Ukrajina je další budíček

Válka na Ukrajině přiměla některé země k revizi své výzbroje, například Němci zjistili, že musejí obnovit polovinu své techniky i počet bojeschopných sil. Jak je na tom v tomto směru česká armáda?
Válka na Ukrajině je pro nás dalším budíčkem – od roku 2008 již několikátým. Je to jasný signál, jak nesmyslný byl odklad modernizace armády a spoléhání se na to, že když půjde do tuhého, někdo to za nás vyřeší. A snad už to pochopila většina lidí u nás doma. Dlouhodobě je známá podfinancovanost naší armády. Ministryně obrany Jana Černochová vytrvale upozorňuje, že vydáváme málo na obranu, snažila se prosadit ukotvení výdajů ve výši dvou procent HDP na obranu zákonem a je velice dobře, že se to ještě před ruskou agresí promítlo do programového prohlášení vlády. Okamžitě po napadení Ukrajiny Ruskem jsme zahájili proces urgentních nákupů a zrychlení modernizace. Ještě před válkou jsme rozhodli o zvýšení náborových cílů, které byly roky předtím utlumovány, což byla chyba. Armáda se má zvětšovat, v roce 2030 má mít 30 tisíc vojáků, takže musíme zvětšovat i obslužný personál a logistiku, modernizovat infrastrukturu, doplňovat zásoby munice, protože bez adekvátního zabezpečení jsou bojující jednotky ztracené, jak můžeme názorně vidět na ruských selháních na Ukrajině.

Mění se nějak kvůli válce na Ukrajině strategie budování české armády ve vztahu k NATO a k českým vnitřním potřebám?
Existují platné dokumenty, jako jsou Obranná strategie či Koncepce Armády ČR, takzvaný KVAČR, do roku 2030. Jsou veřejné, tak si je může každý přečíst. Nemyslím si, že musíme dělat radikální změny, protože i tyto dokumenty jasně ukazují směr a nutnost dokončení modernizace. Náš problém skutečně není v tom, že bychom nyní zjistili, že nám zásadně něco chybí v dokumentech, ale v tom, že nemáme dostavěné jednotky, například i 4. brigádu rychlého nasazení a další. Samozřejmě, až zpětně vyhodnotíme konflikt na Ukrajině, určitě zjistíme, v jakých oblastech je nutné učinit změny, ať už na technice, nebo jen v doktríně. Na to je ještě brzy. Aktualizaci strategických dokumentů očekávám v příštích dvou letech, je pouze otázkou, zda se bude urychlovat standardní cyklus a dělat nějaké radikální změny, protože v nich už teď naleznete například potřebu rozšíření bezpilotních prostředků a robotiky obecně a podobně.

Co teď akutně armáda potřebuje, na čem se nyní nejvíce pracuje?
Především na zrychlení modernizace, a tedy na překopání a akceleraci plánů, protože například za minulé vlády ministerstvo obrany plánovalo výdaje na obranu maximálně ve výši 1,6 procenta HDP, i když jsme se opakovaně zavázali ke dvěma procentům. A to není zcela jednoduché! Jde o provázaný systém, musíte udržet všechny návaznosti, protože k čemu by byla technika bez personálu a vybudované infrastruktury? K čemu je technika s personálem a infrastrukturou bez munice a náhradních dílů? A tak dále. Druhou oblastí, na níž pracujeme, je úprava legislativy tak, aby byla naše armáda lépe připravená. Na obranu země, na modernizaci, na pomoc v civilní oblasti.

Není na místě znovu promyslet velikost české armády? Nebude potřeba více vojáků než těch současných 25 tisíc?
Ano, strategické dokumenty to předpokládají. I proto ministryně hned po nástupu rozhodla o zvýšení náborů, protože dosavadní tempo by rozhodně k vytyčenému cíli nevedlo. Ale není a nebude to jednoduché, i přes současný zvýšený zájem o vstup do armády. Špatná situace na trhu práce je obecně známá, stejně jako neradostná demografická situace v Česku. Musíme o lidi „bojovat“ s ostatními na léta přehřátém trhu práce. Trápí nás stárnutí armády a to, že do ní vstupují starší lidé. Kde jsou ty doby, kdy armáda byla především doménou devatenácti-, dvacetiletých. Ale to odráží celkově demografickou situaci společnosti, jejíž je armáda nedílnou součástí. Jednou z priorit ministryně je zvýšení atraktivity a efektivity náboru, takže například pracujeme na projektu Virtuálního náborového střediska, které chceme představit příští rok. Snažíme se zvýšit atraktivitu služby benefity a podobně. Nejde ale pouze o vojáky, potřebujeme nabírat i obslužný personál, tedy občanské i státní zaměstnance, protože někdo musí techniku a služby vysoutěžit, někdo musí zajistit výstavbu a opravu infrastruktury, a i v této oblasti je velice složité na trhu práce získat kvalifikované lidi. Zvláště s omezeními, jaká přináší nešťastný zákon o státní službě.

Česko už předalo Ukrajině zbraně za 3,5 miliardy korun, laici už na sítích diskutují o tom, že nám bude chybět technika. Bude?
Snažíme se pomáhat, jak jen to jde, protože víme, že ruská agrese na Ukrajině je nejenom nechutný akt porušení mezinárodního práva, ale že Rusko musí být zastaveno i kvůli naší vlastní bezpečnosti a bezpečnosti našich spojenců. Ale naše pomoc má nějaká pravidla a samozřejmě víme, že nemůžeme oslabit naši obranyschopnost. Proto nejenom techniku na Ukrajinu posíláme, ale zároveň se snažíme urychlovat modernizaci, jak jsem o tom hovořil dříve.

Mluvíte o potřebě logistiky, bez níž se nedá válčit. Co vše to v armádě zahrnuje?
Logistika zahrnuje úplně vše, co umožňuje bojovým jednotkám válčit. Nejde jen o to, aby byli vojáci v první linii vybaveni pouze puškami, musejí být zásobováni municí, jejíž spotřeba je v bojových situacích ohromná, musejí mít přísun techniky, zajištěné její opravy, musejí něco jíst a pít, potřebují pohonné hmoty, baterie do různých přístrojů, pokud je nějaká technika zničená, musí být nahrazena a tak dále. Je to skutečně ohromné soukolí, bez něhož jsou bojové jednotky k ničemu. A je to drahé soukolí, které vždy musí být násobně větší než bojující jednotky. Ale nejde jen čistě o logistiku, bojová část musí mít dostatek komunikačních prostředků, musí fungovat elektronika, která se stala nezbytnou součástí války… Zapomeňme na armády osmdesátých i devadesátých let, vzpomínky na základní vojenskou službu jsou dnes skutečně špatným vodítkem.

Je dnes v EU nějaká armáda, která by v připravenosti k boji mohla být jistým vzorem?
Můžeme se bavit o například o dánské či nizozemské armádě, můžeme hodně závidět Polákům, kteří se vysokým tempem připravují na svou obranu již více než deset let.

Úspěchy ukrajinské armády většinou podporuje nejmodernější digitální technika jako drony. Umí je používat i česká armáda? Jak moc je dnes důležité posilování v této oblasti?
Česká armáda využívá drony již nějakých patnáct let. Ano, robotizace je důležitý trend ve válečnictví a určitě patří mezi jednu z našich priorit. Ale − s určitou nadsázkou − bavím se o armádě 21. století, ale my stále nemáme dostavěnou armádu 20. století, která je a bude vždy základem oné armády 21. století.

Vláda slíbila dvě procenta HDP na armádu, to je asi nutná podmínka k přípravě na možné střety budoucnosti, ale nemusí to být podmínka postačující. Co by ještě armáda potřebovala, abychom byli na konflikt připraveni?
Dvě procenta jsou taková zkušeností daná hranice. Je to vyjádření vůle investovat do vlastní obranyschopnosti. Ale nejde jen o dvě procenta. Důležité je i to, na co peníze vydáváte, jak efektivně, nesmíte stavět Potěmkinovy vesnice. Je nutné uvažovat komplexně a v kontextu, protože danou techniku nekupuji na dva roky, ale na desítky let. Proto vášnivé debaty o jednom systému, o tom, který je lepší a horší, jsou z hlediska celku nepodstatné, byť zajisté zábavné. Chybí nám jedna věc, na niž jsme od 90. let rezignovali – populace připravená na krizové situace. Snažíme se činit kroky v této oblasti, abychom měli společnost, která bude znát zdravovědu, bude si umět poradit bez mobilu a GPS a podobně. Ukrajina jasně ukázala, jak důležité je zapojení obyvatelstva do obrany země.