Tři stupně pro kávu

Nechci se dotknout kávových fajnšmekrů, ale pěstitelům a pěstitelkám kávy dělají ty tři stupně jistě větší vrásky na čele. Káva odrůdy arabika je totiž extrémně citlivá na podnebí. Zvýší-li se průměrná teplota o dva stupně, kávovníky přestávají plodit a jsou náchylnější na choroby i napadení škůdci. Pokud se zvýší o tři stupně, rostliny hynou.

Na začátku období sucha, které odpovídá časově našemu létu, jsem navštívila kávové farmy v Keni. Období sucha má přicházet po období dešťů, to ale bylo letos stejně jako mnohé roky v posledních dvou dekádách mnohem nepravidelnější než obvykle. Místní nemají pochyb o klimatické změně. Jsou jí svědky téměř na každém kroku. Kávová družstva, kde jsem osobně byla, leží v 1 700 metrech nad mořem. Výš už není moc kam se posouvat. Teplotu na plantážích se pěstitelé snaží zmírnit vysazováním jiných do výšky rostoucích stromů, které kávovníkům poskytují stín. Staré kávovníky roubují novými, odolnějšími odrůdami. Ale jak říká Getahun Gebrekidan z Fairtrade Africa: „Arabika potřebuje pro svůj růst teplotní rozmezí 14 až 25 stupňů. Může se stát, že v brzké době se již nebude dát pěstovat. Pak si svět bude muset zvyknout pouze na odolnější odrůdu robusta.“

Potkala jsem se i s mladou farmářkou Violah Chemeliovou, jež kromě kávy rozšířila svou mikrofarmu o pár dojných krav a vysadila i banánovníky. Stejně jako mnozí další z vesnice Kibukwo v pohoří Nandi nám vypráví svůj příběh. O klimatu, které ohrožuje tamní tradiční živobytí, i o snaze, jak dopady klimatické změny zmírnit.

Přemýšlím, zda mám čtenáře z řad kávových hipsterů trochu vyděsit. Že za pár let už nebudou muset diskutovat, zda je ideální poměr arabiky a robusty 80 ku 20. Mám neblahý pocit, že na tento syrový horor nejsou připraveni. Ale je vůbec někdo? Vracím se v myšlenkách zpátky na rovník a připomínám si surrealistickou scénu, kdy mi místní vyprávějí o novém typu vařiče, kterému na stejný výkon stačí místo tří polínek dřeva jen jedno. Kromě snížení spotřeby dřeva, a tudíž i nutnosti ho ve svém okolí kácet, snižují i emise způsobující globální oteplování. Dívám se jim do očí a můj mozek se snaží opustit mou hlavu. Jedno polínko místo tří?

Komu tohle budu v Evropě vykládat? Těm, kteří stále debatují, zda náhodou nemá pravdu ojedinělý vědec popírající antropogenní vliv na zvýšení emisí takzvaných skleníkových plynů? Těm, kteří ukazují směrem na východ, že tady u nás jsme už udělali pro snižování dost? Nebo těm, kteří se každoročně scházejí na klimatických konferencích a rokují? Možná by mě nejvíc poslouchali ti vedle sedící vyznavači kvalitně připravené kávy.

Viktorie Tenzerová, ředitelka organizace Na mysli