské univerzity naznačuje, že před 7. říjnem zjevně existovali obchodníci, kteří neočekávaný útok na Izrael očekávali a ve velkém sázeli na pokles burzy v Tel Avivu, jeho možnosti přípravy jsou limitované. Jednak není jasné „co/v jakém rozsahu“ se stane (a zda vůbec), zadruhé ani strategie, jak se proti globálnímu konfliktu potenciálně zajistit, není kdovíjak odzkoušená.

Jak zmiňují historici, třeba v případě první světové války nikdo rozjetí tak velkého konfliktu neočekával. A až do týdne před jejím skutečným startem si ceny na dluhopisových, měnových a peněžních trzích užívaly prázdnin. Ale s prvními mobilizacemi se rozpoutalo peklo. „City vmžiku poznalo význam války,“ napsal The Economist 1. srpna 1914. O pětadvacet let a jeden měsíc později byla situace poněkud čitelnější, při izolacionistické pozici Spojených států a mnohem fragmentovanějších i méně propojených trzích však bylo i tak obtížné zvolit správnou strategii (jakkoli newyorská burza v následujících šesti letech po útoku na Polsko zhodnocovala v průměru o jedenáct procent). Pořád totiž platí, jak napsal v komentáři The Economist: „I když investoři očekávají velkou válku, mohou udělat jen málo pro to, aby na ní spolehlivě vydělali.“

Všeobecně se předpokládá, že eventuální globální konflikt by měl na finančních trzích drtivý dopad na tradiční odvětví a do značné míry by mohl zopakovat propad způsobený úderem covidu-19. Obecné rady hovoří o preferenci hotovosti, zlata (kryptoentusiasté tvrdí, že konflikt globálnějšího charakteru by potvrdil validitu bitcoinu), upřednostnění defenzivních titulů na akciových trzích (spotřební průmysl, zdravotnictví nebo těžba zlata) před růstovými tituly a preference státních dluhopisů před těmi korporátními. Díky předpokládanému posunu možného konfliktu do kyberprostoru by se dal též očekávat úspěch technologických firem zaměřených na tuto oblast.

Absence jakýchkoli konkrétnějších strategií zároveň znovu naznačuje, že finanční trhy se rozhoření stávajících konfliktů do globální podoby výrazně neobávají. Třeba Saxo Bank, jež pro příští rok vydala svou tradiční předpověď „černých labutí“, třetí světovou válku – na rozdíl od lokálních krizí způsobených umělou inteligencí nebo zvolení Roberta F. Kennedyho Jr. americkým prezidentem – neočekává. Snad se tedy nemýlí.