Umělá inteligence a válka velmocí

Navenek to vypadá jako taková neškodná „olympiáda“. Spíše nesouvisející série závodů v jednotlivých disciplínách, jako jsou třeba bankovnictví, doprava, vojenství, zemědělství či zdravotnictví. Zjednodušeně se soutěží o to, kdo v těchto odvětvích přijde s lepším/komplexnějším řešením zapojujícím jeden z největších „buzzwordů“ dneška: umělou inteligenci. Anglicky „artificial intelligence“, zkráceně AI.

Na pozadí těchto byznysových soupeření, která z technologických firem/startupů si vybojuje zajímavý tržní podíl v některém z dobývaných sektorů, ale tiše zuří i větší souboj. Bitva velmocí o to, kdo oblast umělé inteligence ovládne jako celek. Kdo jako první pokoří zásadní milníky, ustanoví se jako lídr definující progres a bude dominovat vytváření technologií, jež by podle všeobecných odhadů měly do budoucna prorůst úplně celým světem. Hraje se o hodně. Být na špici bude znamenat zvyšování produktivity, udržení vysoké konkurenceschopnosti vůči zbytku světa i možnosti ochrany své bezpečnosti. Potenciál a význam tohoto odvětví si tak uvědomuje stále více zemí. A mimochodem už více než třicet států proto vytvořilo národní strategie pro umělou inteligenci, aby zlepšily své vyhlídky.

Odlišné cesty k cíli

Skutečně významní hráči jsou ovšem pouze tři. A mezi nimi je v tuto chvíli podle odborníků poměrně jasné rozložení sil, respektive potenciálu. Spojené státy versus Čína peroucí se o pozici lídra. A daleko za nimi vlající Evropa, respektive Evropská unie, jež doplácí na svou fragmentovanost a limitované možnosti firem investovat do vývoje i sbírat data na dostatečně širokém poli. Tak podle úzu většiny expertů v tuto chvíli vypadá vývoj značně nepřehledného (co se týká výsledků zatím spíše utajovaného) souboje. Zasvěcení se přitom shodují, že USA a Čína se vítězství snaží dosáhnout odlišnými cestami. Tchajwanský počítačový vědec a spisovatel Kai-Fu Lee ve své knize AI Superpowers, China, Silicon Valley and the New World Order tento fakt vysvětluje tím, že podnikatelské kultury obou zemí jsou téměř dokonale protikladné.

V USA se technologičtí giganti, alespoň na začátku, řídili posláním. To znamená, že se snažili dosáhnout určitého sociálního nebo technologického cíle, například vytvořit službu usnadňující nějakou aktivitu. V Číně jsou naproti tomu firmy řízeny trhem, jejich cílem je vydělat peníze, a tedy vytvořit produkt, který toho dosáhne. Kromě filozofie podnikání se podle Leeho – v oblasti umělé inteligence významně – liší i vlády, pod nimiž sektor působí. USA vyžadují, aby na jejich území firmy dodržovaly určité normy a protokoly plus do jisté míry chrání třeba data a soukromí občanů. Čína naopak staví zájem státu nad občana a její firmy mají relativně volný přístup – oproti Spojeným státům – k významně většímu objemu dat. Jak se tyto diametrálně odlišné podmínky do budoucna projeví, je otázkou. V tuto chvíli ovšem ovlivňují obchodní směřování vyvíjených technologií. Zatímco západní AI firmy staví na firemních/veřejně dostupných datech, ty čínské své know-how budují na širších data setech a jejich ambice míří podle všeho mnohem dál do budoucnosti.

Už nyní přitom byznysový rozměr umělé inteligence roste neuvěřitelným tempem, od loňska ještě navíc posílen pandemií covidu-19 a konsekvencemi z ní vyplývající. Podle analytiků konzultační firmy International Data Corporation by se tak letos globální tržby plynoucí z prodeje hardwaru, softwaru a služeb spojených s umělou inteligencí měly vyšplhat přes hranici 300 miliard dolarů. A při meziročním tempu růstu překračujícím 15 procent do poloviny dekády pokořit půlbilionovou metu.

Zmíněný Kai-Fu Lee rozlišuje čtyři vrstvy umělé inteligence. „První jsou prediktivní doporučení, jako když například Google nabízí možnosti hledání nebo jeho Gmail poskytuje návrhy při psaní e-mailů,“ píše Lee. Dalšími vrstvami jsou podle něj „doporučující“ služby (jako třeba „zákazníci též koupili“ u maloobchodu), vnímání včetně rozpoznávání obličejů či řeči a konečně, nejvyšší kategorie – autonomní hardware a software. V těchto mantinelech v tuto chvíli probíhají střety.

Slibuje víc, než dokáže

Navenek tento souboj jede hlavně mezi firmami. A všichni hlavní hráči světového byznysu si dávají pozor, aby nic nepropásli. Aby jejich PR oddělení pravidelně vydávalo zprávy dokazující, že drží pomyslný „prst na tepu doby“. Investiční banka Goldman Sachs si tak třeba za téměř sto milionů dolarů koupila umělou inteligencí a strojovým učením se zabývající firmu H2O.ai, jež se zabývá aplikací těchto oborů na poli obchodování s akciemi. Microsoft zase mezi jinými aktivitami za posledních dvanáct měsíců zainvestoval, nebo spíše pohltil AI společnosti C3 a Nuance. Ta druhá jej přišla na 19,7 miliar­dy dolarů, což je jeho největší akvizice od pět let starého nákupu LinkedInu.

Britský startup One Trust, jenž za pomoci umělé inteligence zajišťuje kybernetickou bezpečnost, na začátku roku vybral od investorů na půl miliardy dolarů, což firmu samotnou ocenilo na více než desetinásobek. V Číně si zase herní kolos Tencent loni narýsoval pětiletý plán investic, v jehož rámci do odvětví okolo umělé inteligence hodlá nalít ekvivalent 70 miliard dolarů. Retailový JD.com s podobným záměrem vyčlenil speciální divizi, která se má AI věnovat. A třeba startup SenseTime, aktuálně ohodnocený na 8,5 miliardy dolarů, pronikl se svou technologií automatického rozpoznávání tváří porážející Google či Facebook i do západních médií. Ta zaznamenala, že si jeho technologii ke sledování skrze 170 milionů CCTV kamer v zemi vybrala vláda v Pekingu.

Může to být nejlepších deset let, které nás kdy v historii lidstva čekaly, nebo naopak jedny z nejhorších, protože máme větší moc než kdykoli předtím.

Tyhle investice jsou samozřejmě spojeny s řadou neúspěchů. IBM po miliardách proinvestovaných dolarů „odpískala“ nebo spíše snížila prioritu svého Watsona, jehož umělá inteligence sice dokázala deklasovat lidské šampiony v americké verzi televizního pořadu Riskuj, ale na onkologii, kde v rámci 62milionového projektu měl navrhovat léčbu nádorů, se ukázal jak velmi nepřesný. Amazon zrušil nástroj pro nábor zaměstnanců na základě umělé inteligence poté, co se u něj projevily misogynní předsudky. Podobný problém – tentokrát co se týká kreditního limitu – řešila i platební karta od Applu. A Uber před rokem musel otevřeně přiznat, že navzdory utraceným miliardám jeho samořiditelná auta neujedou více než 500 metrů, aniž by nenarazila na umělou inteligencí v tu chvíli neřešitelný problém. Což je obecný nedostatek celého boomu umělé inteligence: často zatím slibuje víc, než opravdu dokáže.

Nejvýznamnějším, nejviditelnějším a především do reálného světa nejpřenesenějším progresem tak tento byznys v tuto chvíli má – vedle rozvíjející se analýzy takzvaných velkých dat – asi na poli automatizace. Za pomyslného kanárka v uhelném dole tady často analytikům slouží hegemon západního online retailu, společnost Amazon. Ta dlouhodobě investuje do nejnovějších trendů, takže její pobočky už dneska významně propojují umělou inteligencí poháněné roboty spolupracující s lidmi třeba na kolekci nebo balení objednávek.

Ať souboj velmocí i jednotlivých firem o dominanci nad celým sektorem dopadne jakkoli, globální byznys v důsledku těchto změn čeká zásadní proměna. „Toto je okamžik volby a příležitosti. Může to být nejlepších deset let, které nás kdy v historii lidstva čekaly, nebo naopak jedny z nejhorších, protože máme větší moc než kdykoli předtím,“ konstatuje Erik Brynjolfsson, šéf katedry pro digitální ekonomiku na Massachusetts Institute of Technology a vědec, jenž se účinky digitálních technologií na fungování společnosti dlouhodobě zabývá.