V hlavní roli strach
Říká se, že na dětech můžeme vidět, jak rychle čas letí. S tím nelze než souhlasit.
Já osobně a bezpochyby i řada z vás se cítí lépe, než naznačuje údaj v občance či na rodném listě, a teprve pohled na vlastní potomky ukazuje skutečnou realitu. V poslední době začínám rychlý vývoj života vnímat i v souvislosti s volbami. Za dva měsíce budeme v komunálních volbách vybírat nové zastupitele, starosty, primátory a další představitele měst či obcí. A takřka přesně za půl roku, v sobotu 28. ledna, budeme avědět, kdo na jaře 2023 vystřídá Miloše Zemana v křesle prezidenta republiky.
Když si člověk uvědomí, že bývalý předseda ČSSD tráví na Hradě poslední půlrok ze dvou pětiletých mandátů, pochopí, že čas ubíhá rychlostí blesku. Vzpomene si, jak byl Zeman v létě roku 2012 „spokojeným penzistou na Vysočině“, jak sám sebe nazýval. Vzpomene si na bezmála deset let staré dezinformace Zemanova volebního týmu o Karlu Schwarzenbergovi nebo podlý útok na protikandidátovo zdraví.
Schválně si udělejte test a zkuste vyjmenovat další kandidáty, kteří se tehdy v lednu 2013 postavili do prezidentských voleb. Jsou to Jan Fischer, který byl ještě pár týdnů před hlasováním největším favoritem voleb; kůň ČSSD Jiří Dienstbier; tehdejší místopředseda Senátu a favorit ODS Přemysl Sobotka a několik občanských kandidátů, kteří posbírali dostatečný počet podpisů: Zuzana Bobošíková, Taťana Fischerová, Zuzana Roithová a Vladimír Franz. Ano, od prezidentské kandidatury potetovaného výtvarníka a skladatele uteklo již téměř deset let.
A když půjdeme ještě dál do historie prezidentských voleb, vzpomenete si na pískot Dagmar Havlové ve Španělském sále? Od tohoto okamžiku zanedlouho uplyne čtvrt století. Její manžel byl tehdy v lednu roku 1998 zvolen o jediný hlas a poslanec Jan Vik za Sládkovy republikány tehdy pronesl projev, který považuji za moment, který odšpuntoval stavidla hrubosti v české politice: „Republikánská strana neuznává volbu hlavy státu, Václav Havel není legitimně zvoleným prezidentem České republiky. Pane Havle, styďte se.“
Přímá prezidentská volba, na niž nepochopitelně přistoupili poslanci a senátoři na přelomu let 2011 a 2012, udělala z výběru hlavy státu hodně zvláštní formu lidového hlasování, jež do vesměs poklidného hradního prostředí vnesla populismus, laciný marketing a umožnila Zemanovi beztrestně ohýbat ústavu. Chilský incident prezidenta Klause se sebranou propiskou se pod dojmem posledních let Zemanova působení na Hradě ukazuje jako naivní banalita.
Nadcházející předvolební kampaň bude kulminovat uprostřed tuhé zimy, poznamenané enormním zdražováním (nejen) energií a dost možná i nedostupností ruského plynu. Pokud se Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, rozhodne jít do voleb, je zřejmé, co bude náplní kampaně, i forma, jakou bude vedena. Čekejme populismus nejhrubšího formátu, boj o pozornost nerozhodnutých voličů způsobem „nikdo vám nedá tolik, co já vám slíbím“ a je zřejmé, že hlavním motivem kampaně bude strašení lidí. Na to část populace bohužel vždy slyší.
Analýzu nadcházejícího předvolebního prezidentského klání najdete – stejně jako spoustu dalších atraktivních textů – ve vydání Eura, které právě držíte v ruce. Přeji vám klid na čtení, fajn léto a hodně zdraví.
