V čem jsou USA opravdu výjimečné

Jsou tou nejlepší zemí a zároveň tou nejhorší zemí, minimálně mezi těmi vysokopříjmovými. Spojené státy americké vynikají prosperitou, ale i brutalitou. Takto je osobně vnímám už od doby, kdy jsem je v roce 1966 navštívil a pak tam celá sedmdesátá léta 20. století žil. Trvající prosperita USA je ohromující. Několik západních zemí sice má ještě vyšší reálné příjmy na osobu, třeba Švýcarsko, ale reálný HDP na osobu ve větších zemích s vysokými příjmy je pod průměrem Ameriky. Tyto státy navíc v uplynulých desetiletích dále zaostávají. Roku 2023 činil německý reálný HDP na osobu 84 procent americké úrovně, zatímco v roce 2000 to bylo 92 procent. Ve Velké Británii činil 73 procent úrovně USA, kam poklesl z 82 procent. Ten relativně vyšší výkon je pozoruhodný, uvážíme-li, jak velké a rozmanité Spojené státy jsou, nebo pokud očekáváme, že chudší země je budou spíše dohánět, nikoliv relativně zaostávat.

Země, kde bují nápady…

Není překvapivé, že hospodářství USA je také mnohem inovativnější než jiné velké ekonomiky s vysokými příjmy. Stačí se podívat na přední americké podniky, jež jsou nejen mnohem hodnotnější než ty evropské, ale také mnohem více ponořené v digitální ekonomice, jak upozornil Mario Draghi ve své nedávné (kritické) zprávě o konkurenceschopnosti EU. Andrew McAfee z MIT zdůrazňuje, že „USA mají velkou a pestrou skupinu hodnotných mladých firem, jež začínaly od nuly. Evropská unie takové prostě nemá. Americká vrstva nových firem v hodnotě nejméně deseti miliard dolarů má dohromady hodnotu téměř 30 bilionů dolarů, což je sedmdesátkrát víc než ekvivalent EU.“

USA jsou tedy ekonomickou velmocí, a to do té míry, že trvale vykazují velký deficit na svém kapitálovém účtu. Donald Trump sice protestuje, přesto se jedná o silný hlas důvěry. Jak je tedy možné, že takový ekonomický zázrak je zároveň „tou nejhorší zemí“?

Inu, míra vražd 6,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 2021 byla téměř šestkrát vyšší než ve Velké Británii a třicetkrát vyšší než v Japonsku! A nejnovější podíl vězeňské populace v USA činil 541 osob na 100 tisíc obyvatel, přičemž za mřížemi bylo celkem přes 1,8 milionu lidí, zatímco v Anglii a Walesu to bylo 139 osob na 100 tisíc obyvatel, v Německu 68 osob a v Japonsku pouhých 33 osob. Podíl vězeňské populace v USA tak byl pátý nejvyšší na světě, hned za Salvadorem, Kubou, Rwandou a Turkmenistánem… Neuvěřitelné je, že byl víc než čtyřikrát vyšší než v totalitní Číně.

Podle údajů americké nadace Common- wealth Fund připadalo v USA na 100 tisíc živě narozených dětí devatenáct úmrtí matek, zatímco ve Velké Británii to bylo 5,5, v Německu 3,5 a ve Švýcarsku jen 1,2 úmrtí. U černošských žen se úmrtnost blížila padesáti na 100 tisíc narozených dětí. Dětská úmrtnost je též relativně vysoká: podle Světové banky byla v roce 2022 úmrtnost dětí do pěti let v USA 6,3 na tisíc živě narozených dětí, zatímco v Británii 4,1, v Německu 3,6 a Japonsku 2,3.

… i země, kde se dřív umírá

Nejvýmluvnějším ukazatelem blahobytu obyvatelstva je střední délka života. Ve Spojených státech se letos předpokládá naděje dožití 79,5 roku souhrnně pro obě pohlaví. To je řadí až na 48. místo na světě. V Číně se předpokládá téměř stejně vysoká délka života, a to 78 let. Kdežto ve Velké Británii a Německu je střední délka života 81,5 roku, ve Francii 83,5 roku, v Itálii 83,9 roku a ve specifickém Japonsku dokonce 84,9 roku. Přesto Spojené státy vydávají na zdravotnictví v poměru k HDP mnohem více než kterákoli jiná země. Svědčí to o velkém plýtvání, ačkoli nízká americká naděje dožití má řadu dalších vysvětlení. Jaký smysl tedy má vysoký HDP Ameriky, když se na zdravotnictví vydává přibližně 17 procent, a přitom se dosahuje tak špatných výsledků? A obecněji, jaký smysl má prosperita USA v kombinaci s tak výraznými ukazateli nízkého blahobytu? Tyto výsledky jsou důsledkem značné nerovnosti, špatných osobních rozhodnutí a bláznivého sociálního systému. V oběhu je údajně asi 400 milionů zbraní. To je přeci šílené.

Otázkou pro Neameričany, zejména pak Evropany, tedy je, zda jsou takové patologické jevy nutnou cenou za ekonomickou dynamiku. Z logiky věci není jasné, proč by se inovativní ekonomika nemohla spojit s harmoničtější a zdravější společností. Situace v Dánsku by tomu nasvědčovala. Lze doufat, že vysvětlením je rozsah amerického trhu, jeho relativně mírná regulace, kvalita vědy a přitažlivost pro vysoce kvalitní přistěhovalce. Ale je tu i obava, že technologicky dynamická společnost, o kterou Draghi a další Evropané nyní vyloženě usilují, by mohla vyžadovat drsný individualismus amerického stylu. A to není právě nejlákavější možnost. S tím souvisí i otázka, zda relativně vysoká nerovnost v USA a nejistota těch, kdo se nacházejí ve spodní a střední části příjmového žebříčku, nevyhnutelně nevede k tomu, co jsem v roce 2006 nazval „plutopopulismem“: k politickému sňatku ultrabohatých, kteří usilují o deregulaci a nízké daně, s nejistou a rozzlobenou střední a nižší střední vrstvou hledající ty, na něž by svedla vinu za to, že se jí nedaří. Pokud by tomu tak bylo, pak to, co dalo USA nebývalou dynamiku – přinejmenším v dnešní éře deindustrializace a neomezeného financování –, vedlo i k Trumpově vzestupu a tedy k posunu k nové a nebezpečné demagogické autokracii.

A to vyvolává tu nejzajímavější otázku: může trumpismus pohřbít zlatý důl americké ekonomiky? USA přece přivedl k prosperitě a moci právní stát, politická stabilita, pocit národní soudržnosti, svoboda projevu a vědecký pokrok. Nehrozí tedy, že vyzbrojení justice, nepřátelství vůči vědě, snaha omezit kritická média a obecněji zjevná lhostejnost k mnoha ústavním normám, kterou projevuje i sám zvolený prezident Trump, tento křehký úspěch podkopá? Americká státnost je i se všemi chybami a nedostatky možná nejvýraznějším úspěchem světových dějin. Je možné, že se její silné stránky nyní spojují s jejími slabinami, aby tento odkaz zvrátily?

Mario Draghi měl ve svém reportu pravdu: musíme se toho od Ameriky hodně učit. Ale ti, kdo ctí ideály demokracie a vlády práva, se dnes musejí o Spojené státy americké také bát.

Martin Wolf, FT