Útěk od uhlí ne! Spíše řízený postupný útlum

Jozef Síkela

ministr průmyslu a obchodu,

nestraník za STAN

V první řadě je třeba si říct, že Česko energeticky soběstačné není a ani být nemůže. Dovážíme téměř veškerou svou spotřebu ropy a zemního plynu, zcela soběstační nejsme ani v případě uhlí. Jsme sice čistým vývozcem elektřiny, ale kromě uhlí a obnovitelných zdrojů na její výrobu dovážíme zemní plyn i jaderné palivo. Přes tato omezení je třeba zajistit, že naši občané a firmy budou mít dostatek energií za dostupné ceny. Základem je energetická bezpečnost, tedy to, že nebudeme závislí na omezeném počtu dovozců, kteří by nás mohli v případě jejich potřeby vydírat, nebo jedné kritické cestě, kterou se k nám dovozové energie dostávají a jejíž přerušení by vedlo k nedostatku a růstu cen.

Především je tedy nutné se zaměřit na diverzifikaci dodavatelů, kterými by měly být důvěryhodné či nejlépe spojenecké země, a přepravních cest, jimiž se k nám tyto suroviny dostávají. Proto je zásadní budovat vztahy s takovými státy, které jsou schopny nám potřebné energetické suroviny dodávat a tyto parametry splňují. A zároveň musíme budovat infrastrukturu, která nám umožní suroviny z těchto zemí dovážet. Zajištění diverzifikovaného přístupu na globální energetické trhy nám umožnilo zbavit se závislosti na ruském plynu a rozšířit spektrum dodavatelů tak, aby nás už nikdy nikdo nemohl vydírat. Brzy se nám to samé podaří u ropy. Také v případě jaderného paliva se nám podařilo nahradit ruské dodavatele západními společnostmi.

Pokud jde o zajištění energetické bezpečnosti v podmínkách odchodu od uhlí, platí, že tento krok nesmí vést k nedostatku elektřiny a růstu cen a musí být tedy zachována takzvaná výrobní přiměřenost. K jejímu zachování bychom měli uhlí, primárně domácí zdroj, nahrazovat obnovitelnými zdroji, jež jsou z povahy věci domácí, a dále jadernými zdroji, kdy palivo je sice dovozové, ale je možné jej dlouhodobě skladovat. Budou třeba také nové plynové zdroje, především pro dodávky tepla, kde vedle diverzifikace zdrojů plynu budou hrát významnou roli také plynové zásobníky a naše schopnost je před topnou sezonou naplnit.

Petr Hladík

ministr životního prostředí,

KDU-ČSL

Podle mých informací se většina provozovatelů elektráren a tepláren stejně jako jejich sdružení zodpovědně připravuje na postupný odchod od uhlí. Navíc je v současnosti naše elektrizační soustava stále významně přebytková. Výpadek zdrojů v prvním kroku nahradí velké paroplynové elektrárny, masivní rozvoj obnovitelných zdrojů a úspory energie a později také nové jaderné zdroje. Pro odchod od uhlí je zásadní transformace teplárenství, která aktuálně probíhá. Díky ní se bude elektřina v zimě, kdy je jí méně z obnovitelných zdrojů, vyrábět v kombinované výrobě s teplem.

To všechno ministerstvo životního prostředí už dávno podporuje, ať už jde o snižování energetické náročnosti obytných i veřejných budov, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a náhradu uhlí ve velkých zdrojích nebo teplárenství a také rozvoj přenosových soustav. Jen letos díky dobře nastaveným programům, jako jsou Modernizační fond či Nová zelená úsporám, přidáme zhruba tisíc megawattů nových fotovoltaik.

Snižování spotřeby fosilních paliv, tedy zejména uhlí, ministerstvo životního prostředí v minulosti podporovalo i bezplatným přídělem emisních povolenek, přičemž prostředky získané jejich prodejem měli provozovatelé zdrojů investovat právě do modernizace a odklonu od uhlí.

Vojtěch Munzar

poslanec, ODS

Zajištění dostatku energie je klíčová otázka bezpečnosti a stability ekonomiky. Proto je nutné investovat do stabilních zdrojů, jako jsou jaderné zdroje, které nejsou závislé na rozmarech počasí. V odborných kruzích se často zmiňuje plyn jako přechodný zdroj, ten si však opět vyžádá nové investice i čas a zvýší požadavky na jeho dodávky. Rovněž se nelze spolehnout čistě na dovoz elektrické energie ze zahraničí, nemusí být vždy k dispozici. Zvážil bych proto otevřít otázku dočasných cenových stabilizačních mechanismů, které dnes využívá Polsko, ale i Německo, které v případě nedostatku energie stále využívá zdroje uhelné jako náhradní zdroj. Jinými slovy – vyrábějí jen tehdy, když je to potřeba. Mechanismus je však nutný projednat na evropské úrovni. Vyjednat tuto možnost Česko mělo před několika lety, ale tehdejší vláda toho nevyužila. O to je dnes situa­ce složitější, přesto by se mělo podobné řešení hledat.

Petr Třešňák

náměstek na ministerstvu průmyslu a obchodu,

Piráti

Česko především musí pracovat na energetické nezávislosti a odolnosti, které determinují soběstačnost mnohem lépe. Samozřejmě je třeba zajistit výrobní i systémovou přiměřenost a dodávky za konkurenceschopné ceny pro domácnosti i průmysl. Minulé roky ukázaly, že i v některých případech může být vhodnější dovézt elektrickou energii, pokud je levnější než výroba z lokálních zdrojů. Důvod tedy může být především ekonomický.

Musíme si uvědomit, že jsme na vnitřním trhu, který je propojený, a při posuzování dostatečnosti výroby na národní úrovni je nutné zohlednit jak možnosti domácí výroby, tak technické kapacity dostupné pro dovoz a výhledy možností propojovacích kapacit i výrobní možnosti v okolních zemích. Již dnes Česko dováží i vyváží, nicméně bilance je zatím stále vývozní. Pokud jde o odklon od uhlí, ani ten nebude překotný a lze předpokládat spíše řízený postupný útlum, ideálně legislativně ukotvený, aby bylo možné v sektoru energetiky zajistit stabilní a předvídatelné prostředí pro nové investice do obnovy domácí zdrojové základny a související infrastruktury.

Tomáš Třetina

senátor, TOP 09

Pevně věřím, že žádný překotný odklon nenastane. Každý den u nás doma vidím dukovanské chladicí věže, takže začnu tím – považuji za velmi rozumné, že vláda rozhodla o rozšíření jaderné elektrárny. Bez toho by dekarbonizace byla zcela nereálná. To meziobdobí nebude jednoduché. Chápu, že chceme chránit klima a životní prostředí, ale nemůžeme oslabit naši konkurenceschopnost nebo uvrhnout podstatnou část občanů do chudoby. Žijeme v propojeném světě a své závazky musíme vnímat tak, aby ve výsledku nenahrávaly Číně a dalším konkurentům.

Takže věřím, že Česko nebude dělat nic překotně, ale rozvážně a konzervativně. Musí znát rizika, otevřeně o nich mluvit a chovat se velmi pragmaticky. V debatě o přechodném palivu mi osobně v této chvíli přijde racionální varianta, která kombinuje domácí uhlí po nezbytně dlouhou dobu a výstavbu nových paroplynových zdrojů. Posilujme bez­emisní zdroje energie, ale obávám se, že za stávající situace na trhu silové elektřiny a emisních povolenek se provoz uhelných zdrojů bez nějaké veřejné formy podpory neobejde.

Karel Havlíček

místopředseda Poslanecké sněmovny, stínový premiér,

ANO

Pro mě je nepřijatelné připustit, že zde bude překotný útěk od uhlí. Rozumím, že se nevyvíjí cena emisní povolenky dobře, chápu, že ve vazbě na cenu elektřiny to ekonomicky nevychází, ale odmítám přistupovat na tyhle evropské scénáře. Stabilní zdroj musíme nahradit zase stabilním zdrojem, v té nejrychlejší verzi to je plyn, dlouhodobě velké jádro a malé modulární reaktory. Plynové zdroje ale budeme budovat nejméně do roku 2031 a do té doby zde musíme udržet většinu současných uhelných zdrojů. Vláda se musí držet našich scénářů z roku 2021 a nenaskakovat na zelená řešení, které se do té doby nezvládnou. Ani technicky, ani finančně. Aby se to podařilo, musí se udělat změna v zákoně a současně jednat na úrovni EU. Ale musí se činit. Ministr Jozef Síkela vůbec nepochopil, oč zde běží, což potvrdil v takzvané Státní energetické koncepci. To je výsměch a potvrzení, že je úplně mimo.

Je nezbytné obratem představit varianty útlumu uhlí, nájezd plynových zdrojů, udělat realistický scénář rozvoje obnovitelných zdrojů. Vše ve vazbě na výrobu elektřiny a tepla. Současně přiznat finanční náročnost a dopady do regulované složky energií. K tomu plán restrukturalizace ČEZ. Jinými slovy, operativní plán zabezpečení energetických zdrojů na deset let dopředu.

Jiří Strachota

jaderný fyzik, Svobodní

O překotném postupu máme řadu úsloví, snad přímo od českého učitele národů pochází: „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“ Nejen proto zní krátká odpověď na otázku taková, že překotný odklon od uhlí nesmíme připustit, jelikož onu energetickou soběstačnost bychom tak ztratili. Proč? Pro zachování funkce elektrické soustavy, kterou bereme jako samozřejmost i my, kteří pamatujeme výpadky, jež byly na denním pořádku. Primárními zdroji energie pro zajištění funkční soustavy v Česku dostupnou technologií jsou uhlí a plyn.

Z ostatních primárních zdrojů není možné dosáhnout trvalé rovnováhy dodávky a spotřeby elektrického výkonu, která je nutnou podmínkou funkce elektrické soustavy. Jaderná elektrárna nemůže měnit výkon dostatečně rychle a vody máme omezené množství. Pouze uhlí máme vlastní a dostatečné zásoby. Rušme tedy postupně pouze takový výkon uhelných elektráren a tepláren, za který už funguje soběstačná náhrada bez uhlí. Uhelné elektrárny nezbytné pro zachování funkce elektrické soustavy pak podpořme z výnosu emisních povolenek, protože bez funkční elektrické soustavy by se bezemisní elektřina nedostala ke spotřebitelům.

Lubomír Zaorálek

bývalý ministr,

místopředseda SOCDEM

Jediným smysluplným a funkčním řešením hrozící energetické krize od roku 2027 je změna parametrů Green Dealu pro Českou republiku. To znamená prodloužení výjimky na uhlí do roku 2043, kdy budou v provozu nové bloky jaderných elektráren.

Náhrada alternativními zdroji nebo paroplynovými elektrárnami je nereálná. Polsko si dokázalo vyjednat výjimku na uhlí do roku 2049, kdy bude přecházet na jadernou energetiku. V kritickém mezi­dobí 2027 až 2043 nebude možné řešit dovozy elektřiny – nebude odkud.