„Umazat se“ zbraní

Evropa žila svůj sen o životě v míru v novém tisíciletí bez větší potřeby zbrojení skoro třicet let. A to navzdory tomu, že imperiální ruská mocnost, které se nechce odejít z hlavní scény dějin, překračovala všechny limity a tu a tam napadala svá dávná teritoria a násilím si je vzdor mezinárodnímu právu přivlastňovala. Mluvit o zbraních a válečném průmyslu bylo tehdy v lepší společnosti nemístné, pobuřující a neetické. Vždyť kdo by chtěl obchodovat s válkou? Vydělávat peníze na potenciálních mrtvých a ničení majetku?

Dodnes jsou například peníze na výrobu zbraní pro banky „špinavé“, ne snad z hlediska původu, nýbrž z hlediska účelu, na nějž mají být použity. A také z hlediska dopadů na klima a životní prostředí vůbec. Ekologicky čistá válka neexistuje, spíše naopak, je vždy ve všech směrech špinavá, nejen lidsky a morálně. Válka zabíjí lidi, zvířata, planetu. Dávat výhodně peníze na válku znamená přece válku podporovat. Kdo z nás by to chtěl dělat…?

Pak ale přišla válka na Ukrajině a ruský masakr civilistů a bezohledné ničení celé jedné kultury všechno změnily. Dnes i relaxovaná Evropa zbrojí na plné obrátky, snaží se dohnat zpoždění ve výrobě raket, dělostřeleckých granátů, obrněných vozů a tanků. Zbrojní průmysl zažívá takový boom, jaký Evropa nepamatuje od napjatých osmdesátých let minulého století. Už neplatí heslo, jež platilo na začátku ruské koloniální války, totiž že musíme pomáhat Ukrajině, aby Rusové neprošli až k nám. Dnes platí širší a zásadnější motto: musíme se všichni postavit Rusku, zbrojit a připravit se na válku, aby se s válkou konečně přestalo. Abychom se my i Ukrajinci mohli vrátit ke snu poklidného života. To ale beze zbraní nepůjde.

Znovu se vracíme k osvědčené logice z dob studené války, do času odstrašování zbraněmi, které udržovalo a udrželo mír. Ale není to pozdě, když už je válečný stroj v pohybu? Není třeba zvolit jinou strategii?

Důležitá otázka. Válka na Ukrajině ovšem také mohla probíhat úplně jinak. Proč Rusko tak tuze a s takovými ztrátami prosazuje své zájmy, je patrné už z přehledu výdajů na zbrojení v celém světě, který každý rok zveřejňuje Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI). Tyto výdaje jsou na rekordní úrovni 2,44 bilionu dolarů. Rusko (a Čína) posiluje, to je pravda, ale jeho výdaje skočily na 109 miliard dolarů, což je devítina toho, co na zbrojení dává nejsilnější spojenec Ukrajiny, americká vláda (Čína má vojenský rozpočet na úrovni čtvrt bilionu dolarů). Právě tato totální zbrojní převaha se zdá být tím hlavním důvodem, proč se větší válka se západními zeměmi zatím odsouvá a proč o ní nikdo ani nepřemýšlí.

Evropa nemá na vybranou: chtě nechtě musí zbrojit, aby Američané nezůstali jako protiváha rozpínavým zemím typu Ruska a Číny sami. Někdy se zkrátka musejí lidé trochu „umazat“, aby měli do budoucna čistý stůl. Nic to nemění na tom, co všichni dál víme – že válka je vůl.