Ukrajinská pomoc Česku

Aby se do nevelkých Přáslavic u Olomou­ce, navíc několik dnů před Vánocemi a kvůli jednomu staršímu tanku sjíždělo vrcholné velení české armády a obrany, není rozhodně běžné. Loni se to stalo. Ozbrojené síly se chtěly předvést a ukázat, jak důležitá je pro ně dodávka prvního tanku Leopard 2A4 z Německa. „Už si o modernizaci jenom nepovídáme,“ shrnul Karel Řehka, náčelník generálního štábu. Tento tmavě zelený obrněnec, který přijel na svou přáslavickou premiéru bez jakýchkoliv značek, pouze s několika symboly české vlajky, je totiž prvním z řady. Má ukázat, jak by za pár let mělo vypadat celé tankové vojsko.

O tom, že je třeba modernizovat přá­sla­vický 73. tankový prapor, se mluví mnoho let. Jeho základem je 33 tanků T-72M4CZ. K nim se v uplynulých letech – především pro výcvik – oživilo i několik kusů původní verze T-72M1. S kompletní modernizací jednotky se v plánech počítá, ale na řadu měla přijít až za několik let. Priority obranného rozpočtu byly jinde. Podle materiálu KVAČR 2030 (Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2030) mělo do roku 2025 dojít teprve k rozhodnutí o náhradě tanků T-72M4CZ. Vše se ale změnilo po loňském 24. únoru.

Starší tanky a pásová bojová vozidla sovětské konstrukce se staly tím, co ukrajinská armáda dokáže jednoduše využít k obraně. A co bylo možné v důsledku stále velkých zásob této techniky ve skladech ve střední a východní Evropě relativně rychle na Ukrajinu dodat. Česko proto provětralo své sklady a Ukrajincům poslalo několik desítek dlouhodobě uložených tanků T-72M1 a bojových vozidel pěchoty. A díky této pomoci pak Berlín slíbil, že Praze zajistí 14 starších leopardů a jedno vyprošťovací vozidlo v celkové ceně 3,85 miliardy korun.

„Společné úsilí, vzájemná soudržnost a rozhodné jednání nás činí silnými a odolnými. To bylo důvodem naší nabídky náhrady techniky,“ citoval web ministerstva Benedikta Zimmera, státního tajemníka německé obrany. A Karel Řehka k tomu v Přáslavicích dodal: „Tanky jsme získali za podporu Ukrajiny. Podpora Ukrajiny je naprosto správná a potřebná.“ Na tuto dodávku by měl navázat regulérní nákup nových tanků. S velkou pravděpodobností půjde o 45 kusů moderních strojů Leopard 2A7.

Dar, který létá

Tankové vojsko je příkladem, jak jsou dopady ruské agrese na Ukrajině cítit i v české obraně, tedy jak tento velmi blízký konflikt s globálními bezpečnostními důsledky urychlil a v řadě případů i rozhýbal modernizaci našich ozbrojených sil. Podobně se to například podařilo u vrtulníkového letectva. Hned v prosinci 2019, kdy ministerstvo obrany podepisovalo nákup amerických vrtulníků Bell, se mluvilo o tom, že kontrakt je třeba navýšit. Ideálně na 24 helikoptér. V rámci obchodu za 17,6 miliardy korun se totiž pořídilo jen osm víceúčelových a čtyři bitevní stroje. Což nestačí k úkolům vrtulníkového letectva ani k samotnému výcviku.

Loni v létě ministerstvo obrany oznámilo, že amerických vrtulníků bude nakonec víc. K tuctu objednaných přibude i dalších šest útočných a dva víceúčelové. Jde o stroje, jež už americká námořní pěchota (USMC) nepotřebuje. „Půjde o dar, zaplatíme pouze cenu opravy, přestavby dle našich požadavků, dopravu do Česka a další související náklady. Ty v tuto chvíli nejde přesně vyčíslit, ale oproti ceně za nové vrtulníky jde o nesrovnatelné částky,“ prohlásila loni v srpnu Jana Černochová (ODS), ministryně obrany. A stejně jako v případě tanků jde o zahraniční odměnu za to, že Česko poskytlo své vrtulníky Mi-24 ukrajinskému letectvu vzdorujícímu ruské přesile.

Rok 2026 se nestihne

Faktem nicméně je, že celá modernizace českých ozbrojených sil jede podle dlouhodobého plánu. Ten se sice v minulosti oddaloval s tím, jak politici škrtali v obranném rozpočtu, nicméně směr je jasný. Dá se popsat poměrně jednoduše. Zbavit se techniky odpovídající standardům studené války a sovětské konstrukce. A i když je to s podivem, i 30 let po rozpadu Československa je takových zbraní v české armádě stále mnoho.

Vidět je to na těžké moravské brigádě. Ta kromě tanků stojí ještě na bojových vozidlech pěchoty, která mají být jedním z pilířů české obrany. Jenže jsou to zastaralé obrněnce BVP-2. Pro vojáky jsou postupně stále nebezpečnější, což potvrzují například nádrže na palivo v zadních dveřích. I proto se mnoho let pracovalo na modernizaci brigády. Definitivu měl dát rok 2021. Tehdy na jaře armáda testovala tři nová bojová vozidla, z nichž měl vyjít vítěz. Jenže rozhodnutí nepřišlo a ministerstvo obrany pod vedením Lubomíra Metnara (za ANO) zakázku na podzim 2021 zmrazilo.

Situace se rozhýbala loni. Resort, už pod novým vedením, oznámil, že v kontraktu pokračovat nebude. Rozhodl se, že napřímo a bez soutěže nakoupí švédská vozidla CV90. Stejně jako třeba Slováci. Zakázka za předpokládaných 51,7 miliar­dy korun by měla být podepsaná v následujících měsících. Alespoň to tvrdí ministerstvo. I když se nyní s podpisem velmi zpožděného a strategického kontraktu spěchá, stále zjevnější je jedna věc. Do 1. ledna 2026, kdy se Česko v Severoatlantické alianci zavázalo, že vybuduje moderní těžkou brigádu, nebude nákup hotový. Tedy že vojáci rozhodně nebudou mít k tomuto datu k dispozici všech 210 požadovaných vozidel.

V říjnu stíhačky

Stejně jako se v uplynulých týdnech spěchalo s rozhovory o bojových vozidlech, tlačí ministerstvo obrany i jednání o budoucnosti supersonického letectva. Tým pod vedením Blanky Cupákové, vrchní ředitelky ekonomické sekce resortu, vyjednává s americkou stranou o nákupu 24 bojových letounů F-35. Stíhací letouny páté generace by mohly české vzdušné síly získat na konci tohoto desetiletí. Jestli se tedy Praha skutečně vzdá švédských strojů JAS-39 Gripen, jež si pronajímá od roku 2014, bude jasné letos na podzim. Tým Blanky Cupákové má čas na vyjednání nabídky do 1. října, jak loni určila česká vláda.

Sama armáda má delší dobu jasno. „F-35 Lightning II bude i po roce 2040 technická špička, zatímco stroje takzvané 4,5. generace tou dobou budou zastaralé. F-35 navíc nepředstavuje jen stíhací letoun. Jde o létající velitelské středisko představující kombinaci stíhacího letounu, prvku protivzdušné obrany, špičkového výzvědného a komunikačního pracoviště a zároveň je součástí široké sítě internetu strojů včetně bezpilotních prostředků,“ prohlásil loni v létě Karel Řehka, náčelník generálního štábu.

Pokud by tedy bylo jen na vojácích, s utracením rostoucího rozpočtu na armádu, který se konečně přibližuje dvěma procentům HDP, by asi neměli problém. Jenže historie ministerstva obrany ukazuje, že strategické nákupy je třeba pozorně sledovat. Obzvlášť v situaci, kdy přibývá těch bez soutěže.

Autor je členem redakce Reportérů ČT