Trh práce je brzdou pro nové investice
Česko má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v EU. Podle Eurostatu jsme s 2,8 procenta premianty v Evropě. Průměr celé EU je přitom šest procent.
Na jedné straně je pozitivní, že kdo chce a může pracovat, práci najde. Ale je to také problém, který firmy několik let označovaly za brzdu dalšího růstu. Mnozí významní investoři kvůli tomu již do Česka ani neumisťují své další investice. Na trhu práce je podle statistik MPSV stále přes 300 tisíc volných pracovních míst. Číslo sice může s ohledem na současnou krizi klesnout, nepředpokládáme ale, že nějak výrazně.
Trend, kdy volná pracovní místa převyšují počet uchazečů, se bude do budoucna dál prohlubovat. V následujících dvaceti letech přijdou na trh práce populačně nejslabší ročníky a naopak začnou odcházet ty nejsilnější. Na konci devadesátých let a na začátku nového milénia se narodilo nejméně dětí od roku 1785. A to jsme zabrousili k tomuto roku jenom proto, že to jsou nejstarší údaje, které o porodnosti máme. Z trhu práce v následujících 25 letech odejde bez náhrady tři čtvrtě milionu lidí. Každý rok jich odpadne zhruba o 30 tisíc více, než přibude mladých absolventů.
Už teď je v podstatě nalinkováno, kolik lidí přijde na trh práce v následujících dvaceti letech. Víme, na jaké školy se nám hlásí kolik studentů. Musíme kriticky zhodnotit, po jakých profesích bude hlad, zda budeme mít dostatek pracovníků ve zdravotnictví, veřejných službách, u policie či hasičů. Kolik lidí budeme postrádat v IT, dopravě, energetice, vodohospodářství či zemědělství. To je úkol pro vládu, na nějž upozorňujeme řadu let. Prozatím žádná z vlád nevěnovala řešení dostatečnou pozornost. Některé jej doslova přehlížely. Jediná šance je připravit se na tento nepříznivý vývoj. Klást důraz na rozvoj kompetencí a odpovídající nastavení rekvalifikací. Zejména u lidí, kteří jsou již ohroženi ztrátou zaměstnání s ohledem na aktuální vývoj.
Jedním z řešení je digitalizace a postupná přeměna naší ekonomiky na tu s vyšší přidanou hodnotou. Více finálních výrobků, služeb, a tedy méně nízkokvalifikované práce. Taková přeměna ale vyžaduje čas a hlavně finanční prostředky. Řada podniků je kvůli rostoucím cenám vstupů nucena škrtat v investičních rozpočtech nebo prostředky realokují do úsporných opatření, která jim pomohou snížit spotřebu energií. I tak ale z našich průzkumů víme, že digitalizace práci nebere. Firmy, jež prošly digitální transformací, nesnížily počty svých zaměstnanců, naopak jich často potřebují i více, především ty s vyšší kvalifikací.
Další řešení proto nabízí větší zapojení kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Za Svaz průmyslu dlouhodobě s vládami jednáme o zjednodušení zaměstnávání cizinců ze třetích zemí a navýšení kvót pro jejich přijímání. Známe příklady firem, které mají dokonce dlouho vybrané a připravené zaměstnance a ani po několika měsících usilovné administrativní práce je obvykle nemůžou najmout. Pro vysoce kvalifikované pozice by také měl fungovat zrychlený proces. Ten nyní mohou využít například vědečtí pracovníci, ale pouze na akademických pracovištích. Jakmile chce firma nabrat vědce pro vlastní vývoj inovací, musí opět měsíce čekat. To samé by mělo platit pro IT specialisty, kterých už teď v Česku chybí několik tisíc a v roce 2025 po nich poptávka ještě stoupne.
Pomoc a přijímání válečných uprchlíků z Ukrajiny ukázala slabiny, které jako národ máme. Musíme si otevřeně říct, jaké hrozí důsledky liknavého přístupu. A pokud s tím chceme něco skutečně dělat, musí to být naše národní priorita. Jedná se nakonec o jedno z největších rizik pro naši národní ekonomiku. Ano, bude to mimo jiné znamenat i otevřenější společnost a na to se musíme dobře připravit.
Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
