Trump tvrdě tlačí na oslabení globalizace

V roce 1987 si Donald Trump zadal do The New York Times i dalších novin celostránkový inzerát, v němž si stěžoval, jak je globální systém pro USA nevýhodný. V otevřeném dopise, jenž dodnes definuje prezidentův světonázor, se tehdy jednačtyřicetiletý developer ohradil proti dopadu silného dolaru na výrobní průmysl, obchodnímu přebytku Japonska a nákladům na vojenskou pomoc spojencům: „Ukončete naše obrovské deficity, snižte daně a nechte naši ekonomiku růst.“ Střih. O téměř čtyřicet let později se Trump, povzbuzen vítězstvím v listopadových volbách, cítí konečně v pozici, kdy může svůj program prosadit – a pokusit se zvrátit běh ekonomických dějin. Přes všechny absurdity jeho projevu v „den osvobození“ (včetně desek s náčrtem nových cel a falešným vzorečkem posetým řeckými písmeny, s jehož pomocí sazby zdůvodňoval) je Trumpovo prohlášení shrnutím základních a dlouhodobě zastávaných impulzů na poli obchodu.

Otřesy, které straší svět

Rozsah otřesů není radno podceňovat: Trump chce zrušit několik desetiletí trvající proces integrace světové ekonomiky. V očích většiny zbytku světa pomohl globální obchodní systém právě Americe stát se nejúspěšnějším a nejlépe prosperujícím státem v dějinách. Pro Trumpa jsou však USA obětí. V posledních pěti desetiletích, jak prohlásil prezident v růžové zahradě Bílého domu, byla jeho země „drancována, pleněna, znásilňována a rozkrádána“ jak přáteli, tak nepřáteli. „Nyní je řada na nás, abychom prosperovali,“ hřímal 47. prezident v dějinách USA. Někteří investoři se uklidňovali domněnkou, že Trump ohledně cel jen blafuje. Od jeho projevu však na trzích dochází ke zběsilým výprodejům vyvolaným pocitem, že bezohledná hospodářská politika USA hrozí zavléct ekonomiku do recese a ochromit globální růst. „Vypadá to na starou dobrou paniku na trzích,“ řekl minulý týden hlavní investiční stratég Andrew Pease ze společnosti Russell Investments poté, co se globální akcie propadaly již druhý den po sobě. Celní válka, kterou Trump oznámil, by v případě plného uzákonění v některých ohledech vrátila globální obchodní systém o sto či více let zpět. Podle výzkumné organizace The Budget Lab by totiž průměrné efektivní clo na dovoz do USA dosáhlo nejvyšší sazby od roku 1909. Trumpovy plány nyní vyvolávají řadu naléhavých otázek i u lidí, které nechávaly dříve chladnými. Jakou globální ekonomiku si Trump vlastně přeje? Skrývá se za bombastickou rétorikou a řečech o „oběti“ vůbec nějaký plán? Ustoupí od svého záměru? Za jakých podmínek? A jak závažné budou globální ekonomické a politické důsledky jeho gambitu? Trumpův hněv se soustředí hlavně na období rychlé globalizace, které začalo koncem 80. let a v roce 2001 bylo posíleno vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO, k níž si už Čína postěžovala). Občas se až zdá, že by Trump rád obnovil ekonomický primát Spojených států, jemuž se těšily v době jeho dětství kdysi v 50. letech, a vrátil se do doby před tím, než Německo, Japonsko nebo později Čína začaly vážně zpochybňovat postavení Ameriky jako „světové továrny“.

Gary Richardson, profesor hospodářských dějin z University of California v Irvine, říká, že politika, již Trump v prohlášení obhajoval, se zřetelně podobá americké politice v 19. století, kdy hlavním zdrojem vládních příjmů byla spíše cla než daně z příjmu. Hrozba pro globální ekonomiku však spočívá v tom, že prezident Trump organizuje návrat do třicátých let 20. století, kdy nechvalně známá americká Smoot- -Hawleyho cla vyvolala řetězovou reakci mezinárodních odvetných opatření, která bývají označována za příčinu prohloubení velké hospodářské krize.

V některých ohledech by současná rizika mohla být ještě větší. Nejenže je obchod důležitější, než byl ve třicátých letech 20. století, ale dnešní globální ekonomika je založena na složitých dodavatelských řetězcích, v nichž zboží a součástky proudí přes více hranic – to vše se opírá o rámec mezinárodní spolupráce, který Trump odmítá. „Je to obrovský hazard a historické analogie naznačují, že by to mohlo dopadnout velmi, velmi špatně,“ míní Richardson, který se specializuje na dobu velké krize a dějiny Federálního rezervního systému USA. A dodává: „Je to docela děsivé.“

Šokující nekompetentnost

Ve svém útoku na globalizaci se ale Trump snaží vlámat do dveří, které jsou už pootevřené. Odliv průmyslových pracovních míst do Mexika, Číny a dalších méně rozvinutých zemí a globální krize narušily důvěru veřejnosti v poválečnou ekonomickou ortodoxii. Politické názory změnil i vzestup Číny. Pokud je Peking potenciálně rovnocenným geopolitickým soupeřem Washingtonu, možná má smysl, aby se USA pokusily zpomalit prudký čínský hospodářský růst – což byla politika, již během svého čtyřletého působení v Bílém domě horlivě prosazoval bývalý prezident Joe Biden.

Své rozhořčení nad globálním obchodem kombinuje Trump s osobitým uvažováním. Éru globalizace definovala myšlenka win-win – tedy že prospěch z kompromisu mohou mít obě strany. Ovšem Trump, jehož názory nejvíce formovaly zkušenosti developera soupeřícího o pozemky, věří, že vyjednávání může mít jen jednoho vítěze. Je moc hrdý na to, že nikdy neustupuje a že nedává najevo slabost. „Jsme svědky kombinace zarytého merkantilismu, šokující neznalosti fungování globální ekonomiky a šokující nekompetentnosti při plánování a provádění hospodářské politiky,“ upozorňuje Michael Strain z konzervativního American Enterprise Institute.

Pakliže existuje nějaká teorie, o niž se Trumpova cla opírají, lze její základy nalézt v hojně čteném dokumentu z loňského listopadu. Jeho autor Stephen Miran, nynější předseda Trumpovy Rady ekonomických poradců, nastiňuje, jak lze cla využít k podpoře americké průmyslové výroby. Miran předkládá vyváženější argumenty a uznává, že v odvětvích s nízkou přidanou hodnotou, jako je textilní průmysl, je šance na obnovení pracovních míst malá. Domnívá se však, že cla přinesou výhody pro hi-tech americkou výrobu a zabrání dalšímu přesunu výroby do zahraničí. A hovoří o tom, že je třeba zabránit, aby cla posílila pevný dolar a podkopala konkurenceschopnost USA. Předkládá nápady, jak spojence ke spolupráci v měnové politice donutit, což bylo už tehdy terčem kritiky.

Samotný Trump mlží ohledně toho, jaký typ pracovních míst lze podle něj skutečně do Ameriky vrátit; občas se jen vyjadřuje k důležitosti výroby oceli nebo automobilů. A jak většina ekonomů v uplynulém týdnu upozornila, argumenty jeho týmu trpí nespočtem problémů. Deklarované cíle si často protiřečí.

Někdy jsou cla prezentována jako nástroj k přetvoření ekonomiky a návratu výroby, jindy jsou nástrojem diplomatického tlaku. Ekonomickým cílem cel může být zvýšení příjmů z dovozu, nebo může jít o snížení dovozu zvýšením domácí výroby – ale nelze usilovat o obojí.

Zdá se, že strategie Bílého domu nebere v úvahu zásadní roli zahraničních výrobků jako vstupů do americké výroby, ačkoli Trumpovo rozhodnutí vyjmout Mexiko a Kanadu z plošného základního desetiprocentního cla naznačuje určité (opožděné) uvědomění si této skutečnosti. Prezidentův projev rovněž zcela pominul sektor služeb, který tvoří přibližně 70 procent americké ekonomiky. Mnohá cla jsou navíc v rozporu s prioritami národní bezpečnosti: USA chtějí například čelit Číně, ale přitom zatěžují 24procentním poplatkem svého klíčového spojence v Asii – Japonsko.

Soutěž odvetných opatření?

Globální investory děsí další problém, a sice riziko závodů v tom, kdo postaví větší bariéry obchodu, jako se to dělo ve třicátých letech minulého století. Tehdy to destabilizovalo světovou ekonomiku a podkopalo globální spolupráci. Donald Trump nabídl revizionistický pohled na toto období a navrhl neotřelý argument, že k hospodářské krizi by nikdy nedošlo, kdyby Spojené státy zachovaly systém založený na clech, místo aby o desítky let dříve přešly na daň z příjmu.

Americký ministr financí Scott Bessent zřejmě připouští nebezpečí odvetných opatření proti clům a vyzval země, aby se „posadily, přijaly to a uvidíme, jak to dopadne“. Citovaný Strain tvrdí, že Trump si ponechal otevřenou cestu ke zmírnění dodatečných cel, přičemž základní desetiprocentní odvod bude pravděpodobně trvalý, mezitím administrativa uzavře dohody o dalších prvcích, které měly začít platit, ale byly odloženy. Trump naznačil, že je otevřen snížení cel výměnou za „fenomenální“ nabídky. Čína oznámila svá 34procentní cla na americké zboží, načež USA kontrovaly násobně vyšším clem. Prvotní reakcí Evropské unie a Velké Británie bylo odmítnutí okamžitých odvetných opatření v naději, že se Trumpa podaří přesvědčit, aby cla zmírnil…

Jsou to asi jen marné naděje. Jedná se totiž o administrativu, která si během krátké doby neváhala znepřátelit hlavní obchodní partnery – od Trumpových výhrůžek s možnou anexí Kanady i Grónska až po projev viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci, v němž obvinil evropské lídry z ústupu od demokracie a svobody slova. Sice to vypadá, že se nyní Trump už tolik nebojí nepříznivých pohybů na finančních trzích jako během svého prvního funkčního období, ale Bílý dům nebude moci případnou vzpouru investorů proti jeho politice ignorovat. V posledních dnech se začala množit varování před recesí s tím, jak ekonomové vyčíslují možné následky zvýšení americké celní sazby z loňských 2,5 procenta na přibližně 22 procent i víc.

Historie naznačuje, že jednou zavedená cla bývá obtížné zrušit. Trumpův projev znamená „jasný rozchod s obchodní politikou posledních šedesáti a více let, jsme zpět v meziválečném prostředí (protekcionismu),“ vysvětluje profesor Kris Mitchener ze Santa Clara University v Kalifornii, když doplňuje, že by to „mohlo přimět ostatní země, aby sáhly po odvetných opatřeních“.

Ekonomové varují: obchodní konflikty podobné těm ze třicátých let 20. století mohou být velmi nebezpečné nejen pro ekonomiky, ale mohou se stát příčinou širšího rozpadu spolupráce, který zamoří celé spektrum mezinárodní politiky. „Obchodní válka je nákladná,“ vypočítává ekonomická historička Kirsten Wandschneiderová z Vídeňské univerzity s tím, že Spojené státy americké kvůli bojkotu, kvótám a clům zavedeným ostatními státy v reakci na proslulá Smoot-Hawleyho opatření trpěly více, než se dříve připouštělo. „Odveta by se neměla podceňovat,“ varuje akademička. A její kolega Richardson varuje, že vážné obchodní spory se mohou přenést do širší globální politiky a podpořit napětí, jež by mohlo vést až k válkám: „Mohli bychom být svědky poklesu mezinárodní spolupráce na řadě úrovní. Je tu spousta dalších věcí, které se mohou vymknout kontrole.“

Sam Fleming, Delphine Straussová, Ian Smith, FT

© The Financial Times Limited 2025. All Rights Reserved. Not to be redistributed, copied, or modified in any way. Euro Weekly is solely responsible for providing this translation, and The Financial Times Limited does not accept any liability for its accuracy or quality